Snad každý z nás to zná už od svého dětství, dokonce ještě před nástupem do školy. Sám musím přiznat, že není lepšího pocitu, když vám skřítek udělá ráno snídani, rychle uklidí všechny hračky a hlavně se dokáže někde dokonale uklidit, aby nepřekážel návštěvě. Takhle jsem poznal skřítky já a nutno podotknout, že jsem si je nemohl vynachválit. Jejich pokora, horlivost a hlavně absolutní poslušnost z nich dělá, nebo spíš dělala opravdu skvělou součást domácího inventáře, bez které se žádná kouzelná rodina v dnešní době rozhodně neobejde.
Následně však přišel dopis z Bradavic, skřítek mi zabalil všechny důležité věci podle seznamu, připravil sváču a já poprvé vyrazil na naši krásnou školu. Tam jsem měl možnost skřítky opět potkat a s úsměvem na rtech je sledovat. Ano, mnoho volných chvil jsem strávil sledováním jejich podřadné práce, kterou s takovou horlivostí a poslušností vykonávali. Bez váhání neustále prostírali stoly po všech „válkách“ ve Velké síni, vařili obstojná jídla a pravidelně uklízeli snad v každém koutku hradu. Za jejich práci je nejeden student obdařil milým slovem a nebo úsměvem. To však byla naše společná fatální chyba. Skřítkům chvála vlezla na mozek a mnohým někdo dokonce vtloukl do hlavy přeludy o sebeúctě každého z nich. No a pak to šlo s krásnou tradicí poslušných skřítků někde za nebohým sirem Stanleym. Začali se bratříčkovat se studenty a tedy méně dbát na své povinnosti, což mělo a má za následek mnohdy studená, ba dokonce odfláknutá jídla. Odmítali uklízet po některých studentech i když – mimo jiné – zrovna pro tuto činnost tady jsou ! To všechno bylo přehlíženo a vedlo až do stádia, kdy profesoři musí platit studentům za práci skřítků, kteří nejsou schopni vymyslet kloudný jídelní lístek. Netrvalo dlouho a jejich pracovní pochybení začala střídat i agrese vůči studentům a vedení. Mnozí z nich začali brát pomyslný školní zákon do vlastních rukou a napadat neposlušné studentíky, nebo slovně odporovat profesorům ve vedení školy. I obrazy, kolem kterých jsem nedávno procházel, barvitě popisují svůj strach ze vzpoury skřítků. Strach, který by měl sdílet oprávněně každý z nás.
No a proč tohle všechno vlastně píši… Rád bych všechny drahé čtenáře informoval o tomhle zhoršujícím se stavu morálky skřítků v Bradavicích. Jsou chvíle, kdy se musíme všichni sjednotit, abychom zabránili velkým hrozbám, které by mohly fatálně zničit strukturu celé naší školy! A tohle je ta chvíle. Musíme být jednotní, než nám přeroste jejich počet a „zákulisní hra“ přes hlavu. Bojujme s tím, než bude pozdě a oni si založí své vlastní odbory nám před nosem. Já osobně mám jeden neutuchající sen. Sen v kterém se skřítci opět vrátí do role poslušných pomocníků, uklízeček, kuchařů a všeho co bude pán domu vyžadovat. Dopracujme se k tomuto snu společně.
Jack Pearson
Tagy: příběh, spiknutí, studenti, zoufalství