Bradavičník

Vážení zmijozelští čtenáři a zcela nevážení čtenáři ostatní,
dovolila jsem si vyzpovídat jistou (pro mnohé) velmi známou osobu. Pod vás zajímají postoje jisté Leah Wildrose, tak tento článek je pro vás doslova ušitý na míru.

Bradavičník: Lee, jsi jeden z nejúspěšnějších členů koleje Zmijozel. Ve druhém ročníku prefekt, ve třetím primus. K tomu všemu máš post šéfredaktora Bradavičníku a nespočet dalších interních funkcí. Řekni, jak to všechno stíháš?
Leah A. Wildrose: Mno, to je zajímavá otázka. Jak to stíhám? Dalo by se říct, že dost těžko, ale to snad ví každý, kdo studuje stejným způsobem jako já a zapíše se snad na všechny předměty, co jdou. Ale pokud někdy opravdu chcete, vždycky to dokážete. Je jedno, jak moc nepředstavitelné je plnit tolik funkcí naráz, jak moc děsivě času to zabere… pokud po tom toužíte a jste připravení pro to něco obětovat, nestane se, že byste sami sebe zklamali. A mě to baví. Takže není otázka, jak to stíhat, ale zda to chci stíhat. Ve chvíli, kdy ano, jde všechno ostatní stranou. Nic víc není potřeba. Nakonec to vždycky nějak dopadne. Možná mám prostě štěstí, že se to dá nějak napasovat a v časovém pressu pak jde zvládat jak škola, tak i zbytek mých povinností. Je to možná náročné, ale nikoliv nemožné. A je to potřeba. Jak se říká, co sis nadrobil, to si taky sníš. Já sama jsem se přece k tomu všemu upsala dobrovolně, takže by ode mě bylo ošklivé a neloajální to teď flákat.

Bradavičník: Určitě neuniklo tvé pozornosti, že tvé úspěchy vyvolaly především u některých lidí závist a kolují o tobě různé pomluvy. Jedna z nich třeba říká, že ty vlastně nejsi Leah Wildrose, protože to prostě není možný. Prý jsi profesorka, která se za Leah jenom maskuje. Jak se k těmto kecům stavíš? Těší tě? Nebo tě rmoutí?
Leah A. Wildrose: Upřímně… mně to ani nevadí. Občas je to i docela legrace. Představa, že bych byla vlastně profesorka převlečená za třináctiletou studentku v zeleném, je poměrně komická. Ale pokud to někomu přijde jako reálná možnost, budiž. Rozhodně si tím nebudu nechat kazit život. Proč by taky. Neříkala bych tomu vyloženě úspěchy, ale hodně věcí se mi splnilo. Věcí, o kterých jsem snila. S tím jsem spokojená, i když za tím stála i kupa práce. A teď za tím pro změnu stojí zodpovědnost. A jestli se někomu nelíbí, jak rychle to se mnou běží, tak co já s tím asi provedu? Život není nekonečný, každá pohádka vám řekne, že šťastně až do smrti není zadarmo. Hrdina musí projít mnoha zkouškami a útrapami, než dojde do cíle, vezme si princeznu a s drakem bude vychovávat svoje děti. Pokud jsou pomluvy to jediné, co mám přetrpět a odměnou získat šťastný konec, tak je to rozhodně menší cena, než ta, kterou museli obětovat jiní.

Bradavičník: Co bys řekla lidem, kteří tyto řeči rozšiřují? Pochválila bys je?
Leah A. Wildrose: To asi ne. Když nemají odvahu zeptat se přímo mě, jestli je to pravda a místo toho si o tom raději budou šuškat a šířit to dál, navzdory tomu, že je to naprostý výmysl… asi bych řekla jediné. Vždycky si ověřuj spolehlivost svého zdroje, než něco plácneš. Když už je tak nutné někoho drbat, tak alespoň pravdivě.

Bradavičník: Přejděme nyní na takové ty otázky, které sice patří mezi ty klasické, ale zajímají vesměs všechny. Získala jsi post primuse po Lucasovi, který ho okupoval několik let a ty určitě neunikneš srovnávání. Na co se tedy z tvé strany máme připravit? Budou nějaké větší změny?
Leah A. Wildrose: Tak na tohle bych nerada reagovala nějak přespříliš dlouze. Lucas byl osobnost. Jak už jsem jistě zmínila v úvodním slově pro Hadí jazyk na začátku roku, na což Vás tímto odkazuji, převzít odznak po někom takovém není jen čest, ale i nepředstavitelná skutečnost, že laťka, kterou nasadil, je v závratných výšinách. To, co Lucas dokázal pro Zmuijozel vykonat, je obdivuhodné. My rozhodně budeme pokračovat v tom, co začal. A postupně přidáme i další kousky. Takovou novinkou jsou možná i Vám známé SVZK, letos nově zavedené. Ano, skutečně se bavím o společenských večerech zmijozelské koleje. Zvláštní, jak příjemné může být obnovit a poupravit někdejší zvyky, setkávat se tváří v tvář s dalšími háďaty, lépe se poznávat, sbližovat se, tmelit přátelství. Co se týče změn, vzhledem k tomu, jak postupně na to půjdeme, nebudu raději dopředu slibovat něco, co bych nemusela splnit. Pokud přijdou nějaké skutečně výrazné, jistě se o tom včas dozvíte a sami to poznáte, o to strach mít nemusí nikdo.

Bradavičník: Jako primus máš na svých bedrech velkou zodpovědnost. Když něco nebude fungovat, bude se plivat na tebe, na kolejní ředitelku a potom možná i na ostatní, ale v první řadě budeš stát vždycky ty. Nebojíš se možných nezdarů, neočekávaných zvratů, ztráty podpory koleje a přátel?
Leah A. Wildrose: Tak stejné riziko máte u všeho. Lidi vás většinou budou buď milovat nebo nenávidět, ignorovat přestává být možností. Ale za to nemůže odznak. Stejný risk, ač jej možná nevidíte, čeká na každého. To, že u nás si toho lidé ještě více všímají, protože se nám na hrudi leskne blyštivý plíšek, to už na věci nic nemění. Ale samozřejmě, že mám strach. Přecejenom jsem pořád jenom třeťačka a být druhý nejvyšší člověk v koleji vyžaduje zkušenosti.

Bradavičník: A proč si vůbec myslíš, že jsi na tento post byla vybrána? Jaké tvé vlastnosti to v první řadě zapříčinily?
Leah A. Wildrose: Upřímně, nemám nejmenší ponětí, proč zrovna já. Jasně, zbyla jsem jako jediný člen StR za Zmijozelskou kolej, který už měl alespoň něco za sebou a loni se mi dařilo popohánět porady a být tam mezi tou úzkou skupinkou aktivních lidí, co tam skutečně něco dělali a nezajímali se jen o nejlepší drby. Zda to tedy byla aktivita? Co já vím. Ptala jsem se sama sebe snad tisíckrát, ale pravda může stát úplně někde jinde.

Bradavičník: Kdybys měla vypíchnout pár věcí, kterými (dle našeho skromného názoru) převyšujeme ostatní koleje, co by to bylo?
Leah A. Wildrose: Propracovanost. Vývoj. Hodně kolejí zůstalo velmi dobrých, ale na tom bodě, kam je vývoj dovedl, zůstali stát a teď tam stagnují, i když už je letos vidět, že se to hýbe. Ale… u nás jsme se nikdy nespokojili s pojmem dobrý, museli jsme být lepší. Svědčí o tom třeba Stříbrný pohár a množství kolejních akcí, to, jak složitý program neustále připravujeme a neopakujeme rok, co rok, to stejné.

Bradavičník: Nechceš mi dát pár rad, díky kterým bych mohla být stejně úspěšná, jako jsi ty?
Leah A. Wildrose: Oh, to netuším. Neřekla bych o sobě, že jsem úspěšná. Natož, že jedu podle nějakého vzorce nebo nápověd. Na to prostě neexistuje recept. Jediné, co ti na to můžu říct, je jít si za svým. Když si jasně stanovíš cíl a budeš se na něj soustředit a nevzdáš to, dokud se ti to nepovede. Pravděpodobně toho můžeš dosáhnout.

Bradavičník: Teď ti dám tolik prostoru, kolik jenom chceš. Co vzkážeš čtenářům tohoto plátku?
Leah A. Wildrose: Nebudu tady zbytečně zabírat místo něčím, co jsou známé pravdy, jediné, co sem napíšu, bude moudrá věta nejmenovaného autora, kterou byste si skutečně měli vzít k srdci. Zjisti, kým jsi a tím se staň.

Pro Bradavičník vytvořila Elvira Mort

Tagy: primuska, rozhovor, Zmijozel

Jeden komentář