Velevážené obyvatelstvo hradu,
Valentýn je již za námi a my jsme se rozhodli se s Vámi podělit právě o události, které se děly v tomto období. Tedy, konkrétně o jednu událost.
Valentýn není jen o lásce, ale také o přátelství, o které právě šlo – zástupci jednotlivých kolejí si vylosovali, pro kterou kolej vytvoří valentýnku. Naše primuska měla šťastnou ruku a dostali jsme Havraspár, který si zase vytáhl nás. Jaká to náhoda.
Hnedka druhý den od losování byla velká porada mrzimorských právě na toto téma, jelikož jsme chtěli vymyslet opravdu něco originálního. Sešlo se nás opravdu mnoho a padala spousta nápadů, ale mě to nějak nebavilo, protože mě nenapadalo, jak to udělat co nejlépe. Bavil jsem se s ostatními, kteří také nevypadali, že by se zapojovali.
Po hodince usilovné debaty, kdy už každý řekl ten svůj nápad, mě osvítila múza. Stoupnul jsem si a se širokým úsměvem na tváři jsem prohodil: „Co jim složit pár pořádných beatů?“ Bral jsem to hodně jako legraci, ale ono se to chytlo. Samozřejmě našlo se i pár kritiků, ale za zkoušku to stálo.
První věc, která přišla na řadu, bylo vypsání pozitivních vlastností havránků, abychom měli kostru pro naši tvorbu. Hodně velká skupina se shodla, že v Havru jsou pěkná děvčata. Dále poukázali studenti mrzimoru na houževnatost, Rowenu či Alexe Petrova, u kterého to byli naopak holky, které ho vyzdvihly.
Byly to dlouhé hodiny přemýšlení, a tak si každý chtěl odpočinout. Prefekti proto skupinu rozpustili hned, co oznámili termín další schůzky, na kterou se měli pokusit studenti složit nějaký ten rým pro náš výsledný beat.
Na tuto schůzku jsme dorazili v dost malém počtu, což nám celou situaci vůbec neusnadnilo. Ale i tak nějaké nápady byly a snaha je dát dohromady také. Každý dostal prostor, aby přednesl svůj kousek, a ostatní mu ho potom pomohli upravit tak, aby se dal použít. Nejvíce nápadů přišlo od dvojice prefektů James a Becca, které jsme se pokusili doplnit já s Molly, ostatní nám pomáhali alespoň s menšími úpravami, které jsou i tak nezbytné.
Po dvou hodinách práce už opravdu myšlení stálo a nešlo nám nic vymyslet, proto přišel zasloužený odpočinek, avšak věděli jsme, že další den je to potřeba domyslet a vymyslet i tu potřebnou omáčku, která to celé dotvoří.
Ještě ten den se tedy na nástěnce objevil vzkaz, který nabádal studenty k tomu, aby přišli další den do spolky, kde se dotvoří omáčka. Tato zpráva šla přímo od kolejního ředitele.
Onoho dne, když jsem přišel do spolky, byla opravdu plná lidí. Byl tam snad každý. Uprostřed ležela nějaká pohovka a naproti ní stativ. Po chvíli čekání, kdy všichni tlachali se všemi, nás vyrušil kolejní přicházející společně s Jamesem, který dřímal v ruce fotoaparát.
Nikomu nebylo nic moc jasné, ale když nám bylo vše vysvětleno, myslím, že se to všem zalíbilo.
Jak nám bylo řečeno, šlo o kolekci fotek, které budou dotvářet celkovou atmosféru valentýnky. První úkol, který před námi stál, byl nacpat se do záběru. Někdo si sedl, jiný zase stál a někteří si i lehli. Bylo to opravdu jedno velké „škatule, škatule hejhejte se“, abychom se nacpali do snímku, ale nakonec se zdárně podařilo.
Vyfotilo se několik různých fotek, každá ale jinak. Někde se mávalo, jinde jsme se zase snažili tvářit co nejlépe, ale nejvíce nám šly ksichtíky.
Tuto část ukončil až kolejní, který se vyfotil před námi v poloze naznačující otočení, kdy už přicházela jeho chvíle. My, jako studenti, jsme tvořili pouze kulisu, protože bylo potřeba udělat co nejvíce záběrů, kde se profesor Albertson pokouší napodobit rapující hvězdu.
Ale přeci nebude kulisa tvořena jen žáky! Proto po pár chvílích přišel nápad, abychom nějakým způsobem celou kompozici ozvláštnili podle vymyšlených rýmů z předchozího dne. Hrstka studentů se rozběhla do svých ložnic, odkud donesli papíry, nůžky a červené tužky, pomocí kterých vytvořili srdíčka. Jiní zase běželi do kuchyně pro kořenky. Terry popadla i kalendář, který měla v ložnici. Těmito všemi pomůckami jsme posléze mávali za kolejním a tak dotvářeli celkový dojem z první sloky. Poslední fotka poté opět naznačila otočení.
Každého v místnosti to evidentně bavilo, proto se nikomu nechtěla tvořit přestávka a jelo se dál. Profesor Albertson se vměstnal mezi studenty a do popředí se dostala primuska Carmen, kterou ostatní popichovali, když viděli, jakou sloku dostala. Nevěděla ale, že fotograf již fotí, když v tom se na nás zatvářila dost vražedně, ale jelikož tato fotka vyšla tak úžasně, musela být použita. Nakonec se ale i Carmen přeci jen pustila do rapování a my opět tvořili kulisu, která ale byla dokonale šílená. Becca vytáhla fotky Petrova a rozdala je holkám, které začaly dokonale šílet. Kluci jen nevěřícně hleděli. Ještě že se nakonec do popředí dostal Erwan a naznačil poslední fotku série.
I přes protesty byla vyhlášena přestávka, část osazenstva se rozutekla a s těmi, kdo tam zůstali, jsme se pokusili dotvořit poslední rýmy. To se nakonec také podařilo a my si mohli oddechnout, že můžeme dokončit vše, aniž bychom museli focení přesouvat do doby, než domyslíme celý beat.
Přestávka trvala hodinku, a když skončila a všichni byli na svých místech, mohlo se opět pokračovat. Ještě předtím, než se začalo, kolejní zástupkyně slečna Phoenix rozdala rekvizity pro náš společný zpěv. Někteří dostali modré vlaječky vypůjčené od fanoušků famfrpálového týmu, studenti vepředu se chopili modrých hrnečků s bronzovými puntíky a někteří vyfasovali zase krabice od kakaa. Vzadu stáli dva čahouni, které si bohužel jmény nepamatuji. Ti dostali do ruky velkou krabici s nápisem kakao. Když bylo vše konečně rozdáno, přišel na řadu fotograf, které celý zpěv fotil, a my přitom v pozadí zběsile mávali. Bylo dosti namáhavé to vše sjednotit, ale podařilo se a jeden z dlouhánů mohl opět naznačit konec.
Následně se dostal do popředí opět Erwan – tentokráte však také rapující. Při Erwanově rapu však nikdo pořádně nevěděl, co dělat – nepřišel žádný impuls. Když tu se najednou po prvních pár slovech zjevil James v převleku vrány! Lítal kolem jak zběsilý a občas i zakrákal. Bylo to opravdu vtipné. Bohužel ale prospal konec, a i když mladík již rap dokončil, on dál skotačil. Proto ho raději pár odvážlivců odtáhlo stranou.
Další stránka byla převážně v rukou hochů, kteří dostali od Rose fotky kolejní zástupkyně Havraspáru Lucii Lex Liu a primusky Seleny. Další se pak chopili flakónků naplněných tekutinou s různými odstíny modré, a tyto nádobičky měli za úkol si předávat. Mezitím už se prodral dopředu odtažený James, který mezitím sundal kostým a začal svoji část. Kluci mávali o sto šest a předávali si flakónky, jen aby po posledních slovech Jamese flakónek doputoval až k Tess, která ho hodila směr fotograf.
Mezitím na všechny došla žízeň, a tak se využilo hrnečků a kakaa, i když se vzhledem k časové tísni občerstvovalo za pochodu. Následně opět přišel čas na společný zpěv a šílené mávání. Studenti přitom popíjeli onen oblíbený nápoj havraspárských, zatímco jiní zase listovali knihami. Jakmile se přiblížil konec, jedna z dívek s knihami se rozběhla se mimo záběr, myslím, že to byla Lucy, a v tu chvíli focení další stránky zase skončilo.
Právě Lucy společně s Rebeccou a Rose přišly na řadu v další etapě naší rapované valentýnky. Jejich projev doprovázelo mávání s vysvědčením. Vepředu pak tvořili hlavní kulisu dva mladí studentíci, myslím že Renee a Peter, kteří předstírali mladistvou lásku. Nad nimi však ostřížím zrakem bděla Rowena, představovaná Molly s papírovou podobiznou právě zakladatelky havraspárské koleje. Jakmile se ovšem zase přiblížil konec, podobizna se zvedla a odplachtila ze záběru pryč.
Následující, již předposlední část byla pro mě dost stresující, jelikož jsem dostal za úkol ukázat, jak moc jsem se naučil tancovat. Aby toho ale nebylo málo, dostal jsem do rukou i modrou stuhu. Dlouho jsem stresoval a ostatní si už nebyli jistí, co se děje, ale nakonec jsem se přeci jen odhodlal. Odrapovat a ještě odtancovat tam sestavu nebylo vůbec jednoduché, proto jsem se samo sebou musel po předvedeném výkonu patřičně pochválit a vyseknout poklonu, při které jsem stuhu zahodil a odcupital do davu.
Poslední sloka byla zase společná… To už se k nám přidal i Banán v čokoládě, který doposud veškeré dění pozoroval jen z ohrádky. Po odzpívání a odmávání první poloviny sloky, kdy už chybělo ke konci poměrně málo, se Banánek vyřítil na fotoaparát, který samou zvědavostí oblíznul a dokonce i povalil. Samotný záběr byl tak vtipný a originální, že jsme ho zhodnotili jako ideální konec.
A tak byla valentýnka hotova a s my jsme se s pocitem dobře odvedené práce mohli rozejít po svých. Mnozí zamířili třeba do ložnic, protože to celé bylo dosti náročné. Zbýval však ještě jeden úkol, který na sebe vzali prefekti. Bylo zapotřebí vše zpracovat do knihy, která byla naším konečným výsledkem.
Doufám, že si to ostatní koleje užili alespoň tak jako my.
Arthur J. Doodle