Říkáte si proč zrovna takovýhle název? Jistě, jakmile si jej přečtete, napadne vás, že to bude obyčejný článek, který se týká přeměňování a překvapivě…to pravda bude! Opravdu se to bude týkat přeměňování. Asi si myslíte, že jsem naprostý blázen, kdo by chtěl psát o nějakém předmětu? Jako by nestačilo, že se musíme dostavit na několik hodin výuky denně. Nemám v úmyslu, nechat vás si o mně myslet takové věci a tak vám to objasním.
Jednoho krásného dne (dobře, nebyl krásný, venku byla strašná zima, ale já zůstala v pohodlí hradu) jsem se vydala jako obvykle do síně. Předtím, než jsem vyšla jsem udělala nějaké úkoly, docela mi po nich vyhládlo. Po cestě do síně ze sklepení se nepřihodilo nic neobvyklého, dokonce ani nic obvyklého, prostě se nestalo nic. Poté co jsem vešla do síně a vydala se ke kolejnímu stolu, zaslechla jsem něco, co mě v tu dobu nepřišlo vůbec divné a tak jsem usedla na lavici. Do hrnku jsem si nalila pomerančový džus…a vlastně, proč vám tu vykládám jak svačím? Mezitím, osoby od nichž jsem zaslechla ta slova zmizely. Hned jak jsem dojedla a dopila, zvedla jsem se od stolu a vydala se ke dveřím. A zase jsem to zaslechla! Od někoho jiného, ale přeci, neohlížela jsem se, jen jsem se na místě zastavila, ale mě si nejspíše nikdo nevšímal, nakonec jsem zase vyrazila a vyšla ze síně.
Že vám tohle stále nic neříká? Vím, že to ještě nic nevysvětluje, ale abyste to pochopili, musela jsem to říct od začátku. Tak tedy, celý zbytek dne byl už nedůležitý a bezvýznamný. Nicméně, když nastalo další ráno…
V sobotu brzo ráno jsem vstala. Jakmile jsem otevřela dveře a ocitla se ve společenské místnosti, uviděla jsem dva prváky, což mi také nepřišlo divné (přiznávám, vstala jsem asi až kolem deváté). Zamířila jsem ke dveřím, byla jsem rozhodnuta jít na snídani do velké síně. Skoro jsem už byla u východu ze společenské místnosti, ale v tu dobu jsem to zaslechla znovu! Neváhala jsem a vyrazila jsem (moc rychle to sice nebylo, ale na mě ano) do té síně. Uviděla jsem tam dva prváky(možná jich bylo víc, ale já je nepočítala!) a tak jsem k nim přišla. A konečně se jich zeptala na to, co jsem tolikrát předchozího dne za jednu hodinu zaslechla. A věřte nevěřte, oni mi odpověděli: „ano!“ No tohle, to už mi opravdu přišlo divné, protože těch prváku bylo asi více než dva. „To přeci není možné, ne? Všichni přeci nemůžou…“ Přesně tyhle slova jsem si říkala a tak jsem vyšla do hradu. Ptala jsem se různých prváků (u některých se ukázalo, že jsou starší, ale jak to mám asi vědět?) a všichni (fájn, jen někteří) mi odpověděli kladně. A tohle bylo už opravdu podezřelé…
Přesně z tohoto důvodu je tento nadpis. Že nechápete? Tak vám to vysvětlím!
Od všech těch prváků jsem se dozvěděla, že chodí do přeměňování, některých jsem se ptala a některé jsem jenom zaslechla. Vím, že tam nechodí všichni, ale rozhodně převážná část ano! A tak mě napadlo, proč všichni vlastně stojí o přeměňování, vždyť třeba taková obrana proti černé magii je zajímavější a v kouzelných formulí se zase učí více kouzel. A tak jsem se nad tím zamyslela (což nikdy nesvědčilo nic dobrého, jak vám klidně potvrdí má milá spolubydlící), napadly mě tři jediné, logické důvody.
První z nich je…Je možné, že jsou prváci jiní, než jsem byla předtím já. Je možné, že je přeměňování opravdu zajímá a baví více, než ostatní předměty. Navíc na tomhle přeci není nic špatného, že?
Za druhé…Třeba si vybrali přeměňování jen a pouze kvůli vzdělání. Možná si myslí, že jim bude přeměňování užitečné v jejich budoucí práci a nebo je k tomu nutí rodiče, toto jsem se rozhodla zahrnout do jedné z možností, protože to vyjde celkem nastejno. Protože obojí dvojí vás do toho donutit dokáže…
Třetí z nich a ne zrovna moc pravděpodobná, ale taky možná…a pozor…je možnost, že se prváci (a teď nemluvím jen o nich!) pokusí, až budou starší, proměnit profesory a jiné pracovníky školy na něco opravdu nenápadného, aby to nikdo nezjistil. Kdo si všimne, když se ztratí jeden profesor a místo něj se objeví nějaké krásné, nové křeslo ve společenské místnosti? S dovolením jsem si na tuto otázku odpověděla sama. Nikdo! Kdo by se staral o profesory, když nepřijdou na hodinu, studenti budou leda tak rádi, že se nemusí učit a mají volnou hodinu. Profesoři si možná časem něčeho všimnout, ale to už budou proměnění všichni a školu ovládnou studenti!
A tímhle bych se s vámi chtěla rozloučit, nepochybně mě již brzy promění, za zjištění a následovné vyzrazení jejich plánu. Ale budu to brát pozitivně…přeci jen jsou to stále mladší studenti a tak mi nejspíše zbývá pár let, než posloužím, například jako rohožka před krbem v nějaké společenské místnosti…
Katie Suzanne Wolfans
Tagy: přeměňování, prváci