Už jste někdy přemýšleli o tom, jak se cítil někdo, koho přiřadili do koleje, do které nechtěl nebo ji přímo nenáviděl? Že ne? Právě tohle jsem se pro vás snažil zjistit nejen u studentů z Mrzimoru, ale také z Nebelvíru a ze Zmijozelu.
Když jsem byl tento rok na Zahajovací slavnosti a přiřadili mě do Mrzimoru, spadl mi kámen ze srdce. Mrzimor byl moje vysněná kolej už jen proto, že jsem o ní slyšel spoustu super věcí a tak nějak jsem dokonce tušil, že budou mít jako domácího mazlíčka moje nejoblíbenější zvíře. Ale co lidé, kteří do Mrzimoru nebo do jiné koleje nechtěli?
Například… Když jsem jednou seděl ve společenské místnosti krátce po zahajovačce, zaslechl jsem rozhovor o tom, jak se kluk rozbrečel, utekl a nevrátil se do společensky až do večera. A to jen kvůli tomu, že chtěl do Havraspáru a ne do Mrzimoru. Tak jsem si s ním teď, po několika týdnech, sedl a velice stručně jsem si s ním pohovořil. A co mi tedy na otázku, jak se cítí v Mrzimoru, odpověděl?
„Je to tu super. Původně jsem chtěl do Havraspáru a dokonce jsem i trochu vyváděl, ale teď jsem rád, že jsem se dostal do Mrzimoru. Je tu Banán, super kolektiv a za nic na světě bych tuto kolej nevyměnil.“
Nebo jedna dívka z Nebelvíru, která byla tak ochotná a také si se mnou sedla, aby mi poskytla menší rozhovor:
„No není to Zmijozel, ale nakonec jsem i ráda, jelikož mít jako mazlíčka lva a být v super společnosti jsem si vždycky přála. No, samozřejmě že je ve mně ještě pořád kousek touhy dostat se do Zmijozelu, ale fakt se mi líbí v Nebelvíru.“
Jako třetí a předposlední je jeden kluk ze Zmijozelu, který naopak chtěl do Nebelvíru. Také však změnil názor:
„No, pořád chci tak napůl do Nebelvíru, ale lidi ve Zmijozelu jsou stejnak super.“
A pak je tu jedna holka z Havraspáru:
„No, prvně jsem chtěla do Nebelvíru – strašně se mi líbí to, že jsou jakoby rebelové. Určitě tam je samá sranda. Ale havránci jsou také super, na nich se mi zase líbí ta jejich vznešenost. Tak jsem tedy u havránků. Je pravda, že se klobouk nikdy nesplete. Zmijozel… Ten je také super, klobouk tam zařadil moji kamarádku. A Mrzimor, kde jsi skončil ty? Určitě tam seš taky spokojen. Myslím, že morčata jsou také fajn.“
Já si myslím, že většina lidí po pár týdnech, maximálně měsících, změní názor a je spokojena se svou kolejí. Ale když ne, tak nezoufejte. Někteří lidé v životě štěstí mít nemůžou a věřte mi, že si zvyknete stejně tak jako lidé z rozhovorů.
Michael Colwin
Tagy: kolej, přání, prváci, zařazení
21 září, 2012 at 22:32
Krásný článek, Míšo! Opravdu se ti povedl 🙂
Pro ostatní: ta holka z havru jsem já 😀