Bradavičník

Vážení přátelé, kamarádi a i ty, nejmilejší Leah A. Wildrose,
Všichni nám odjakživa cpali do hlavy jednoduché poučky o naprosté neomylnosti Moudrého klobouku. Údajně jen o n ví, co je pro nás nejlepší. Jedině on nás dokáže zařadit do té správné koleje. Nicméně je tomu opravdu tak, jak se nás naše hlavy pomazané snaží přesvědčit? Neskrývá se za tím třeba něco úplně jiného?

Můj tajný agent, Jozif Kecalušin, byl vyslán do terénu, aby přišel na kloub této záhadě. Riskoval při tom svůj vlastní krk, plížil se, sledoval, pátral a uplácel. Jeho snaha přinesla jistý úspěch. Dokázal se schovat pod křeslo pana ředitele těsně před tím, než ve své věži uspořádal dýchánek, kterého se účastnil on, Moudrý klobouk a jistá Nyneiva al´Mearová…

***
(Moudrý) klobouk: Ty poslúchaj, Myško, jak je mám v tom září zařadit?
Míša Lobberů: *zamračí se* Koho? Koho chceš zařazovat? A kam?
(Moudrý) klobouk: Nóóó… Nováčky… Do kolejí…
Míša Lobberů: Al´Mearová! *zařve* Vy jste mi zatajila nějaký koleje!
Nyneiva: *otráveně protočí oči* Ale pane řediteli, vždyť je už nějaký ten rok máme…
Míša Lobberů: Fakt? A kolik jich je?
Nyneiva: *začne vzpomínat* Tři… ne čtyři… vlastně jich je možná i pět…
(Moudrý) klobouk: A nemohl by mi je někdo napsat na rub? Aby to nebylo vidět… Si myslíte, že si je pamatuju?
Míša Lobberů: Teď se můžete blýsknout, al´Mearová… Jak se jmenujou, no?
Nyneiva: *pod delší odmlce* Tak, máme Zmijozel…
Míša Lobberů: *škrábe to na (Moudrý) klobouk * Píše se to s tvrdym, nebo s měkkym?
Nyneiva: Asi s tvrdým, ale to je fuk. *mávne nad tím rukou* Pak tam bylo něco, s morem, že jim je ho líto… *přemýšlí dál*
Míša Lobberů: Jaký jelito? *rozzáří se* Vy máte jelito?
Nyneiva: Vy sám jste jelito. Říkala jsem, že tam bylo něco o moru… že je to mrzí… no jasně, už to mám! *plácne se do čela* Mrzimor! Další kolejí je Mrzimor!
(Moudrý) klobouk: Počkejte! Už v tom mám guláš. Jak mám rozeznat žáky Mrzimoru *kroutí očima ve snaze přečíst ředitelův škrabopis* a Zmij… Zmijozelu?
Míša Lobberů: *zašeptá* To máš jednoduchý. Každý, kdo se tváří jako jelito, pude do Mrzimru. A ten, kdo ti bude připomínat tady tu fůrii *ukáže na profesorku al´Mearovou* bude ve Zmijozelu.
Nyneiva: *počítá na prstech* To máme dvě… ještě mi zbývá něco s nebem, na kterým bývá občas nějaký vír…
(Moudrý) klobouk: Nebelvír!
Míša Lobberů: Páni, ty jsi fakt moudrý.
(Moudrý) klobouk: Ále, mám to tady napsaný… ještě z loňska *pochlubí se*
Nyneiva: Tak to nám zbývá ještě jedna, nebo dvě…
Míša Lobberů: … Honza jde, nese pytel mouky…
Nyneiva: Kušujte, pane řediteli. Tato hra je na programu až zítra.
Míša Lobberů: *tváří se, jako by mu uletěly včely* Ale…
Nyneiva: Též tam bylo cosi s ptákem. Nějaká slepice, bažant, krůta, kohout…
Míša Lobberů: *rozzáří se mu očka a přeruší profesorku* Teď si hrajeme na zvířátka! Teď jsem na řadě já! Takže holub, vrána, havran…
Nyneiva: Havran! To je ono!
Míša Lobberů: Al´Mearová! Já jich chtěl ještě pár říct! *prohlásí ublíženě*
Nyneiva: Mám to! *začne křepčit* Já to mám! Další kolejí je Havraspár!
***

Zbytek rozhovoru můj nebohý agent Jozif Kecalušin už nezaznamenal, neb byl z našich představených psychicky úplně na dně. Třásl se a sotva mi předal tento text, téměř ihned se zhroutil.
Chudáček malý, doufám, že se brzy z tohoto nervového otřesu vzpamatuje. Přejmu mu to.

***

Abych dokázala, jak tento přístup ničí nebohé bradavické studenty, musela jsem jich několik osobně vyslechnout. Nejděsivějším případem byla jistá Diana Lewis, kdysi nadějný předškolák, nyní uťápnutý skoro druhák. Byla zařazena do Nebelvíru. Tento tragický omyl ji na doživotí poznamenal.

***

Bradavičník: Ahoj Di. Co říkáš na rozhodnutí rádoby Moudrého klobouku?
Diana: Skoro nic, ale jestli se mi ta buřinka dostane někdy pod ruku, tak s ní udělám velmi jednoduchý proces. *skřípe zuby*
Bradavičník: A jaký?
Diana: * zle blýská očima* Ani cáry by z ní nezbyly.
Bradavičník: Aha, ale neříkej mi, že sis do této chvíle na svou kolej nezvykla. Vždyť i tam se musí najít zajímavá individua…
Diana: Ty jsi zase nějaká chytrá. Tady jde přece o celkového ducha koleje. Já se vždycky cítila být zmijozelačkou.
Bradavičník: Takže všechno se týká jenom nějakého tvého pocitu? To není moc přesvědčivý důkaz…
Diana: No dovol? Máma na mne místo čtení pohádek vždycky jenom syčela a v puse mám dokonce i dva jedové váčky. Chceš se podívat?
Bradavičník: Ne, díky, to není nutné.
Diana: Tak vidíš. Mé zařazení do Nebelvíru je prostě příšerné. Toto nepřežijůůů…

***

Chudák slečna Lewis. S pláčem mi utekla neznámo kam a já už neměla nervy déle ji snášet. Tož jsem ji nechala jít s pánem bohem.

***

Vážení přátelé, opravdu chcete, aby i další generace studentů Bradavické školy čar a kouzel, byly odkázány na nějaký klobouk, který musí mít dokonce i názvy kolejí napsány na rubu, neb si je prostě nezapamatuje? Chcete být i dál vláčeni panem ředitelem, jehož jediným potěšením je hraní hry Kolo, kolo mlýnské?
Odpovězme jednou pro vždy NE! Spojme se proti tomuto útlaku! Bojujme za svá práva a spravedlnost!

Elvíra Mort

Tagy: drby, koleje, Moudrý klobouk, Nyneiva al´Mearová, skandál

5x Komentováno