Bradavičník

…aneb kde jsou mé spodky! *Křičí naštvaný Belows*

A jsem tu zpět s naší detektivní kanceláří i po dvou měsících sluncem zalitých prázdnin. Ano je to neuvěřitelné, školní rok přestal klepat na dveře a s chutí vešel dovnitř. S nechutí musím ale oznámit první zásah detektivní kanceláře. Ještě nechutnější je, že útok byl provedený na mou osobu.

Ano, je to tak. Jako většina studentů jsem 1.září nastoupil do rudého vlaku s vyhlídkou na poklidnou a nikým nerušenou cestu. Opak byl ovšem pravdou. Jakási porucha zapříčinila ponechání našich zavazadel ve vlaku. A pod vedením babči bez vozíku jsme se všichni, s brbláním a nakonec už bez brblání, vydali na pěší tůru do Prasinek. Celou záležitost vám tu nebudu popisovat, máte ji jistě moc dobře uloženou v paměti. Tento skandál, po kterém budu požadovat navrácení těžce vydělaných financí za lístek, se kupodivu obešel bez ztráty na našich životech. Ale ztráty jsou a pravděpodobně se ještě další objeví.

Do Prasinek jsme ve zdraví dorazili, ale jakmile mi byl kufr navrácen, přišlo smrtelné zjištění. Zjištění, že nejen, že mé věci v kufru jsou přeházené a rozhodně ne ve stavu, v jakém tam byli uloženy, ale dokonce tam některé ani nejsou!! Čtete dobře, nebudu se tu rozepisovat se seznamem svých soukromých, ikdyž teď už mediálně známých, kousků šatstva, ale ano, přišel jsem o ně. Ne o všechny, dá rozum, v čem bych chodil. Leč je to velká a bolestivá ztráta a já apeluji a vyzývám vyníka i všechny kdo o tom něco vědí nebo se jim nedej Teddy taky něco vyčoudilo, aby se mi ozvali.

Spodkům zdar! (pokud vám nějaký zbyly)

Na závěr dodávám, pokud cokoliv postrádáte, ať už to jsou knihy, ponožky nebo kamarád, není nic jednoduššího, než zaslat sovu na mou adresu. (Pokud postrádáte sovu, použijte školní). Obratem se domluvíme na podrobnostech a postrádanou věc najdeme (snad).

Tagy: drby, historky, příběhy, školní dění, zážitky

Komentáře jsou uzavřeny.