Bradavičník

Jsme vážení. Jsme chytří. Jsme krásní. Jsme oblíbení. Máme konexe. Máme pod palcem média a brk je přece – jak známo – často silnější než hůlka, takže profesoři z nás jistě mají panický strach. Ti redaktoři musí ale mít dokonalý život, říkáte si zajisté. Možná vás nemile překvapím, ale není tomu tak vždy. Pojďte si užít z první ruky, jak to vypadá, když se smolí článek.

I když koukám na (zatím) prázdný pergamen před sebou, i teď živě vidím vaše nespokojené obličeje. „Hele, Lyn, když už jsi v redakci, tak pro Merlina něco dělej! Celý týden už nevyšel článek!“

Po dlouhém a namáhavém dni padnu vysílením do křesla ve společenské místnosti. Všichni ostatní  se vesele prohání kolem a oslavují konec celodenní trýzně, neboť vyučování dnes už odzvonilo a na úkoly se nám – jak je dobrým studentským zvykem – podařilo jaksi pozapomenout. Nikoho nic netrápí, pouze redaktoři se znovu chápou psacích potřeb, které byly kdysi nedělitelnou součástí nějakého opeřeného dravce, a marně se snaží zkrotit myšlenky poletující všude kolem a najít inspiraci. Každý na to jde jinak – osobně mi pomáhá kakao a 6-28 muffinů, ale znám i studentku, která se při přemýšlení staví na hlavu. Takže až budeme tlustí a zmrzačení, děláme to kvůli vám, drazí čtenáři!

Zhruba po patnácti hodinách a šesti stech zavržených nápadů se redaktor konečně rozhodne pro téma, o kterém jde sepsat aspoň vzdáleně smysluplný článek. Pln optimismu se chápe brku, vzápětí ale většinou zjistí, že mu došel inkoust, případně mu nějaký dobrák zatím z pergamenu složit origami veverky. Po bláznivé honičce a shánění psacích potřeb tedy již značně vysílený redaktor zasedne ke psaní… a zjistí, že celý článek zase zapomněl. Průměrně trvá další tři hodiny, než si opět vzpomene, a je tedy konečně připraven začít psát.

Další z mnoha nutných zel, které musíme zkousnout pro blaho našich čtenářů, jsou ústrky a nesnášenlivost. Kdžy se nějaký nesmírně odvážný redaktor dopídí k  hroznému a skandálnímu tajemství, je jeho povinností informovat veřejnost i za cenu toho, že pak bude poškozován. Kupříkladu jeden z mých minulých článků Ďábelské spiknutí za zdmi školy si jeden nejmenovaný pedagog vzal zřejmě osobně a hned druhý den mne v hodině zákeřně vyzkoušel přesně na otázky, o kterých jsem si jistá, že jsme je ani nezmiňovali. A nebo zmiňovali a já zrovna spala. Každopádně to byl ze strany profesora podlý podraz! A já to přetrpěla kvůli vám, čtenáři, a jistě nejsem jediná z redakce, koho potkalo podobné příkoří.

Nu, a po tom všem, co pro vás my redaktoři děláme, nastavujeme krky, vyplácáváme si inkoust a potíme krev, se na chodbách dozvídáme, že píšeme články jen ku vlastnímu prospěchu. Za toto veskrze nepravdivé nařčení o hrabivosti byste nám na omluvu měli všem koupit nějaké dárky, vážení čtenáři!

Tagy: bradavičník, inspirace, noviny, redaktoři

2x Komentováno