Dne 17.9. 2080 se konal v Bradavicích první letošní havraspárský kolejní večírek na uvítání studentů prvního ročníku. Přináším vám reportáž z této události z první ruky, totiž právě z pohledu prváka.
Pro nás, první ročník, všechno vypuklo již v 17:30, kdy se ve společenské místnosti ujala organizace naše skvělá prefektka Rose Evanlyn Jefferson. I přes malé potíže rozdělila všechny do třech skupinek a legrace jménem bojová hra mohla začít. Nemilým překvapením pro skupiny byly rozestupy mezi sebou, ale ani to nemám nesetřelo úsměv na tváři.
Má maličkost se ocitla až v poslední skupině, takže jsem si počkala docela dlouho, ale zato jsme pak plnili všechny úkoly rychlostí blesku. Na prvním stanovišti v klubovně na nás čekala Adriana Cline, jež nám uložila hádanku, kterou jsme však samozřejmě bleskurychle rozluštili. Dostali jsme obálku s černým pírkem a mohli směle pokračovat na Schodiště. Na druhém stanovišti nás zastihla Larmen Silver, která nás pěkně dlouho trápila příslovími – nejdřív jsme museli zadané přísloví poznat a říct jeho význam, a potom jsme museli uvést nějaká přísloví my sami a znovu je vysvětlit. I tento úkol jsme zvládli a dostalo se nám fotografie knihovny. Mohli jsme teda zamířit na další stanoviště do Velké síně. Tady nás čekalo nemilé překvapení, dohonili jsme skupinu před námi a museli jsme tedy čekat, než vše splní. Bohužel jsme tak i dopředu věděli, co čeká nás. Čas ve Velké síni jsme ale produktivně využili ke konzumaci muffinů a kakaa, takže si nikdo moc nestěžoval. Když druhá skupinka odešla, konečně jsme mohli předstoupit před sovu a zodpovědět třetici – pro nás samozřejmě triviálních – otázek. Znovu jsme obdrželi obálku a tentokrát jsme v ní našli obrázek diadému a pod tím nápis: „Vědět, jak nejlíp na to, je nad všechno světa zlato.“
Poté jsme zamířili na nádvoří, kde jsme opět narazili na předchozí skupinku a opět museli čekat. Když jsme přišli na řadu, zjistili jsme, že naším dalším úkolem bude ráchání se v kašně a hledání bronzové mince pod dozorem jistého skřítka. Naše nadšení pro hru zde značně opadlo, ale i přesto jsme se pustili do hledání a štěstí nám přálo. Jenom můžeme pevně doufat, že se to nepodepíše na našem zdraví.
Po nálezu bronzové mince nás skřítek, který měl tento úkol na starost, poslal na mýtinu a my se mohli konečně věnovat slibované zábavě a především muffinům a kakau. K tanci či k poslechu hrála příjemná hudba. Kolejní večírek poctila svou návštěvou i zástupkyně naší paní kolejní, Lucia Lex Liu, i bývalí Havránci jako například Jane Flannery. Bohužel naše kolejní lady Jessica Stanleyová se na večírek nedostavila, což nás všechny moc mrzelo.
Po krátkém zahajovacím proslovu jedné z prefektek se však zábava rozjela v plném proudu a ke křepčení studentů se připojila i paní profesorka Liu. Dokonce pak vymyslela i seznamovací hru s ovocem, kterou si všichni účastníci patřičně užili. Kolejní večírek tedy můžeme prohlásit za úspěch a tímto bych chtěla poděkovat všem organizátorům za skvěle zvádnutou práci
Pro Bradavičník sepsala Suzanne Wolf, 1. ročník.