Jistě jste si všimli, že na nástěnce školy visí upozornění, že na schodišti teďka všechno lítá. Teda, všechno ne… Především studenti. A to hlavně studenti modré koleje havraspárské. Není to pravda! Díky schodišti vznikla nová hrdinka, která svou nezměrnou slávou pokoří i legendárního pana Ponožku!
Pan Ponožka, fusekle s našitými knoflíčky na místě očí už nebude nikdy tak populární. Bude se skrývat ve stínu Ulítlé kravaty. A kdo že to ta ulítlá kravata je a jak na ní můj chorý studentský mozeček přišel? Povím vám teď příběh, který se skutečně stal:
Byl podzimní den, pršelo. V kalendáři se skvělo datum 3.10.2080 a já se vynořil na vrcholu schodiště, mířil jsem totiž právě z Velké věže. Ani jsem nevěděl, kam jdu. Ale protože výš už to po schodišti nešlo, nezbývalo mi nic jiného, než jít dolů. No, ani jsem moc nešel, spíš běžel. Hrdinka tohoto eposu, žlutočerná mrzimorská kravata si hověla v mé kapse. Měla totiž ten den zrovna nechutně škrtící náladu, a tak jsem se rozhodl dát jí pracovní volno. Stejně už se den chýlil ke konci a blížil se čas, kdy ze sebe studenti mohou shodit otravné hábity. No, jenže… Jak jsem běžel, měl jsem ruce v kapsách. A jako na potvoru se mi po jednom schodu smekla noha a já málem sletěl. Už jsem se viděl na ošetřovně mezi havraspárskými. Naštěstí jsou mé reflexy v pořádku, a tak jsem rychle vytáhl ruce z kapes a zachytil se zábradlí. Jenže jsem je vytáhl tak prudce, že vylítla i moje kravata. Nahnul jsem se přes zábradlí a viděl, jak klesá do hlubin hradu. Inu, dal jsem se do bezhlavého sbíhání schodů, nehledě na hrozící nebezpečí pádu. I doběhl jsem k dvojici modrých, naštěstí mezi nimi byla i má prefektská kamarádka Rose. Pak se tam záhadně objevila ještě červená Sidney a další osoby, které jsem ani moc nevnímal. „Co se děje?“ zeptala se Rose, když mě viděla, udýchaného a bez kravaty.
„Ulítla mi kravata!“ zafuněl jsem v odpověď.
To se doneslo k uším Sidney. „Tvá kravata umí lítat?“ zeptala se se smíchem.
Já se toho samozřejmě hned chopil a hrdě jsem přikývnul. „No jistě,“ řekl jsem. A pak nějak vznikl název Ulítlá kravata, vznikla nová celebrita, nová legenda. Rose mi mou kravatu přikouzlila zpět. Tak jsem jí vzal a představil jsem jí Sidney, protože předtím zasněně pronesla, že by tuto novou hvězdu chtěla potkat. No, uznejte. Ulítlou kravatu člověk nepotká každý den. Kravata pak pronesla (ano, je to velmi inteligentní věc!) že autogramy bude dávat až na letišti a zavrtala se zpět do mé kapsy.
Nicméně já se rozhodl, že založím její fanklub a pomůžu jí na hvězdné nebe. Bude to celebrita, hvězda všech hvězd! Dotáhne to nejdál ze všech bradavických. Čest žlutočerné kravatě!
O dalších osudech, vzestupech i pádech (či letech) Ulítlé kravaty vás budu samozřejmě informovat, však jsem taky její pravá ruka. Doslova se kolem mě obmotala.
Tak, toto byl příběh o zrodu veleúžasné mrzimorské Ulítlé kravaty. Věřím, že si získá srdce mnohých fanoušků a že na její autogramiádě na letišti se sejdou davy jejích stoupenců! Vivat Ulítlá kravata!
Nechť jest třetí říjen dnem Ulítlé kravaty!
Napsal R.A.C.