Letní prázdniny. Dva měsíce plné klidu pro ty starší, kteří s Bradavickou školou už měli tu čest, a dva měsíce plné seznamování a očekávání pro ty, kteří se Bradavickým expressem projedou poprvé. Jaké jsou jejich představy o škole? Těší se, nebo naopak – mají strach z toho, co je čeká?
Přiznejme si, každý z nás si tím musel projít a ne každého z nás mohli rodiče či prarodiče, nebo dokonce strýčkové a tetičky, na kouzelnický život a studium připravit. A když jsme se studiem začínali my, starší studenti nám také pomohli vytvořit si jakési představy o škole. O mluvících obrazech, o pohyblivých schodech, o společenských místnostech…
Ovšem, každý z nás měl jiné představy. Někteří si školu představovali jako nádherný starobylý hrad, jiní jako studené a vlhké hradní prostory. A někteří to vůbec neřešili. Mě ale velmi zajímalo, jaké asi představy o škole mají letošní nováčci? Vědí o zvířatech, která se na hradě nachází? O Eduardovi, který přebývá v jezeře? O Banánovi v čokoládě, mazlíčkovi mrzimorských? Tyto otázky mi skoro až nedaly spát, proto jsem se vypravil v nádherném městě, trdlišti nováčků, Londýně, na výzvědy. Zeptal jsem se čtyř budoucích prvňáků na pár, přesněji tři, otázky. Tímto bych i rád poděkoval těmto milým, mladým, nadějným a talentovaným nováčkům, kteří se nezalekli, když na ně má osoba vybafla s menším dotazníkem, a v klidu mi odpověděli – páni Ianto Queen a Gary R. Tool a slečny Evelyn Arineis a Savannah M. Collinsová.
1. Jak si myslíš, že vypadá Bradavická škola?
Ianto Queen: „Myslím, že ako na hrade, nie? Kamenné steny, veľké miestnosti. Určite je aj veľká, chodí tam predsa plno študentov, takže musia mať pre nich miesto. A samozrejme famfrpálové ihrisko a véľky pozemok.“
Gary R. Tool: „Myslím si, že to vypadá jako starý, ošuntělý, velký hrad s hrózně moc oknama a věžma.“
Evelyn Arineis: „Já si Bradavice představuji jako obrovský hrad se spoustou chodeb, schodišť a starých, vrzavých brnění. A jistě je plný kouzel!“
Savannah M. Collinsová: „Veliký místnosti, bude tam zima, věžičky, nekonečný chodby, tajemný a strašidelý chodby, opět veliký místnosti a… bude tam zima?“
2. Jaké představy máš o společenských místnostech jednotlivých kolejí?
Ianto Queen: „Spoločenské miestnosti hm.. Tak pre Nebelvír si predstavujem útulnú, menšiu miestnosť. Zmijozel chladný a kamenný keďže, ako som počul, je v prízemí. Mrzimor je podľa mňa plný žltej, ale určite je tam pekne. Žltá je upokojujúca farba. A Havraspár je podľa mňa najlepší. Modrá je moja obľúbená. Musí tam byť úžasne a príjemne.“
Gary R. Tool: „Mrzimor… Já nevím, ale z toho názvu mi běhá mráz po zádech. Mě to připadá, že je to místnost plná moru. Havraspár, modrá místnost plná havranů? Zmijozel. Zmijozel? Asi… Studené místo plné hadů! A Nebelvír… To bude suchá, teplá místnost, ve které možná bude i nějaký ten lvíček.“
Evelyn Arineis: „Takže… Zmijozel a Mrzimor mají společenskou mistnost v podzemí, takže předpokládám, že tam budou falešná okna, sedačky, krb, a tak. Nebelvír a Havraspár mají společenskou místnost ve věžích, takže asi nějaké schody, brnění, křesla, krb a podobně.“
Savannah M. Collinsová: „Krb ze kterého sálá teplo, polštáře a křesla v jeho blízkém okolí,stolečky, nepořádek žáků…“
3. Jaká zvířata se podle tebe vyskytují ve škole a jejím okolí?
Ianto Queen: „Pokiaľ ide o čarovné tvory, tak myslím Vodní ľudia, určite poštové sovy, mačky. A v lese som začul že sú vlkolaci, hipogryfy, kentauri a jednorožce. Skutočné jednorožce!“
Gary R. Tool: „Morčata, hadi, havrani, lvi, mloci, Lochness příšery a poníci, nejlépe růžoví.“
Evelyn Arineis: „Krysy, určitě. Pak pavouci. Pak v sovinci sovy, v lese různé příšery – akromantule, pak kentauři. Možná ještě jednorožci, nebo nějací vlci. To mluvím převážně o Černém lesu, nebo jak že se to jmenuje. Pak taky v jezeře cosi žije, ale nepamatuju si, jak se to jmenuje.“
Savannah M. Collinsová: „Podle mě krysy, sovy, žáby a to je asi spíš to normální.“
Jaký z toho plyne závěr? Ano, skutečně mají někteří povědomí o tom, jaká zvířata se na hradě a v jeho okolí nachází. Někteří dokonce i vědí, že u školy je jezero s jezerními lidmi a jezerními zvířátky. Ale… Nevědí to všichni. Proto bychom měli my všichni, kteří už jsme na hradě jednou či víckrát byli, pomoci těm mladším v získávání informací o škole. A pokud možno, pravdivých. A proč? Jak jednoduchá odpověď. Aby se nemuseli bát, co je zde čeká…
Možná si teď říkáte: A jak tito nováčci reagovali, když jejich nohy poprvé našláply na trávu na pozemcích školy? Jak reagovali, když poprvé vešli do budovy školy? I na tuto otázku jsem se po pár dnech jejich pobývání zde zeptal…
Jaká byla tvá reakce na koleje a hrad v momentě, kdy jsi se stal studentem některé z kolejí?
Ianto Queen: „Hrad je úžasný a aj keď som vedel, aké je to tu obrovské, aj tak ma to prekvapilo. Na každom rohu nejaké to prekvapenie, ale najviac desivé sú schody, pretože vážne netuším, kedy sa akým smerom otočia. Čo sa týka koľaje, tak som síce chcel byť v Havraspáre, no Nebelvír je taktiež úžasný a sú tam skvelí ľudia.“
Gary R. Tool: „Když jsem vešel do hradu, byl jsem v šoku. Všude to bylo velké jako pro trolla. V hlavě mi běhala jenom jedna myšlenka, jak musí být strašně jednoduché tu ztratit. Hned po zařazování jsem utekl do naší společenské místnosti. Je to tam všechno žluté! To jsem nečekal. Žlutou nemám moc rád. Proto se mi tam tak trochu nelíbilo. Ale… Máme tam nádherného jezevce, jmenuje se Banán. Pak jsem se chtěl vydat do Klubovny. To by ale schodiště nesmělo být takový zrádce. Normálně, a to nekecám, mě vysadilo někde úplně kšá, někde, kde to s Klubovnou nemělo nic společného! A ty obrazy se strašně chechtaly, když jsem supil a šel zase na místo určení. Na naši společku si nejspíš zvyknu, ale ty obrazy asi nebudu mít nikdy rád. Vždyť pořád mluví!“
Savannah M. Collinsová: „Kdyby se mě někdo tázal před měsícem na kolej, ve které chci být, odpověděla bych Zmijozel nebo Havraspár. Ani nevím proč, prostě jsem to tak cítila. Když však klobouk řekl Nebelvír, byla jsem v celku vyvedená z míry. Říkala jsem si, že jsem se možná přeslechla, ale když na mě ukazovali od stolu, abych se k nim připojila, zřejmě tomu tak opravdu bylo. Teď však musím říct, že jsem vyváděla naprosto nesmyslně. Už jsem poznala pár nebelvírčáků a jsou naprosto super. I celá naše společenská místnost je super, teplá, útulná. A škola? Budu si muset zvyknout, že je taková velká. Jinak se mi tady líbí.“
Bohužel, slečnu Arineis se mi ani po sebelepším nahánění nepovedlo dostihnout. Proto jsem se musel spokojit pouze s těmito třemi nováčky, Nebelvírským Iantem a Savannah a Mrzimorčetem Garym. A teď otázka: Jak se na škole líbí Vám?
Toť ode mne vše. Mějte se kouzelně!
Cary Lee