Bradavičník

Jak dobře víte, není pro malého studentíka vůbec jednoduché přihopsat v síni k profesorovi či profesorce a pustit se do jeho zpovídání, vyptávání a kladení dotěrných, ale jistě velice zajímavých a podstatných otázek. Pro tentokrát jsem se takového úkolu chopil s vervou já a zaútočil se svým brkem na profesora Aidana Blackwooda. Jistě velice oceníte nějaké pikantnosti a zajímavosti o jeho osobě.

Mnozí z vás už s ním jistě měli co dočinění. Jeho toulky a hony za poklady se za tu chvilku co je na hradě stávají legendou. Opravdu nikdo neví a on sám dost možná taky ne, kde a kdy se zjeví natož pak s čím. Je to velice zajímavá osoba, která rozhodně nevypadá jako klasický profesor.

Nejprve Vás seznámím se zkušenostmi, které jsem zatím posbíral v přítomnosti tohoto, ehm, profesora.

Mé první setkání s ním proběhlo hned začátkem letošního školního roku, bylo to ještě v Prasinkách, kdy se objevil na prahu hostince U Tří košťat, máchal jakýmsi cárem pergamenu v ruce a křičel na lokál něco o pokladu. Blázen! Řekl by si asi každý a jak jistě víte, blázny musíme hlídat a sledovat jejich počínání. Ušetřím vás děsivého příběhu, plného boje s vlky a vystrašených studentů prchajících všemi směry. Co ale je na tomto příběhu zajímavé, je počínání pana Blackwooda, nejen že používá děsivá kouzla, on vám k tomu ještě mumlá v cizím naprosto neznám jazyce cosi, co nezní zrovna jako recept na polívku gazpacho. Velice nepěkné počínání to bylo, leč poklad se našel, to se musí nechat. Dokonce se ukázalo i dobré srdce profesorovo, jelikož se s námi o nalezený kus podělil, v což teda nedoufal asi nikdo.

Další zajímavá událost, okolo Blackwoodovi osoby, se odehrála jednoho večera na schodišti našeho hradu. Kde se vzal tu se vzal, stál ve vstupní síni profesor Blackwood a vedle něho obrovitánský balvan. Jak ho tam dostal nikdo neviděl a neslyšel (ani obrazy, což je prakticky nemožné), ale co bylo zajímavější, že chtěl po kolem jdoucích studentech dopravit ten ohromný šutr do jeho pracovny. A to hned na povrch vyplulo několik otázek. Jak dostal balvan ke schodišti? K čemu mu bude tak ohromný šutr v pracovně? Proč nemáchne hůlkou a nedopraví si ho tam sám? Kde má vlastně profesor hůlku? A proč ho nedovolil nikomu zmenšit? Tak to se asi nikdy nedozvíme, nicméně jsem se pokusil pro vás zjistit jiné pikantnosti z jeho života. Sem s nimi!

Když jsem žádal pana profesora o zapojení se do tohoto úctyhodného výplodu, který právě čtete. Kladl si podmínky, jak říkám, je to profesor nevídaný. A Teddy div se, podmínka byla pomoc při hledání pokladu (kdo by to tušil). Teď ale na řadu přichází zmiňovaný rozhovor a na závěr možná naťuknu naši poslední „výpravu“, „hon“ nebo jak tomu chcete říkat, za který mi byl poskytnut tento úctyhodný výplod.

Bartleby Belows alias Sherlock: Tak bysme to vzali od začátku, čili odkud jste?

Šaman Blackwood: Narodil jsem se na podzim před padesáti lety v jihoafrické republice, v oblasti KwaZulu-Natal a pocházím z kmene Sikh. Můj otec, Jaye, byl jakýmsi vůdcem kmene a vzal si mou matku Rebeccu, která se původně narodila v Anglii. V Jihoafrické republice jsem zůstal až do svých šestadvaceti let.

Studoval jsem jak u svého otce, tak na škole. Ve svých devíti jsem nastoupil na Heartines, kde jsem studoval sedm let, pak jsem na škole zůstal dalších pět let, kdy jsem tam působil víceméně jako praktikant. To mi bylo jednadvacet, následně jsem se vydal zpátky do svého kmene a zastupoval tam otce, jelikož tou dobou byl vážně nemocen.

Bartleby Belows alias Sherlock: No to je mi líto, to s tím vaším otcem. A jak jste ve škole prospíval? To všechny studenty vždycky zajímá. Jestli jste z něčeho prolí..neuspěl a tak podobně.

Šaman Blackwood: To je v pořádku, nakonec se z toho dostal, tak jsem kmen nechal kmenem… No prospěch… Byl jsem premiantem třídy, až tedy na praktickou arkánovou magii. Ale nač se ji zabývat, nejvíce mě bavilo a šlo léčitelství, lektvary a šamanismus. .. Samozřejmě i ostatní předměty mě bavily, ale okrajově se můžu zmínit, že tyto předměty; spojení s duchy, předpovědi budoucnosti a hledání ztracených osob, zvířat a předmětů, jsem bral taky jako koníček než-li nějaké utrpení.

Bartleby Belows alias Sherlock: Neměl jste třeba nějakého imaginárního kamaráda, problémy s počů..počty?

Šaman Blackwood: Co? Jakého imaginárního kamaráda? V dětství jsem měl jediného kamaráda a to matku přírodu. Než jsem nastoupil do školy, tak mi mou oporou byla právě příroda.

Bartleby Belows alias Sherlock: Tak to máme studium. Takže po škole jste se vrátil domů a pak?

Šaman Blackwood: Pak jsem odletěl do Ameriky a tam studoval šest let u mistrů. Převážně jsem se věnoval lektvarům a léčitelství. A jelikož jsem si chtěl zopakovat své průse… Bleh… Prostě sem se chtěl vrátit do školy, tak jsem se vydal na mudlovskou univerzitu Yale.

Bartleby Belows alias Sherlock: Na mudlovskou? A tam jste studoval co? Léčitelství?

Šaman Blackwood: Medicínu. Takže ano, mudlovské léčitelství. A bylo tam super, hlavně když chudákům spolužákům zničeho nic vzplanul plášť a nebo když se jim ztrácely věci před očima.

Bartleby Belows alias Sherlock: Ještě něco jste studoval, nebo už je to vše?

Šaman Blackwood: Pak jsem už jen složil mistrovské zkoušky. To byl konec mého studia. I když… Přemýšlel jsem, že bych se vrátil mezi mudly, s nima byla švanda, takové studium informačních technologií by nebylo k zahození.

Bartleby Belows alias Sherlock: A ty mistrovské zkoušky máte jen z léčitelství nebo i z jiného oboru?

Šaman Blackwood: Ještě z lektvarů. A pak mám obdobné zkoušky jako jsou Vaše OVCE z dalších několikati předmětů.

Bartleby Belows alias Sherlock: Takže ty info techno věci jste nakonec nestudoval, jestli tomu rozumím. A tím se tedy uzavírá všechno vaše studium?

Šaman Blackwood: Informační technologie, ne ty jsem nestudoval, už by to vypadalo divně, kdybych si sedl do lavice.

Bartleby Belows alias Sherlock: Co jste dělal po studiu, jel jste domů, do světa?

Šaman Blackwood: No po univerzitě jsem se vydal do světa. Cestoval jsem pět let a navštívil jsem Indii, kde jsem si udělal mnoho kontaktů mezi místními šamany. Poté jsem byl i na Novém Zélandu, kde jsem taktéž pobýval u jejich šamanů. Chvíli jsem dokonce žil v lesích kdesi v americe u tamějších druidů. A nakonec jsem cestoval také po Egyptě, kde jsem studoval teoretickou arkánovou magii. Taky jsem chvíli pobyl v Anglii. Dokonce jsem tu o nepatrný zlomek času pracoval… A taky jsem studoval v Japonksu a Číně u mistrů a alchymistů.

Bartleby Belows alias Sherlock: No a jak jste se dostal v tuhle dobu k nám na školu?

Šaman Blackwood: Moje cesty už neměl kdo financovat, tak jsem byl nucen vyhledat práci. Proto jsem se vrátil do Anglie a zhruba osm let jsem pracoval v jedné mudlovské nemocnici v Oxfordu. Nějaký čas – no většinu času, jsem také přednášel na oxfordské univerzitě. Pro mudly medicínu a pro kouzelníky teorii magie. Z tama jsem však raději odešel… A u mudlů to nebylo moc dobře placené, tak jsem se vydal sem. Viděl jsem v novinách jakýsi inzerát. Tak jsem odpověděl no.

Bartleby Belows alias Sherlock: Mě tak zaujalo … no, že jsem vás neviděl s hůlkou.

Šaman Blackwood: Nemám hůlku. Mám tady hůl. To je mé svodidlo magie. A celkově je šamanská magie dosti rozličná od té, jakou znáte.

Bartleby Belows alias Sherlock: Teď mě napadá, nechystáte se otevřít nějaký seminář šamanismu, nebo tak něco podobného?

Šaman Blackwood: Uvidíme. Teprve jsem tu prvním rokem. Ale rád bych vyučoval rituální magii. Rituály samotné. Pak také něco málo z historie šamanismu. A pokud se zadaří, možná bych otevřel i nějaký předmět a nebo seminář umění meditací a transu. Ale to až v budoucnu.

Bartleby Belows alias Sherlock: Máte ještě nějaké další zajímavé plány do budoucna?

Šaman Blackwood: No… Krom ovládnutí světa? Asi nic. *smích* Řeknu Vám překvapení, co sem si vymyslel pro své studenty. Rád bych pořádal více exkurzí ohledně daných předmětů. Například teď posílám povinně všechny své studenty na vánoční alchymictické trhy v Birminghamu. Samozřejmě to beru s nadhledem, je mi jasné, že ne všichni pojedou.

Bartleby Belows alias Sherlock: Ještě mě napadla jedna věc, pro dámy, máte manželku či nějakou potencionální manželku?

Šaman Blackwood: Nemám, nevedu, …

Bartleby Belows alias Sherlock: Kde berete ty informace o pokladech a co jste tak nejzajímavějšího zatím našel.

Šaman Blackwood: Jak jsem říkal. Za celý život jsem si udělal plno známostí. Přátelé mi dávají tipy. A nebo nakupuji mapy na černém t… V obchodech… A co jsem nejzájimavějšího našel? Hm… Jo. Bylo to vejce draka.

Bartleby Belows alias Sherlock: Kdeže to nakupujete? Vejce draka, to je pěkný nález a kde ho máte?

Šaman Blackwood: No v obchodě. Kde jinde? A to vejce už nemám. Věnoval jsem ho známému, nevěděl bych pak, co s tím drakem dělat.

A s těmito posledními slovy jsme se prakticky rozloučili a já s trochu rozporuplným pocitem opustil profesorovu pracovnu. Tak mě napadá, pokud Vás něco zaujalo nebo jste jen zvědaví, doporučuju Vám se do té pracovny mrknout, tolik podivných věcí na jednom místě jen tak neuvidíte. Význam některých předmětů mi bude asi navždy zatajen, ale rozhodně je to zajímavé pokoukání.

V rozhovoru padla zmíňka o nedávné exkurzi v Birminghamu. S tou jste předpokládám všichni obeznámeni a nebudu Vás tím zatěžovat. Vzhledem k tomu co se tam všechno odehrálo a neodehrálo. si raději nechám své vyprávění našeho poslední putování za pokladem s profesorem pro sebe. Nemuselo by to slabším náturám udělat dobře a já se z toho popravdě dlouho vzpamatovávám. Tím Vás chci také upozornit, abyste si nezahrávali s podivíny, jelikož se snadno dostanete do problémů a to jistě nechcete. Ale nebudu tu už zbytečně blekotat, když to podstatné bylo řečeno.

Lovu zdar a fufínkům obzvlášť!

Pero Sherlockovo

Tagy: profesoři, rozhovor

Jeden komentář