Lidská mysl je něco nevyzpytatelného a i ta naše vlastní nás dovede pěkně zradit nebo překvapit. Dokonce i my mocní kouzelníci nemůžeme říct, že známe všechna zákoutí našich myšlenek, stejně jako nevíme pořád spousty věcí o magii. Jeden docela zajímavý případ se stal v nemocnici svatého Munga, kde z oddělení duševně chorých prchl blázen a dokonce se mu dostala hůlka do rukou. Co všechno pak nadělala taková hůlka v rukou blázna?
Lidé viděli neskutečné věci až příliš skutečně. Někoho zasypaly hopsací kuličky, jednoho vystřelili do vesmíru, další se stal tarantulí, někoho zas zalehla velryba. Někdo však i měl to štěstí, že si mohl s velrybou jen povídat. To všechno najednou viděli všichni ti, co se nacházeli v nemocnici svatého Munga. Byla to však pouhá iluze v jejich hlavě a ve skutečnosti se dělo něco skoro stejně šíleného.
Pacienti i doktoři vybíhali z nemocnice pomatení neznámým kouzlem a začali krást lidem ponožky, zpívat zamilované písničky pro stěny, prchat před imaginárním lidožravým bonbónkem a jiné poťouchlosti. Bylo dost těžké pro zbylé nezblázněné dozorce pochytat je všechny (stejně jako muselo být těžké nedostat záchvat smíchu). Mezi postiženými byla i skupinka lidí z Bradavic, kteří šli ještě na preventivní prohlídku, kvůli čemusi kolem té nedávné epidemie.
Co bylo však hlavní příčinou tohoto úniku šílenství do všech hlav v okolí? V podstatě jsme za to zase tak trochu mohli my Bradavičtí. Ten blázen, který uprchl z oddělení duševně chorých, se dostal až ke skupině studentíků. Jednoho nejspíše pěkně vyděsil a krom toho mu ukradl hůlku. Jakmile s hůlkou pronesl nějakou neznámou formuli, v ten moment se rozšířilo jeho kouzlo šílenství do hlav všech lidí kolem a pro ty se pak začaly dít ony divné věci.
Náš blázen čaroděj se jmenoval Igo Maras ale ostatní kolegové cvoci mu prý neřeknou jinak než Imagoros. Dřív to byl prý někdo vzdělaný. Měl tolik titulů, že by se člověk mezi nimi nedočetl jména. V minulosti studoval vliv iluzí na realitu a vliv psychiky na skutečný stav. Jeho příliš velká inteligence se mu však nakonec obrátila v šílenství a on zůstal sám uvězněn ve světě bludů a imaginárních představ.. zkrátka mu hráblo.
Někteří dozorci jsou ale pořád na pochybách ohledně jeho mentality, neboť člověk by prý řekl, že jeho únik vypadal spíš jako geniálně naplánovaná akce, než že by čistá náhoda. Po všem zmatku na Příčné ulici se nakonec sám náš hlavní aktér odebral do své cely, kde začal vézt filozofické diskuze s imaginárními bytostmi (prý ňufíky) a nechal si v klidu hůlku zas vzít.
Student, kterému byla hůlka ukradena, nechce být jmenován, ale bohužel teď musí hůlku léčit lektvary, neboť hůlka momentálně projevuje symptomy šílenství a je těžce nestabilní.
Mě však z toho všeho zaujala myšlenka na to, kde asi tak začíná šílenství a končí genialita? Kde začíná iluze a končí realita? Měl všechen ten nesmysl nějaký smysl? Pro blázna určitě když nesmysl je někdy tak zábavný. Možná nás to má jen poučit, že ne všechno je tak, jak to ve skutečnosti vypadá. My můžeme být rádi, že kromě neskutečného trapasu se nikomu nic vlastně nestalo.
Vindict Velementální Velkolepá Velryba Veneas
Tagy: blázen, iluze, Mungo, šílenec
16 dubna, 2012 at 00:10
Tak na tvůj podpis nemá nikdo. A úžasný článek!