Většina z vás si nepochybně všimla, že se před nějakou dobou objevil v prvním patře doplněk, který je v útrobách hradu vcelku nevídaný. Páskou ohraničený čtverec, podivná cedule s ještě podivnějším nápisem. Co se za upozorněním na ceduli skrývalo? Hrozilo snad opravdu nějaké nebezpečí? Nesouvisela snad tato tajemná infekce s ještě tajemnější epidemií, která na škole vypukla? Na všechny tyto otázky vám přináším odpovědi. Odpovědi, které někteří z vás jistě nečekali.
„Infekční oblast, pokud chceš projít, dej si přes dýchací ústrojí nějakou látku.“ Ano, přesně tato slova hlásal nápis na ceduli. Říkáte si, co je na tom pravdy? O jakou infekci šlo? I já jsem si kladla takovéto otázky. Většina z vás na podivný úkaz narazila prostou cestou po schodech, já však zažila jinačí setkání a že to tedy bylo překvapení. A kromě překvapení také šok. S Jamiem jsme toho dne nocovali na schodech (ne, nejsme blázni ani nás z ložnice nikdo nevyhodil) a právě když jsme se vzbudili, naskytl se nám pohled na onu zpropadenou pásku. Rozhodně to byl šok, nemluvě o tom, že jsme vůbec nechápali, o co jde. Je to snad vtip? říkali jsme si. Jestli ano, my jsme se tedy moc nesmáli. O tom však jindy. Místo abychom na inkriminovaném místě dál okouněli, sebrali jsme si saky paky a rychle se vydali na ústup. A je vážně štěstí, že jsme to ve zdraví přežili. No, jen si vzpomeňte na varování na ceduli – infekční oblast! Rozhodně mne vidina nějaké nechutné plísně či podobných ohavností nelákala.
Zdraví tedy dál sloužilo a den se zdál jako každý jiný. Mě to však nedalo a stále jsem přemýšlela, kdo za tím vším stojí. Kdo si střílí nejen z nás, ale i ze všech ostatních obyvatel hradu? Po nemalé chvíli rozmýšlení mne napadl jen jeden jediný člověk. Člověk, který s námi strávil několik posledních minut, než jsme se předcházejícího dne na schodech odebrali do říše spánku. Ha! A strašil nás s nějakými podezřelými lektvary! Říkáte si o koho jde? Nu, není jím nikdo jiný, než Jimmy Campbell. Kdo by se divil, že? A aby toho nebylo málo, později jsem zaslechla jakési zvěsti, které kolovaly mezi obrazy. Prý vražda Růženky. A opět v tom měl mít prsty Jimmy! Rozhodně jsem si na něj hodlala posvítit.
Než jsem se však k řečenému „svícení“ dostala, přišel mi zvláštní dopis. Stálo v něm, že se mám následujícího dne dostavit v šest večer na schody a to úplně sama! Pisatel mne několikrát nabádal, ať přijdu opravdu sama a že si s sebou mám navíc vzít něco na psaní. Psal také o tom, že si obrazy povídají o tom co viděli, ale již ne o tom, co neví. (Což je úplně logické, no ne?) A nakonec mi bylo sděleno, že budu „prostředkem ke slávě“. Kupodivu následoval i podpis. A v tu ránu se všechna má podezření potvrdila! Byl to on! Jimmy Campbell!
Následujícího dne jsem se dostavila na řečené místo, tedy na schody a odtud jsem pak byla Jimmym odtažena ven na mýtinu na kraji školních pozemků. (Málem mě ani nenechal vrátit se pro mikinu, jak byl do blížícího se rozhovoru hrrr. Ale já teda o nemoc rozhodně nestojím!) Netrvalo to dlouho a konečně jsem měla možnost přijít všemu na kloub, zjistit, jak to vše bylo doopravdy, odkrýt, co se za záhadnou infekcí skrývá.
A tak vám přináším náš rozhovor…
Máš něco společného s tím ohraničeným místem v prvním patře? Jestli ano, tak co?
Zajisté, že s tím něco mám společného. Jsem strůjce toho, řekněme epidemického místa. Určitě sis všimla, že se to nachází na místě, kde jste nocovali. Druhý den jsem se šel kouknout, zdali tam spíte – spali jste, tak jsme vás tam ohraničil. Dal jsem tam vše i tu ceduli.
(To jsou mi ale vtipy. My jsme z toho byli tak vykulení a on si určitě někde v koutku mnul spokojeně ruce.)
Takže jsme důvodem, proč jsi to tam dal, byli já s Jamiem, nebo tě k tomu vedlo i něco jiného? A proč jsi to tam doposud nechal a nijak jsi na to nereagoval?
No dbal jsme na váš klidný spánek, aby tam nikdo nechodil. Proto tam je také cedule s tím nápisem. A proč jsem to nedal pryč ? Nevím, ale když jste nebyli, tak jsme tam dal jednu houbu, kterou jsem koupil v Obrtlé ulici a lehce ji pokapal smradlavou vodou.
Takže jsi pak chtěl, aby to opravdu vypadalo na nějakou infekci nebo sis spíš chtěl jen z ostatních vystřelit? A máš nějaké informace o reakci kolemjdoucích?
Prostě jsem si chtěl z lidí vystřelit, ale je možné, že ta houba je epicentrem nákazy. A reakce? No, co jsme viděl, i profesoři to brali vážně. Zejména pan Moris Albertson, který má slabý žaludek, co se týče slizkých věcích.
(No, to se tedy profesorovi rozhodně nedivím. Člověk si tu pomalu nemůže být ničím jistý. Krom toho, že to bylo nejspíš vážně nechutné tak co kdyby se ho ta houba pokusila třeba sežrat?!)
Epicentrem nákazy? Myslíš té záhadné epidemie? (Tomu se mi tedy nechtělo moc věřit, vždyť by pak museli být nemocní všichni.) Předpokládám ale, že kromě smradlavé vody na houbě není důvod, proč si zakrývat obličej?
No, kdo ví. (Jimmy nebyl zrovna dvakrát sdílný.)
Na ceduli je napsáno, aby si chránili dýchací ústrojí, takže tak dělají.
A plánuješ s tím ještě něco dalšího? Nebo to snad časem odstraníš?
Já nevím. Uvidím, co se bude dít. Vážně, nic jsem s tím neudělal, je tam jen houba a ta voda. Obyvatelé hradu si jen chrání zdraví, dle pokynů.
(Jak jste si nepochybně všimli, páska i s cedulí a nechutnou houbou již byly odstraněny. Nejspíš můžeme být rádi, že tak bylo učiněno dřív, než se Jimmy rozhodl vyzkoušet si na nebohých kolemjdoucích další povedené legrácky. Kdo byl však oním zachráncem mi bohužel není známo.)
Dále bych se zeptala na ty zvěsti, co si šuškají obrazy. Ty a jakási Růženka. O co jde a co je na tom pravdy?
No, Růžena, to je jedna panenka v lidské velikosti. Bylo to na objednávku od mého klienta. Ale neřeknu jméno. (Bohužel jsem z Jimmyho jméno dotyčného opravdu nedostala.)
Takže jsi jí vážně schodil ze sedmého patra? Co se s ní stalo potom? A provedls ještě více takových či podobných „věcí na objednávku“?
Na tuto otázku nebudu odpovídat. Je to prostě mé tajemství. (V tu chvíli jste ho měli vidět – tvářil se jako politik na té nejdůležitější konferenci.)
To bude v tom případě asi vše. Jen poslední otázečka. Chtěl bys něco vzkázat čtenářům Bradavičníku?
Ten, koho něco zajímá, ať se mi klidně ozve. (Potom říkal i něco o kritice tohoto článku, ale to, myslím, není nutné brát vážně.)
To by tedy bylo pro dnešek vše. Jistě jste všichni rádi, že na vás průchod oním „infekčním“ územím nezanechal žádné následky a stejně jako já se těšíte, co si Jimmy vymyslí příště. Bude to snad další záhadná infekce či nechutnost? Nebo raději nějaké vychytané pastičky? No, to ví asi jen a jen Jimmy a možná ani on sám ještě ne.
Loučím se s vámi a přeji šťastné překonávání všech případných nástrah a překážek
Becc
Tagy: infekce, první patro, rozhovor