Bradavičník

Aneb, není všechno tak, jak se zdá. V posledních dvou týdnech jsem se pustila do průzkumu, proč je kouzelnická doba tak trochu zastaralejší než mudlovská, a zjistila jsem, že to naopak může být právě naopak! Může to být úplně jinak, než jsme si my všichni králíčci doteď mysleli. Co vy na to?

Vy na to nic, jak koukám, tak čtete dál, z čehož (doufám) můžu usuzovat, že vás tohle téma úplně nehorázně zajímá. A tak teda, víte co? Tady to máte.

Trochu jsem hledala, v čem přesně jsou kouzelníci jakože za mudlama. A jakože (nebo doopravdy? Teď už sama nevím – sakra, sakra, já to nevím! Pomozte mi někdóó!) jsem zjistila, že v pár věcech (ano, Merlinužel doopravdy jen v pár) jsme naopak před mudlama. Chcete vědět, v čem? Ale jděte, vždyť to přece víte. Tak zaprvé – hýbající se fotografie.

Mudlové mají něco jako hýbající se fotografie taky. Říkají tomu film (jak zastaralé, trapné a neužitečné, FILM! Představte si, že byste měli koukat na Frašky Infikované Labilitou Mimoňů, to se ani nedá si představit!), našim kouzelnickým hýbajícím se snímkům se to ale zdaleka nevyrovná. A pokud vím, hýbající se obrázky jsme měli mnohem dřív, než si mudlové (tedy konkrétně ti mimoňovější z nich) vymysleli nápodobu. Z čehož jasně plyne, že mudlové kouzelníky kopírují! No není tomu tak?

Další, určitě mnohem podstatnější věcí, než jsou nějaké Imitované Frašky Mimoňů (že jsem spletla pořadí písmen? Ale jděte…), je kouzelnická letecká doprava, samozřejmě versus mudlovská, opět okopírovaná, letecká doprava. My kouzelníci jsme lítali vzduchem ještě dřív, než se narodil první faraon (neptejte se mě, co to zase sakra je, to jsem vyhrabala v nějakých historických knížkách), to je nad slunce jasné. A zatímco mudlové používají nějakou složitou technologii, jíž beztak stejně sami nerozumí, my jsme vymysleli mnohem dokonalejší způsob, dokázali jsme totiž pro přepravu vzduchem použít pouhé dřevo (plus nějaký ty serepetičky k tomu, samozřejmě, ale do košťat už nevidím… což mi tak připomíná, díval se někdo z vás někdy do košťat? Určitě jste nikdo neviděli své koště zevnitř… no proto).

V další, stejně důležité řadě se také kupodivu nachází… „Ovládání věcí hlasem? Hlasem?!“ zavyl by mudla, vykulil by svoje krásný mudlovský nevěřícný kukadla a zahrnul vás spoustou otázek, jestli jste v pořádku, jestli nepotřebujete něčí pomoc etc., kdybyste se byť jen prokecli o tomhle před nějakými, no možná ještě tak sto lety. Pro nás kouzelníky už bylo před minimálně tisíci lety, né-li ještě dřív (usuzuju od založení Bradavic, kteréžto jsem se také dopídila někde v nějaké knize – ne, s prominutím, ne že bych byla ten šprťáckej typ! To už člověka ani nemůžou takové věci zajímat?). Dneska se po nás opět mudlové opičí s tím svým ektrelonickým nebo ektretrantrotickým nebo jak se to vlastně vyslovuje… prostě nějakým něčím. Možná že jsem z napůl mudlovské rodiny a tyhle věci bych asi měla ovládat, ale tak to mi promiňte, že ty jejich hausnumera nejdou vyslovit. Mudlové jsou prostě špica ve vymýšlení slov – je jedno, jak to bude znít, hlavně aby to nešlo vyslovit!

Tím se konečně dostávám k těm mudlům. Co je na nich novodobého? To, že kouzelníci převzali některý jejich věci, je jenom odezvou na to, že se mudlové zachovali jako prachsprostí kopíráci jako první. Ne snad? Zkuste se nad tímhle faktem sami pozastavit a pak tvrďte, že žijeme sto let za opice… za mudlama.

Snad vám to bude přínosem, vaše (ne)oblíbená Dafne R. Aaronová.

Tagy: kouzelníci, mudlové, úvaha

11x Komentováno