Pokračování rozhovoru s nebelvírským studentem o vánočních trzích v Birminghamu. Co se vlastně stalo? Přinášíme vám odpovědi na další otázky přímo z první ruky.
Samé mapy… Kam vás dovedla tahle?
Na místo, kde jsme byli poprvé a kde jsme potkali ministerského zřízence. Nějakého nižšího, takový ten poslíček, ale pořádný blb. Říkal, že vyšetřují vraždu a Loreen se s ním začala hádat, nevěděl jsem přesně o čem. Pokračovali jsme cestou dál a narazili jsme na nějaké bahno. Rychle jsme ho zneškodnili a pokračovali dál. Dokonce jsme našli ten bájný časopísek. A tady to peklo… začíná.
O kterém vám říkal ten děda, jistě. Ale proč peklo? Co se stalo?
Najednou jsem slyšel velký řev. První co jsem udělal, bylo, že jsem stiskl svoji hůlku, ale než jsem stačil seslat everte statum, už jsem ležel na zemi v mdlobách. Zaútočili na nás… Kdo, to jsem v ten moment nevěděl. V momentě, kdy jsem se probral, jsem viděl, že jsou tam všichni, profesoři i studenti. Viděli jsme měsíc a obloha byla měla myslím oranžovou barvu. Ten časopísek nás musel někam přenést.
Přenést? A kam?
Dalo by se říci, že do jiné alternativní reality. Když mě probudili z omráčení, chvilku jsem to nechápal, pak jsem se ale vzpamatoval. Zase jsme narazili na toho chlápka. Dohadovali jsme se a nakonec za příslib toho, že mu vrátíme časopísek, slíbil, že nám pomůže dostat domů za pomocí jednoho lekvaru. Byl v tom však háček. Chtěl do toho lektvaru prst studenta mladšího sedmnácti let. Elvíra chňapla ruku Loreen a řekla, ať vezmou její prst. Ten chlap však řekl, že to musí být prst někoho, kdo si ho nechá vzít dobrovolně. Chvilku se všichni handrkovali o to, kdo to udělá. Já to ale nevydržel, měl jsem už hlad a žízeň. Naštval jsem se, proplížil se tam a řekl, že to udělám. Profesor Blackwood do mě nalil lektvar, abych nic necítil a ten chlápek mi ušmiknul prst.
To je hrozné. Jak jste se odtamtud dostali? Skončilo to konečně?
Pak nám dal seznam různých přísad a my šli na lov. Profesorka Ditesand mi prst trochu zacelila, aby mi tak nekrvácel. Ulevilo se mi, když to handrkování zmizelo a já věděl, že se vrátíme domů. Všechny suroviny jsme posbírali a šli zpět tam, kde se měl uvařit ten lektvar. Za chvíli jsme se vrátili domů, respektive zpět do Birminghamu, pak k Mungovi a na ošetřovnu do Bradavic. Někteří byli propuštěni hned a já jsem se ke své smůle dostal ven až jako poslední. S uříznutým prstem.. Ale nelituji toho. Mohu být rád, že jsem udělal něco dobrého. Nyní vím, že tam kam patřím, patřím oprávněně.
Děkuji. Dál tě nebudu trápit, jsem moc ráda, žes nám všechno svěřil. Měj se krásně, Deilene.
S Deilenem se rozloučíme a on mě nechá sedět ohromenou v křesle.
Tagy: nehoda, skandál, student, únos, vánoční trhy, zločinec