Bradavičník

Nový školní rok je tu, avšak zápis předmětů, ještě nebyl uskutečněn, a tak většině osazenstva bradavického hradu přetrvávají jakés takés školní prázdniny. Profesoři zatím téměř nic nevyžadují, tudíž naše mozky mohou stále přemýšlet o slunečných dnech strávených na dovolené, či jen tak s kamarády venku. I já ráda vzpomínám na hezké chvilky léta a při tom snění se většinou potuluji po hradě, okoukávajíc co je nového, co se změnilo a co naopak zůstalo při starém. Jednou jsem se takhle dostala až do pátého patra k nástěnkám inzerátů. Většinou se tam vyskytují jen útržky pergamenů hlásající prodej či koupi stále zachovalých školních učebnic nebo dávno vydaných čísel časopisů. Sem tam na nástěnce přibyde i lístek, pomocí něhož studenti shánějí členy k zakládání školních kapel nebo různorodých klubů. Toho dne jsem však objevila záhadný papírek, na němž stálo cosi o tom, že „duo R&R hledá pomocníky“.

Nedalo mi to a přečetla jsem poměrně dlouhý inzerát až do konce. Obsahoval veškeré informace pro profesorstvo, studentstvo i dušstvo zdejší školy o tom jak získat u R&R pracovní místo. Mezi mnohými požadavky byla uvedena především diskrétnost, schopnost udržet tajemství a nenápadný vzhled a chování. Nic víc, nic míň a mé zvědavosti stále přibývalo a poněvadž jsem v posledních dnech často přemýšlela o vhodném námětu na článek, rozhodla jsem se, že bych mohla něco sesmolit o tajné společnosti R&R.

Sotva jsem si začala lámat hlavu nad tím, jak od zakladatelů vyzvědět potřebné informace k sepsání, pohled mi padl na dvě jména která organizaci měla vést. K mému překvapení nebyl pod oznámením podškrábnut nikdo jiný než mé dvě velmi dobré kamarádky, čirou náhodou i spolukolejnice, Rosalie Maria Youngová a Rosemarie Nicolsonová. Z minulosti jsem věděla, že to ony většinou bývaly takovéty střelené a mírně praštěné bytosti (samozřejmě v dobrém slova smyslu), s kterými se člověk nikdy nenudí a tak můj zájem ještě vzrostl. S Rosalie, s kterou se znám přece jen o něco lépe, jsem se dohodla, že mi zodpoví některé mé všetečné otázky. Kvůli „nejvyššímu stupni utajení“ mi však přislíbila jen obecné zprávy o prozatím utajených plánech.

Následujícího dne jsem se tedy jako správný redaktor vydala pro sběr materiálu do terénu, a sice na domluvené setkání s Rosie. Velká věž nám přišla jako poměrně příhodné místo a tak jsem se se značnými námahami, zápisníkem plným dotazů a ostrým brkem v rukou, vydala přes značné množství schodů, do velké kruhové místnosti plné pohodlných křesel. S hekáním jsem se do jednoho z nich svalila a netrvalo dlouho, přišla i Rose. Po krátkém, avšak přátelském pozdravu jsem se hned začala vyptávat a hořela těžko skrývanou nedočkavostí.

„Co vlastně značí ono R&R? Jak jste vůbec na takový název s Rosemarie přišly?“ uhodila jsem na ni zprvu, brk v pohotovostní poloze, hrotem u papíru.

„Co znamená R&R? To je jednoduché přece – Rose a Rose, prodlouženě Rosalie a Rosemarie a zkráceně R&R. A přišla na to Rose, jakožto Rosemarie, ne já. Prostě jsme potřebovaly nějaký název, který by se pro nás hodil a my, jakožto dvě hlavní organizátorky jsme obě od R, tak si říkáme – proč ne? Myslím, že je to vhodný název pro nás.“ odpověděla mi s úsměvem na tváři a já jen kývla, horlivě si vše zapisujíc.

„A copak to má být? Je to nějaká společnost, sdružení nebo shromáždění?“ nadhodila jsem a zvědavě na dívku koukla.

„R&R je taková tajná organizace, kterou jsme založily já a Rose za účelem jakéhosi tajného plánu, který samozřejmě nemůžeme prozradit. Ale tak já vám prozradím jen jedinou věc – až nadejde ta správná chvíle, bude náš plán prozrazen veřejně. A věřte mi, máte se na co těšit.“ ujistila mě, šibalsky mrkla, avšak cokoliv dalšího mi odmítla říci. Holt si vážně budeme muset počkat.

„Takže, členové té vaší společnosti budou mít tajná poslání, potřebná pro splnění vašeho plánu?“ optala jsem se jen tak pro shrnutí a nečekajíc na odpověď jsem pokračovala dál.

„A kolik odvážlivců, se zatím přihlásilo?“

„Nebudu uvádět konkrétní číslo, pro zachování tajemství naší organizace. Ovšem mohu prozradit, že nás je dost na to, aby byl náš cíl splněn. Lidí samozřejmě přibývá a my máme z čeho vybírat. Ovšem to neznamená, že už nebereme. Jistě, někoho možná nevezmeme, někoho dáme do nižší pozice, ale někteří, ať už se přihlásí kdykoliv, dostanou jednu z největších pozic. Takže – nemějte strach a klidně se hlašte!“ vzkázala Rose všem čtenářům, kteří by měli zájem, stát se součástí přísně utajované skupiny. Mně ruka jen svištěla po papíře, lépe řečeno jsem se jen ptala a psala.

„A pročpak vlastně byla R&R založena? Co vás k tomu vedlo? Mělo to nějaký specifický důvod?“ vychrlila jsem na kamarádku další příval otázek.

„Původně jsme byly pouze já a Rose, jako dvojka velmi blízkých kamarádek, které napadají různé bláznivé nápady. Po čase se naše bláznivé nápady převrhly v šílené nápady a ty se následně převrhly v nápady, které hodláme zrealizovat. Proto jsme také R&R založily, je to jen dočasná záležitost, dokud úkol nesplníme. Ovšem pokud budeme v úkolu úspěšné, je velmi, velmi možné, že budeme v R&R pokračovat.“ odvětila mi a široce se zazubila, občas nakoukla do mých poznámek, snad aby se ujistila, že neřekla víc než by bylo dobré.

„Něco bližšího bys nám o tom vašem tajném plánu říct asi nemohla, že?“ a protože jsem tušila, že náš rozhovor spěje do finálních částí a mně pomalu, ale jistě, docházely otázky, upřela jsem na ni prosebný pohled a zamžourala „psíma očima“.

„No,“ začala pomalu a nejistě, nejspíš si rozmýšlela jak mi dát uspokojivou odpověď a zároveň se neproříct. „Asi jenom tolik – Jde o něco, o čem se dozví celé Bradavice. A velká část Londýna. A bude to pecka.“ pronesla po chvíli, úsměvem a pokývnutím hlavou potvrdila svá slova a já věděla, že z ní už nejspíš nic nedostanu.

Společně jsme se tedy zvedly z křesílek Velké věže, má osoba jen všeříkajícím „Moc ti děkuji.“ ocenila její ochotu a poskytnutý čas a obě spokojené s hladkým průběhem jsme se vydaly po točitém schodišti z Věže dolů.

Cestu zpět do své ložnice jsem absolvovala už sama, nicméně spatřovala jsem v tom jen výhodu navíc, poněvadž mi to dávalo prostor k přemýšlení. Co má vlastě R&R za úkol? Kdy se dočkáme té jejich velké plánované superakce? V čem spočívá onen „šílený nápad, který hodlají zrealizovat, a o kterém se brzy dozví celé Bradavice a velká část Londýna“? A co je zamýšlenou „velkou peckou“? Možná atentáty na profesory, možná psaní výhružných dopisů řediteli aby zrušil zkoušky nebo možná rozdání školních financí mezi studenty. Bylo mi jasné, že tak optimisticky na to pohlížet nemohu, avšak doposud jsem nevěděla, co si o tom všem mám myslet. Nakonec jsem ale dospěla k názoru, že se nejspíš máme ještě hodně na co těšit.

Tagy: Mrzimor, rozhovor, škola, tajemství

Jeden komentář