Tak začínaj vánoce, zase jednou po roce
U červených klidu není, když některým nervy pění
Z těch darebných rebelů, co berou body nebelu.
Ti lotři se pěkně činí, průšvihů maj víc než jiní.
Nejdeme však do mínusu, za to bych jim dal i pusu!
Nic nového pro nás není, když se ticho v rámus změní.
Přichystaná v dárku skrytá, bomba mnohé smrady skýtá.
Po výbuchu vskutku slizko, nahodilo všechny blízko.
Tolik smradu, tolik puchu, a já vběh do toho vzduchu.
Můj nos sice zažil muka, zato já jsem smíchy pukal.
Nadělal jsem si pár fotek, a pak hnedka radši utek.
Dáreček byl vskutku milý, pro nás ctěné nebelvíry.
A kteréhopak darebáka, posílat nám hnusy láká?
Na hradě ho nejde potkat, je to totiž naše Lottka.
Ex-primuska, holka skvělá, že se pro nás s bombou dělá.
Vindict Velmibásnickéstřevo Veneas
Tagy: bomba, Carlotta Reyer, puch, Vánoce
27 října, 2011 at 01:25
Tento příběh je podle skutečné události.. tedy skutečné rpg události 😀
27 října, 2011 at 10:37
Bombastické! Ty jsi mi teda střevo 😀 Škoda, že k tomu nemůžeme vidět pohyblivou fotku nebelvíráků pokropených hnojůvkou 😀
29 října, 2011 at 18:02
„Po výbuchu vskutku slizko, nahodilo všechny blízko.“ – to mě dostalo 😀 Dost dobrý! 🙂
1 listopadu, 2011 at 23:38
Skvělý! 😀 Jen tak dál, Nebelvír s Nebelvírem! ^^