Noční dobrodružství s Vrbou mlátičkou…

Napsal/a Korespondenti     Rubrika: Ve školní lavici, Zmijozel

…aneb lidská hloupost je nekonečná.

„Lidé si z toho udělali hru, snažili se dostat co nejblíž a dotknout se kmene. Nakonec ale chlapec jménem Davey Gudgeon skoro přišel o oko, a od té doby jsme dostali přísný zákaz přibližovat se k ní.“
Remus Lupin

Taky jste si všimli, že v Bradavicích dochází čím dál tím více k různým nehodám, jejichž příčinou je, odpusťte mi ten výraz, blbost samotných protagonistů?

Například dnes. Abyste pochopili, když píšu tuto zprávu, tak již sedím v pohodlí své vlastní postele, ale ještě před chvílí jsem dala svůj vlastní život v sázku jenom proto, aby ze dvou „nadějných“ prvaček nezbylo jen dobře proklepané maso na karbanátky.
To jsem si tak vyšla hodinu před večerkou na bylinky. Těm, kteří navštěvují hodiny bylinkářství, je jistě jasné, proč jsem se rozhodla šmejdit v trávě po zeleni v tuto dobu. A ti, kteří se všemu, co jen zavání hlínou a zelení, vyhýbají, si musí vystačit s tím, že jsem prostě měla svůj důvod, proč lozit v noci v trávě.
V každém případě jsem se tak probírala mírumilovně v trávě, když tu najednou mě zaujala podezřelá směsice zvuků. Něco mezi šustěním, jekotem a sem tam jakoby někdo švihal bičem. A vzhledem k tomu, že kovboje jsem v Bradavicích zatím nepotkala, bylo mi jasné, že to nevěstí nic dobrého.
Přesto jsem neodolala a rozhodla se zjistit, co že se to vlastně děje. Naskytl se mi pohled na dvě holčiny, které se rozhodly otestovat všemi, vlastně téměř všemi, známou Vrbu Mlátičku.
Neptejte se mě proč. Nikdy by mě nenapadlo, že by mohl být někdo tak hloupý, aby se rozhodl provokovat vysoce agresivní strom. Jakoby snad neviděly ty hromádky rozpláclých hlodavců, kteří měli tu smůlu, že dostali chuť na výživnou kůru vrby.
A nejlepší na tom bylo, že na můj příchod reagovaly úplně nepochopitelně. Na mé varování se jedna z nich rozeběhla přímo k vrbě. Nemusím snad dodávat, že již takto rozběsněná vrba jí uštědřila pěkných pár šlehanců a dokonce jí větví odhodila dobrých několik metrů.
Teprve tehdy slečna pochopila, že dnešní výprava neskončí dle jejich představ, ať už byly jakékoliv. Druhá slečna však měla dost kuráže na rozdávání, evidentně proto, že přívětivost vrby Mlátičky okusila mnohem méně než její kamarádka.
Místo toho, aby mi pomohla dostat svou družku do bezpečné vzdálenosti, kam už větve nedosáhnou, měla tu drzost na mě ještě vrčet, že to je chyba vrby, že jako ony za nic nemůžou.
Asi bych měla upozornit profesorky bylinkářství, že vrba mlátička své kořeny vytrhla ze země a rozhodla se napadat nebohé nevinné studentíky. Nebo že by snad ovládala nějaký druh telepatie, pomocí které by přinutila své nebohé oběti přistoupit blíže a nechat se umlátit?
Samozřejmě ze slečen později vylezlo, že si prostě vrbu chtěly testnout, že nevěřily tomu, co by její jméno mělo vyjadřovat. No pak také obě souhlasily, že jméno si zaručeně zaslouží. Jedna z nich si dnes ustlala na ošetřovně, druhá ta méně pocuchaná si odešla lízat rány do své vlastní postele.
Tak vidíte a tohle není jediný případ lidské blbosti. Vemte si, kolik úrazů se stalo v poslední době na schodišti. A je jen otázkou času, kdy se najde další expert, který se rozhodne vyrazit na procházku do lesa, protože přece veškerá varování o nebezpečných tvorech jsou jen pohádkou pro děti.
O prázdninách jsem v jednom mudlovském časopise četla o tzv. Darwinových cenách. To jsou ceny, které jsou udělovány těm jedincům, „kteří se zasloužili o zlepšení lidského genofondu tím, že se z něj sami odstranili hloupým způsobem“.
Možná by stálo za úvahu, jestli by se nevyplatilo založit nějaké podobné ceny i u nás. Ale pro všechny, kteří by snad tuto cenu vystavili do svých vitrínek… tato cena je udělována především „POSMRTNĚ“!

Vrba Mlátička
Vrba mlátička je velmi cenný, velmi násilný a velmi agresivní druh magické rostliny. Zaútočí na cokoliv a na kohokoliv, kdo se jen přiblíží k jejím větvím.
Tato listnatá rostlina používá k útoku své vlastní větve, které dokážou být značně nebezpečné.
Jednou z nejznámějších exemplářů je právě Vrba mlátička vysazená kolem roku 1971 na pozemcích Bradavické školy čar a kouzel.

Charly Coureyová

Tagy: , , , ,

2x Komentováno

  1. Elvíra Mort Píše:

    😀 Lidská blbost je holt nekonečná 😀

  2. Elvíra Mort Píše:

    hlavně že jsem děsně originální… jsem si mohla všimnou, že Charly napsala hodně podobnou větu hned v úvodu 🙂

\par