Bradavičník

Ola. Né, nezdraví vás slečna McLawry. A né, slečna McLawry ani není přítomna. A do třetice všeho dobrého, né, přítomná nebude. Ovšem něco jiného jistě. Je tomu už pár měsíců, co se na nástěnce v sekretariátu objevil záhadný pergamen. Říkáte si, co to mohlo být? Mnozí z vás jej jistě viděli a ti, kdož ne, se to právě dozvědí. Ostatně, pojďte se s námi všichni podívat, jak to vlastně bylo s jednou barvičkovou soutěží.

Stejně záhadně, jako se na hradě objevila paní profesorka Freedman, s ní mezi studenty přišla i barvičková soutěž. Co to je? O co se jedná? Kdo ví, ten se nehlásí, přecijen, stejně na vás nevidím, takže vás jen stěží vyvolám a navíc nejsme na hodině Obrany proti černé magii, ale zajímá nás něco docela jiného. Žlutá soutěž. Žlutá? Proč žlutá? Protože tady šlo o jediné! Žlutou. Překvapivě. To by blbej neřekl, že ne? Hmm. A proč zrovna žlutá? No, to můžeme jen hádat. Snad kvůli tomu, že je to mrzimorská kolejní barva? Každopádně se ti více umělecky nadaní z našich řad mohli projevit. Stačilo, aby libovolnou výtvarnou technikou vystihli ztvárnění žluté a pak k ní napsali význam za užití osmi slov, osmi vět či popřípadě ti ještě obdařenější za použití básnického střeva osmi verši.

O uspění se se svým dílkem pokusilo čtyřicet studentů, z čehož jedenáct z Havraspáru, pět zastupujících nebelvírské lvy, deset za Mrzimor a nakonec ani ze Zmijozelu neváhalo čtrnáct studentů zkusit své štěstí. I když bylo rozhodování určitě ohromně náročné a pansorka Freedman si s tím musela dát nejen dost práce, ale krom času ji to stálo i mnohé chvíle strávené v holém soustředění nad rozhodováním se o umístění studenstva v konečném soutěžním pořadí, dokázala to.

Úplně nejlépe dopadl pan Angelo Povolo – oceněný prvním místem, 20 body a dračím vajíčkem. Ostatně, posuďte sami kvalitu jeho díla.

Dcery slunce
Mladá dívka v poli tančí
Ve vlasech dcery sluneční
Sylvínové barvy kadeře
Oči rukou od malíře
Plamen nebes věčně sálá
Slunečnice rozkvétala
Na hlavě té dívce leží
Stále krásná, zlatá, svěží

Sám mi k tomu pověděl: „No tak žejo, bylo to velice překvapené, jelikož jsem si myslel, že moc kreslit neumím. Ale kvůli tomu, že se jednalo o žlutou soutěž, tak jsem si řekl, že přece to musí vyhrát někdo z mrzimoru, tak jsem se sebral a namaloval to, co nejlépe uměl. Sice jsem kvůli tomu vyhodil většinu svých zásob papíru, ale vyplatilo se mi to.“

Hned za ním se umístila další mrzimorská slečna, která obdržela stejnou cenu jako výše zvýšený mladík. Jmenuje se Kara Linkbeanová a stejně jako Angelo je to teprve prvačka. To jí ale rozhodně nezabránilo poprat se o druhé místo a ukořistit jej.

Žlutá
„Žlutý je pocit slunečních paprsků na mé tváři“

O třetí místo, stále stejně odměněné, se pak dělí dvě studentky, jedna ze Zmijozelu, druhá z Nebelvíru. O koho že jde? O slečny:

Marylou Crumpet

Žlutá jako základ všeho
Žlutá je základem duhy. Bez žluté by duha nebyla duhou, stejně jakoby bez ní
nebylo světlo světlem. Plameny vprostřed zpívajícího lidu, velké slunce… To
vše jakoby hřálo svým pouhým bytím. Svatozáře, motýli, vše tak cudné, čisté a
nezkažené, zároveň však plné té nejčistější lásky. Jakoby mluvila pravdu a lhala
zároveň, milovala a přitom nenáviděla, smála se a k tomu plakala. Žlutá je
barvou štěstí i smůly. Žlutá je život.

A Debby Willsnovou

Kukuřice
Na obrázku zobrazena
mrzimorská kukuřice.
Našla ji ta malá holka
zmijozelská copatice.
Každé zrnko kukuřice,
představuje studenta,
na němž si slečna copatice,
zase pěkně pochutná.

Aby však nebyla nuda, objevila se tu i jedna zvláštní cena čítající 10 bodů pro svou kolej, kterou si pro sebe zanárokovala žlutá primuska Carmen Liliana Stormgarde, která by prý textem jednoznačně vedla, ovšem její obrázek bohužel není tak skvělý.

Deníček
Můj žlutý deníček,
kde řádky slov,
rozpíjí kapky slziček.
A ohnutý stránky roh.
Inkoust, vzpomínky, tajemství a přání,
místy jsou rozpité.
Však nebyla to pouhá zdání,
vše mám prožité.

Co o tom říká? „Zvláštní ocenění mě velmi potěšilo. Je pravda, že co se týče slovního vyjadřování, věřím si mnohem více, než v kreslení. Přes kreslení vždycky byla spíš moje sestra, Calinka. A být oceněna profesorkou? Aspoň, krom pocitu zadostiučinění, vím, že profesorka Freedmanová má ráda poezii.“

V konečném důsledku se našla i taková cena útěchy pro další zdařilá dílka, která se už nevlezla na stupně vítězů a ty získali slečny Rose Evanlyn Jefferson, modrá prefektka, Becca Birch, zmijozelská mladší, Jennifer K. Dalin a její obrázek ze žluté koleje a v neposlední řadě další zelená a totiž slečna Gertrude Paterson. Z chlapců to pak byli mladý pan Remy A. Campbell, další žlutý James Hroozley, Elliot C. Rogers a zelený prvák Saturn T. Lockwell. Každý z nich získal po pěti bodech.

Nebylo tomu však dlouho a na místě po zmizelém pergamenu, které chodili smutně kontrolovat ti, jemž se nepodařilo první soutěže zúčastnit a litovali, že nebyli mezi těmi, jimž se rozdávaly body, už nebylo prázdno. Další podškrtnutá profesorka Freedmen, račme předpokládat, že tatáž pansorka Freedman a né nějaká podstrčená imitace, vyhlásila další soutěž. Tentokrát však místo žluté barvy zvolila modrou. To bylo pro havraspárské určitě něco. Ale příliš to tedy nepředvedli na stupních vítězů, ale alespoň se jich více zúčastnilo. Studentů, kteří tuto kreativní malířskou výzvu přijali bylo tentokrát osmnáct. Celých šest tvořili příslušníci modré koleje, sedm pak bylo z mrzimorských řad, dva zástupci za červené a tři za Zmijozel.

S výsledky to pak vypadalo následovně:

První místo pro sebe suveréně urval právě jeden z nebelvírských lvů a to velkolepý Vindict Veneas, zkrátka náš Vin.

Prostě něco
Můj skrytý pohled z modré na sebe.
Jak vesmírné nebe je chladný a zebe.
Stejně jak já ten stud pořád cítí.
Má nadutost visela na tenké niti.
Už nechci modrou krev a jen k sobě lásku.
„Moc do nosu pršelo“ teď šeptám do vlásků.

Bodující Mrzimor se však neplánoval nechat zastínit a tak si alespoň obhájil druhé místo, když už nestačil na vítězství. Zaručil jim to mladičký Remus Hroozley.

Sirius a Harry
Harry, ty oči máš po matce…

A opět žlutí. Kdo by to byl řekl? Já. Zase se setkáváme s mrzimorskou primuskou Carmen Stormgarde, která si tentokrát vybojovala třetí místo a nenechala se odstrčit někam na vedlejší kolej, aby ji chlácholilo jen čestné uznání.

Inkoustová kaňka
Inkoustová kaňka, modrý květ,
může být malá, přec celý svět.
Znamením, že ten co psal,
velice někam pospíchal.
Inkoustová kaňka, modrý květ,
co za bolest ukrývá, nelze povědět.

Neopomněla se k tomu vyjádřit: „Třetí místo v Modré soutěži? To bylo velké překvapení. Asi byla inkoustová kaňka originálním nápadem. Každopádně hodlám zabojovat i v dalších barevných soutěžích.“

A i zde máme pár šťastlivců, co paní profesorku zaujali alespoň nápadem či zdařilou prací, která ovšem nestačila na pozice vítězů. Jmenovitě získalo dalších pět bodů pro svou kolej těchto pár studentíků: James Hroozley, Angelo Povolo, Alea Carter, Emma Jane Turnerová a Natach Villová

Takže vezměte do ruky tužku a papír a můžete rovnou začít kreslit. Stačí nahlédnout na sekretariát a poohlédnout se po nějaké té barevné soutěži. Hodně štěstí.

Vaše Lee

6x Komentováno