…ano, ve sklepech se zavírá! Že o žádném upírovi nevíte? Tak se zkuste projít po schodišti, upovídaní obyvatelé obrazů vám tuto problematiku určitě velmi rádi objasní. A že jste na to příliš líní? Nevadí, tak si aspoň přečtěte tento (ne)smyslu plný článek.
Byly doby, kdy se hradem nesly zvěsti, že máme v Bradavicích vlkodlaka. A vlastně ne jednoho, ale hned několik. Ano, v prvním ročníku tomu možná někdo věřil, ale jinak to většina studentů pustila z hlavy. Vraždí tu snad? Ne. Tak co řešit, že.
Jenže pozor, teď se něco podobného opakuje! Hradem se šíří povídačky, že tu máme upíra! Skutečně, nevymýšlím si. A pozor, známe i jeho jméno. Nechte se ale překvapit a nejprve se prokousejte odstavci o nudných okolnostech.
Já se o tomhle upírovi dozvěděla celkem nedávno. Tedy vlastně dávno, ale to to nikdo nebral vážně a všichni studenti si z potencionálních upírů či vlkodlaků dělali srandu. Jenže teď tu koluje zvěst, které mnozí věří a hovoří se o ní vážně a tiše, jako by se všichni obávali, že jim upír stojí za zády. Potkala jsem dokonce několik studentů, kteří měli kolem krku věnec z česneku nebo byli přehnaně ověnčeni stříbrem, i když nikdo vlastně neví, zda takovéhle prkotiny na toho našeho upíra skutečně zabírají.
A odkud se tahle povídačka vlastně vzala? No, já se o upírovi dozvěděla od obrazů. Jelikož po schodišti chodím několikrát denně, dozvídám se často různé drby. A tentokrát k mým uším dolehl šepot jedné čarodějky s holí, která si povídala přes rám s nějakým obstarožním intelektuálem. Šeptala, že prý v noci opět viděla onoho upíra, jak se krade ven, ze sklepení! Prý běžel vysát nějakého nebohého studenta, který zřejmě zůstal venku po setmění. A teď napínejte zraky na tato natištěná písmenka… Byl to člen profesorského sboru, Alessandro de Nicolsburg! A aby toho nebylo málo, ta čarodějka tvrdila, že to byl právě on, kdo v lese nedávno způsobil smrt jedné naší studentky.
Nevím, co je na tom pravdy a nebudu to tady rozebírat, ještě by se mi to pak vymstilo. Myslete si každý, co chcete. Nicméně faktem zůstává, že se tato šeptanda šíří hradem jako morová nákaza. A pokud ne mezi studentstvem, tak určitě mezi obyvately zašlých rámů na schodišti i po celých Bradavicích.
A rada na konec? Pokud chodíte na hodiny onoho zmíněného upíra, raději neusínejte a mějte při sobě vždy pár stroužků česneku. Člověk nikdy neví, co se může stát.
Tagy: Alessandro de Nicolsburg, drby, obrazy, upír