Také vaše duše při pohledu na školní nástěnku zaplesala a jali jste se sepisovat přihlášku do kroužku šermu? Načež vaše oko pohlédlo na věkovou hranici a chudák pergamen byl rozcupován na desítky kousků, jež by mohly posloužit už jen v kroužku milovníků puzzle? Nebo snad máte nabitý program a nestíháte? Tak či onak umíráte touhou vědět, co se děje za zavřenými dveřmi cvičebny? Pak přestaňte panikařit a polykat litry lektvarů proti depresím, protože v následujících řádcích bude vaše zvědavost ukojena a možná i něco pochytíte! Seříznout brk a jdeme na to!
Výborně. Předpokládám, že právě teď máte nos nalepený na papíře a v duchu mi nadáváte, neboť vás tohle žvanění otravuje a vy už se chcete naučit několik opravdu ohromujících manévrů, které pak budete moct ukazovat na oslavě narozenin vaší kočky. Navzdory všeobecné nevoli však prvně zopakuji klišé, které již beztoho důvěrně znáte: nikdo učený z nebe nespadl a je třeba cvičit a cvičit a cvičit. Tak. A teď konečně pojďme k onomu ohánění se kolem sebe tou nejnebezpečnější zbraní pod sluncem – psacím brkem.
Ano! Brkem. Copak jste nikdy neslyšeli, že slovo je silnější než meč? A právě o tom chci teď mluvit. Jak byste se na hodinách šermu a lukostřelby dozvěděli, je hezké mít zbraň. Jenomže neumět s ní v podstatě znamená spáchat sebevraždu (a někdy i vraždu zároveň). V tom lepším případě je pak člověk pro smích a chvíli musí chodit kanály.
Proto si hned na začátek uvedeme několik bezpečnostních zásad – nikdy svou zbraní nemíříme na nikoho, koho nechceme zranit. Dodržujeme rozestupy a nelezeme svým kolegům do zelí, nechceme-li dostat přes prsty. A pečlivě se věnujeme tréninku.
Ó ano, trénink a vůbec příprava jsou skutečně důležité, protože nikdy nevíme, kdo se do nás pustí. Na mě třeba málem spadla naše primuska! Jistě, nechtěla (bylo do ní strčeno), ale jelikož já s tím rozhodně nepočítal, natloukl bych si jak své ego, tak pozadí (a že stejně natloukl).
Je tedy třeba cvičit a neustále se zlepšovat. Neboť v případě nedostatečně pevných základů se celá naše konstrukce zhroutí a spolu s námi padne pro potěchu diváků do prachu. (K podobnému osudu je ostatně odsouzen i tento článek.) Zaujměme tedy pozici, která nám není až tak přirozená a pohodlná, a poté nechme své přátele, ať do nás buší a omlátí nám naše spisy o hlavu. Jen tak vychytáme chyby, zpevníme svůj postoj, vytříbíme jazyk a dostatečně se obrníme proti útokům ostatních. (A doporučuji posilovat ruce, pomáhá to proti křečím z dlouhého psaní. Ano, tento článek je o psaní, neříkal jsem to už?)
Co říci k samotnému boji? Měli bychom tančit s lehkostí. Zasadit ránu, zároveň však dbát na to, abychom se sami zbytečně neodkryli. Rozhodně nemusí být dobrým nápadem psát o zkorumpovanosti Studentské Rady, jsem-li jejím členem. Já tohle na paměti neměl. Třebaže jsem tedy učinil zásah do boku, byl mi okamžitě vrácen na nohy.
Zároveň se pohybujme pouze na pevné půdě. Pouštíme-li se na tenký led, musí zde být jistota, že nespadneme. To pro změnu nerespektovala moje bojová parťačka, a tak se setrvačností ocitla rázem na podlaze. (Zde by možná bylo vhodné dodat, že je fajn zvážit, komu z těch, co na zemi jsou, podáme ruku, jelikož bychom se mohli velice rychle ocitnout hned vedle, ale to už poněkud odbíháme od tématu.)
A v neposlední řadě ani souboj vůlí alias přetlačovaná není technika, kterou bych doporučoval začátečníkům. Nejsme-li dostatečně zkušení a silní, zbytečně se vyčerpáme. Proto je lepší utnout vzájemné špičkování rázným manévrem dřív, než se stane otravným a vyčerpávajícím. Ať už totiž vsázíme na ostrý jazyk, nebo preferujeme kus kvalitního dřeva (železo nám do rukou nedají prý ještě dlouho), mělo by nás vzájemné oťukávání hlavně bavit. Spokojený a dobře naladěný šermíř má vždy dostatek nápadů, zvládá improvizovat a ohání se svým brkem bez zbytečných stresů. V přátelském kolektivu si vyzkouší, co půjde a čeho by se měl naopak vyvarovat, načež mu během ostrého provozu bude ruka létat sem a tam zcela automaticky.
A takhle jsme zachránili princeznu, připravili krutého draka o hlavu, propluli první hodinou šermu a ani to nebolelo. A teď mne omluvte, jdu si pro led na svou omlácenou maličkost.
James Hroozley