Áno, áno. Máme tu opět nový školní rok! A s ním i pár změn, o kterých se můžete dočíst níže. Nicméně já si pro vás připravila takové shrnutí o zahajovací slavností, jelikož byla věru zajímavá!
Každá kolej získala za úkol si připravit prezentaci, ve které vlastně představí svou kolej. To s nadšením všichni splnili a my díky tomu mohli shlédnout věru pěkná představení!
Jako první začal Mrzimor, což snad všem bylo jasné – pochodující skupinka na sobě měla mrzimorské sváteční uniformy. Jakmile studenti začali pochodovat síní, tak začal pro mě nepříjemný kravál , který měl podobu frkaček. Avšak já se rámus pokusila ignorovat a soustředit se na představení.
Někteří studenti nesli prapor s portrétem Helgy z Mrzimoru. Mimo studentů nakráčel do síně i pan kolejní ředitel žlutých, Peter Gerhardsen – s kotlíkem v černo-žluté barvě na hlavě. Bylo mi záhadno, proč má kotlík zrovna na hlavě, ale již brzy jsem se to měla dozvědět. A po jeho levém boku kráčel kolejní jezevec – Banánek v čokoládě. Ovšem ten, jak jsem si stihla všimnout, ze skupiny rychle zmizel a ztratil se merlin-ví-kde.
Společně s kolejním ředitelem a mrzimorským jezevcem do místnosti vletěli členové famfrpálového týmu, jež u sebe měli kotlíky s konfetami a bonbóny. Letci obsahy kotlíků začali rozhazovat, přičemž se nejvíce zaměřili na Zmijozelský stůl. A díky tomu jsem objevila důvod kotlíku na profesorově hlavě – měl funkci ochrannou. Kromě letců ještě do síně nakráčeli další studenti, kteří kolem sebe též rozhazovali bonbóny a konfety.
Pak už všichni mířili do čela síně, k profesorskému stolu. Zde famfrpáloví hráči převzali portrét Helgy od svých kolegů, vyletěli s ním o něco výše a hezky ho všem předvedli. Následně se vrátili k ostatním. Poté se všichni poklonili (přítomný byl už i jezevec, který se objevil merlin-ví-odkud) a pak odkráčeli pryč.
Po Mrzimoru následoval výstup Nebelvíru. Ten začal hlasitým lvím řevem. Chvíli na to nakráčel do síně lev Godric. Ti starší z vás, si ho mohou pamatovat z předloňské slavnosti, po které lev nebelvírským studentům utekl z Velké síně. Já osobně jsem pevně doufala, že letos se něco podobného nestane. A naštěstí nestalo.
V závěsu za lvem následovaly čtyři postavy. Jak jste si mohli všimnout, dvě ženy a dva muži. Každý patrně měl představovat nějakou významnou nebelvírskou osobu. Konkrétně představovali aktuální nebelvírskou kolejní – Drusilu Addams, naší novou paní ředitelku – Alex G. F. Essaouir, bývalého nebelvírského ředitele – Lukase Goldhaira a jako poslední byl náš nový šafář – Timoty J. Arbaton.
Tyto osoby dokráčely až k profesorskému stolu, tam se zastavily a postavily čelem k nám. Lev se posadil před tuto skupinku. Následně dopopředí vyšel ten, který představoval pana Goldhaira. A začal přednášet báseň. Vskutku pěknou. Postupně se v recitování vystřídali všichni čtyři. Dohromady tím vznikla dlouhá, velmi povedená a pravdivá báseň. Sice bych vám velmi ráda poskytla její přesné znění, ale bohužel tak dobrou paměť nemám.
Celé představení bylo ukončeno řevem lva Godrica a následným odchodem vystupujících ze síně.
Jako další své vystoupení připravil Havraspár. Nejprve se před profesorským stolem objevily různé hudební nástroje. Chvíli na to se od kolejního stolu modrých zvedlo několik havranů, kteří se k nástrojům přemístili a začali na ně hrát. Hrou vytvářeli neznámou, ale příjemnou melodii.
Díky hudbě se nad hlavami havránků vytvořila mlha, ze které se následně začaly vytvářet obrazce jen v modrých a bronzových barvách. Jako první se objevil havraspárské erb. Poté jakoby z místa za erbem vyletěli orlové, kteří hezky obletěli celou síň. Nakonec se orli postavili vedle erbu.
Tím představení ještě neskončilo. Havraspárští hráli dál a z mlhy se začal tvořit další obrazec. Tentokrát z toho vznikla podobizna Roweny z Havraspáru, i s diadémem na hlavě. Jako poslední se nad všemi obrazci vynořilo motto modrých : Vědět jak nejlíp na to, je nad všechno světa zlato.
Poté se začaly obrazce pomalu a postupně rozplývat. Nakonec zmizely úplně, havránci se uklonili a odkráčeli pryč.
Poslední vystupující byli zmijozelští. Při jejich příchodu jsem se dosti lekla, jelikož do místnosti vletěli členové jejich famfrpálového týmu, přičemž je doprovázely hlasité výbuchy. A navíc – letci okolo sebe rozhazovali děsivé dělobuchy. Velmi se mi líbilo, že ze světlic, které dopadly na zem, se stali ohniví hádci, kteří začali lézt po síni.
Letce následoval sir Stanley, profesorka Griffin a kolejní ředitelka nesoucí školní pohár. A tuto skupinku zase následovaly zelené roztleskávačky, které předvedly jednu ze svých nacvičených sestav. A šlo jim to vskutku dobře!
Hned po vystoupení roztleskávaček ohniví hadi vybuchli (a naštěstí nebyli nijak nebezpeční). Z poháru začal vycházet takový zvláštní zelený dým a vystřelovaly z něj zlaté mince, které ale zase rychle mizely. Následně všechno kupodivu utichlo a síní se začala nést zmijozelská hymna a za jejího doprovodu předvedl sir Stanley s profesorkou Griffin a jeden prefekt s primuskou nějaké ty taneční kroky.
Jakmile hymna utichla, tak se zmijozelští, v doprovodu potlesku, vydali na svá místa.
Po představeních kolejí následoval proslov naší nové ředitelky, kterou se stala Alex G. F. Essaouir. Snad za všechny přeji paní ředitelce hodně štěstí v nové funkci a hlavně pevné nervy.
Poté přišel na řadu Moudrý klobouk, který nám i letos zazpíval hezkou píseň. A dále následovalo zařazování. A že těch prváků bylo letos hodně! Až tedy byli rozděleni do kolejí, tak začala typická hostina. A po hostině už se všichni rozutekli na koleje, čímž se slavnost ukončila.
A mně teď už nezbývá napsat nic jiného než hodně štěstí v novém školním roce, samé dobré známky a netýrající profesory! A letošním skladatelům zkoušek doporučuji málo stresu a hodně čokolády! Bude to potřeba!
Ta modrá pisatelka,
Rose Evanlyn Jefferson
Tagy: koleje, nový školní rok, představení, prváci, zahajovací slavnost, zařazování