Na koľajnej nástenke sme sa mohli dočítať o zaujímavom výlete. Niektorý z nás sa už nvedeli dočkať, iný nad tým len ohrnuli nosom. Tí, čo na tomto výlete boli, budú mať pekné spomienky na celý život, ostatní nevedia o čo prišli.
Študenti havraspáru mali dnes (13.4.2081) jedinečnú šancu, pri ktorej by z pozemkov školy prešli do sovieho centra v západnom Škótsku! Ak Vás to zaujíma a chcete vedieť viac, čítajte ďalej. Číst dál…
Buďte zdrávi, malí velcí, hubení tlustí, hmotní nehmotní, nebo jednoduše, obyvatelé hradu. Každý žijeme svůj vlastní život, jednou z těch mála společných věcí našich životů je právě to, že žijeme v Bradavicích. Číst dál…
Určitě si vzpomínáte na ten svíravý pocit v žaludku, který přepadl snad každého návštěvníka velké síně, jakmile do ní prvního dubna vkročil. Strop si vyměnil místo s podlahou a většině nebohých studentů v té neblahé chvíli připadalo, že jejich mozek trpí zácpou. Ale o tom dnešní článek nebude, třebaže se přesně v ten památný den začal psát. Ani se nedočkáte pojednání o krádeži ovoce, jež ten večer byla spáchána, a dokonce na vás, drazí čtenáři, nevyrukujeme s dalšími podrobnostmi o temných plánech jistého profesora – jeho jméno dnes nebudeme opakovat. (J. H.: Začal jsem mu říkat Beruška.) Kdepak! Následující řádky budou plné lásky, dobrodružství, lásky, akce, lásky, mluvících obrazů a podobně. A hlavně lásky. (R. C. B.: Já se ho snažila krotit, vážně! Ale on pořád mele jen o lásce a své vyvolené!) Číst dál…
Viděli jste to taky? To nevinné, pozitivní oznámení na nástěnce školy o Velikonocích? O zvířátkách, vajíčkách, spokojených a rozradostněných studentech? S podpisem studentské rady? A jeho skutečně všechno tak nevinné, jak to vypadá? Číst dál…
Vždy, když procházím chodbami naší školy, vidím kolem sebe stovky uspěchaných lidí. Míří rychle za svým cílem, nekoukají okolo sebe a mnohdy si ani neuvědomí, kolem jaké krásy prochází bez povšimnutí. Mrzí mě, že nikdo nevěnuje pozornost ani obrazům na stěnách, ani vitrážím v oknech, ani samotným kamenným zdem. Zkoušeli jste se někdy zaměřit na ty prazvláštní staré ohlazené kameny, které sténají, když fouká vítr? Na třetí prkno zleva od knihovny v klubovně s podivným sukem, který příšerně vrže, sotva se na něj podíváte? Co když se nám hrad snaží něco říct?
Snad každý z nás to zná už od svého dětství, dokonce ještě před nástupem do školy. Sám musím přiznat, že není lepšího pocitu, když vám skřítek udělá ráno snídani, rychle uklidí všechny hračky a hlavně se dokáže někde dokonale uklidit, aby nepřekážel návštěvě. Takhle jsem poznal skřítky já a nutno podotknout, že jsem si je nemohl vynachválit. Jejich pokora, horlivost a hlavně absolutní poslušnost z nich dělá, nebo spíš dělala opravdu skvělou součást domácího inventáře, bez které se žádná kouzelná rodina v dnešní době rozhodně neobejde. Číst dál…
Dnes som si povedala, že vedieť dostatok osobných informácií o profesoroch nie je nikdy na škodu a rozhodla som sa pre Vás vyspovedať profesora létaní a kouzelných formulí – Freda Suthersbyho. Číst dál…
Den svatého Valentýna. Mnohým studentům se vybaví hlavně růžová srdíčka a zamilované páry, procházející ruku v ruce hradem. Kromě toho jsme letos měli i originální menu od výherce soutěže ‘Valentýnovo papů‘, Matta MacKenny.
Spousta studentů se tedy určitě těšila na – když opomeneme tu růžovou – vcelku příjemný, klidný den. Ale ne, to bychom nebyli v Bradavicích, kdyby se zase něco neočekávaného nestalo. Číst dál…
Ola. Né, nezdraví vás slečna McLawry. A né, slečna McLawry ani není přítomna. A do třetice všeho dobrého, né, přítomná nebude. Ovšem něco jiného jistě. Je tomu už pár měsíců, co se na nástěnce v sekretariátu objevil záhadný pergamen. Říkáte si, co to mohlo být? Mnozí z vás jej jistě viděli a ti, kdož ne, se to právě dozvědí. Ostatně, pojďte se s námi všichni podívat, jak to vlastně bylo s jednou barvičkovou soutěží. Číst dál…