Ptáte se, nač spojuji kolej se spižírnou? Co je to za pomatený titulek, který je zde napsaný? Inu… čtěte dál a vězte, že pravda o tomto rádoby aprílovém žertíku, se vám jistě nebude líbit…
Každého z nás jistě překvapilo oznámení založení nové koleje, které na nás číhalo na nástěnkách v našich společenských místnostech. Vždyť čtyři stávající koleje tu byly a jsou již od samého počátku a nikdy v historii naší školy nebylo potřeba vzniku páté koleje, která by, dle slov pana ředitele, ulehčila již tak přeplněné kapacitě bradavické školy. O to větší bylo překvapení nad oznámením, že novou kolej nepovede nikdo jiný než samotný profesor Alessandro de Nicolsburg.
Nechci tu však popisovat průběh celého dne, slavnostní vyhlášení nové koleje, nebo snad nadšený dav zběhlých spolužáků, však jste toho někteří byly svědky samy. To, o čem se tu chci rozepsat, je poněkud vážnějšího rázu. Je to již nějaký ten pátek, co si obrazy špitaly o přítomnosti vlkodlaků v útrobách našeho hradu, nebo o upírech, kteří po nocích vysávají nebohé studenty, až se jim chudákům vytratí všechna červeň z tváří. Osobně jsem nad tím mávl rukou, přeci jen již bylo několikrát jasné, že si obrazy špitají takové zvěsti z nudy, nebo ze škodolibé radosti ze zastrašování procházejících studentů.
Když se nad tím člověk však pozastaví, nemohlo by na tom být něco pravdy? Přiznejme si, kdo z nás vídá profesora Nicolsburga na chodbách či v síni mimo vyučovací hodiny? A když se konečně ukáže v horních patrech hradu místo sklepení, proč je vždy tak podrážděný, nepříjemný a nahněvaný? Co je to za záhadnou tekutinu, co si lije z flakónku do svého poháru? A co kolej Nicolsburg? Proč všechny ty výhody skýtající se z přidání do řad fialových Nicolsburgů?
I když jsou vlci majestátní zvířata hodná úcty, proč byl ve znaku nové koleje zrovna vlk vyjící na měsíc? Že by to byl on, vlkodlak skrývající se před zrakem okolního světa? Nebo snad upír, který o půlnoci kráčí do lesa pro kapku té čerstvé krve?
Dle mého soudu to svědčí o dvou věcech… Za prvé… jsou mezi námi spolužáci, kteří se chvástají svou kolejní hrdostí a příslušností, ale v mžiku jsou ochotni ji vyměnit za sladký čokoládový croissant, plněnou kremroli, snídáním až do postele a za mnoho a mnoho dalších příjemností. A za druhé… co když se jednalo o pokus profesora Nicolsburga, kolik mušek se chytí do jeho pavoučí sítě skrývané za aprílovým žertíkem?
Třeba se mu cesty do lesa zdají již zbytečně náročné a dlouhé, když má hned po ruce mlaďoučké, čerstvoučké masíčko. Různé výhody, které byly kvitovány s nemalou radostí, byly jen pastí, jak dostát toho, aby fialoví Nicolsburgovci oddali lenošení, poflakování a hlavně pojídání vybraných pochoutek. Však již z mudlovských pohádek je nám známo, že i ježibaba vykrmovala své oběti, aby si na nich co nejvíce smlsla.
Nikdo si nemůže být jist, zda se o to profesor nepokusil i teď. I když mnozí se širokým úsměvem na rtech chvástali, že je jasné, že jde jen o pouhý aprílový žertík, já pojal podezření. Měli bychom se mít na pozoru, když svým návrhem obelstil i našeho pana ředitele, který jej s radostí schválil.
Vaše Strážná duše
Tagy: Alesandro de Nicolsburg, apríl, fialová, kolej, vlkodlak