Bradavičník

Je to už velmi dávno, co nás na vánočních trzích v Liverpoolu potkala ona nešťastná událost, při níž byla málem zabita bradavická studentka. Tato studentka  to nakonec odnesla „jen“ dvěma uříznutými prsty.

Máme tu ale novou kauzu, opět z vánočních trhů, tentokrát ale v Birminghamu. Jistě si pamatujete onen článek z Denního věštce pojednávající o nezvěstných bradavických studentech, kteří se naštěstí ale vzápětí našli jen v mírně potlučeném stavu. Co se stalo tentokrát? Deilen Maurellio Holeac odpovídá na mé otázky.

Když Deilen přichází do klubovny, nevypadá nervózně ani vyděšeně, spíš jen unaveně. Sedáme si do křesel a nad šálkem kakaa začínáme rozhovor.

Ahoj Deilene. Docela mě překvapilo, že jsi souhlasil s mou nabídkou na tento rozhovor. Nemáš problém o těchto událostech mluvit?

Lepší než být zapšklá pipka! Mám začít ?

Počkej. Tobě to fakt vůbec nevadí?

Nevadí mě mluvit o událostech, avšak pokud můžu nějakým jiným způsobem říci světu, co se stalo. Jen mi trošičku bude dělat problém ta pasáž s tím prstem, vzhledem k tomu, že se mě na ni ostatní ptají, ale to je jedno.

Chápu tě. Já tu nejsem jen kvůli tvému prstu, ale kvůli tvému vyprávění. Co se tedy vlastně stalo? Začala vaše exkurze jako každý normální školní výlet?

No, všechno se zdálo být fajn! Ano, všechno bylo fajn. Těšil jsem se, až nakoupím dárky pro Marka, rodinu a přátele… Až do doby než jsme potkali jednoho starého dědu. Tam se to všechno zlomilo. Ten děda nám začal říkat něco o nějakém časopísku, chvilku jsem tam stál a poslouchal. Stál jsem však bokem od studentů a co nejblíže dědovi. Najednou se však objevilo zelené světlo, které narazilo do dědy a ten zemřel. A chlápek, který ho nejspíš zavraždil, nám začal vyhrožovat, že jestli to nevzdáme a nenecháme být, tak dopadneme hodně špatně. Klasická výhrůžka. Všichni jsme se rozprchli a běželi někam pryč, až jsme doběhli k lesu.

Chlápek? Žádná Kitty? A co ta kletba?

Nestál jsem tak, aby mě zasáhla, ta kletba mě prostě minula. A žádná Kitty to nebyla, co vím, tak to byla nějaká rozrůstající se mafie. Doběhli jsme k lesu a tam se chvilku procházeli. Ani nevím, jak se to všechno stalo, ale potkali jsme akromantuli, která na mě začala útočit.  Nakonec ale odešla a my se snažili vyjít z lesa, ale bloudili jsme a bloudili.  Pak na nás ta akromantule zaútočila znovu…

A jak jste se u Merlina ubránili akromantuli? Byli s vámi profesoři?

Ano, byla s námi Mary-June Ditesand, Aidan Blackwood a Angela Freedman, ti nám pomohli tu akromantuli zahnat. Co bylo ale zvláštní, ta akromantule nám na zemi nechala ležet mapu. Vzali jsme ji a podle ní šli dál a dál, až jsme došli k pár zchátralým domům. A tam začalo dohadování se starou babkou, která vypadala, jako by měla zaražené prdy ještě dva týdny.

Zvláštní… Pokračuj, Deilene.

Ptali jsme se na cestu, já s ní zkoušel jednat na rovinu, ale mnoho těch praštěných studentů, co tam byli s námi, bylo nesnesitelných. Ustavičně se tam uráželi, dohadovali, až nakonec došlo na to, že jsme tu starou babču omráčili.  A vzhledem k našemu štěstí, co jsme nenašli ? Další mapu.

Jen tak jste ji omráčili? Snad to přežila… A co vám řekla ta další mapa?

Jako bychom už tak neměli dost smůly. Mapa nás dovedla na další místo, tentokrát za proradným skřetem. A já už byl nas… tedy chci říci naštvaný. Hůlku jsem si raději vytáhl a měl ji připravenou, kdyby došlo k boji.  U skřeta ale došlo k hádce, při které mě chtěl sežrat. Pohrozil jsem mu, že jestli si něco zkusí, uvidí ten tanec, ale na nic nedošlo. Zarazila to profesorka Ditesand. Začalo smlouvání a skřet nám dal další mapu.

POKRAČOVÁNÍ ROZHOVORU S DEILENEM HOLEACEM  OČEKÁVEJTE V BRADAVIČNÍKU V NEJBLIŽŠÍCH DNECH.

Tagy: nehoda, skandál, student, únos, vánoční trhy, zločinec

6x Komentováno