Máme sice už nový rok, ale pojďme se poohlédnout za koncem toho minulého. Jaká byla na hradě atmosféra před začátkem vánočních prázdnin? Komu zrušení vánočních oslav vadilo více? Prvákům, nebo starším? Číst dál…
Vánoční svátky. Bujaré oslavy probíhající snad ve všech koutech našeho úžasného hradu, veselící se studenti, poskakující skřítci,… Ano, toto vše je v naprostém pořádku a nikdo by v tom nehledal nic podezřelého. Viděli jste ale během celých prázdnin některého z profesorů? Číst dál…
Možná už vás také napadla ta otázka: Jak si asi na kouzelnický život zvykali studenti ze tří různých rodin, buď z té, kde kouzlí oba dva z rodičů, z té, kde kouzlí jenom jeden z rodičů anebo z té, kde jsou oba rodiče mudlové? Ano? Pak čtěte dále, odpověď (snad) najdete v následujícím článku… Číst dál…
Při sestupu po schodišti na cestě do Velké Síně jsem narazila na bandu nových studentíčků a napadlo mě: Jak to dělají, že mají při vší té práci se poflakovat po hradě? Potom jsem se zapřemýšlela i nad dalšími otázkami, na které bych chtěla znát odpověď (a rozhodně nebudu sama). Každý z nás si prvním ročníkem prošel, ročníkem, kdy nás nikdo neznal, a začínali jsme od nuly. Jak tedy vidí kouzelnický život právě oni? Na pár otázek mi odpověděli studenti Christian W. Leighton a Michael E. Cypher z Havrspáru, Arishell Clouser a Renee Ren Richardová z Mrzimoru (s malým přispěním studentky Helly Chaos Small) a Leo Jay Mason, Abbie Claire Taylor a Faye Amelia Dobrev z Nebelvíru.
Drazí čtenáři Bradavického plátku,
jak čas plyne, s každým dalším rokem stárneme, (někteří) dospíváme a postupujeme do vyšších ročníků. Rychle to uteče, zkoušky NKÚ a OVCE, a sotva se nadějeme, je čas školu opustit. Toto je už i případ naší exprimusky Carmen. Ta nás se začátkem letních prázdnin musela opustit, tím pádem ji v její funkci musel někdo vystřídat. A kdo že to je? Někteří z Vás to jistě ví, jiní možná ne. Ze svých vlastních zkušeností ale vím, že se informace (ať už to jsou drby či ne) šíří po hradě rychlostí zvuku! Číst dál…
Už jste někdy uvažovali nad tím, jak vypadá Bradavické podzemí? Zajímalo by vás, co se tam skrývá za stvoření a jestli snad nehrozí nějaké nebezpečí? Nás, odvážná mrzimorčata, to zajímalo také a tak jsme se pro jednu takovou výpravu rozhodli. A že to tedy bylo něco, to vám povím. (Podezření některých jedinců, že Zmijozelští kdesi v hlubinách hradu přechovávají baziliška s tím jistě nemělo nic společného.) Číst dál…
Každý z nás má jistě nějakou tu chvíli, kdy už nepotřebuje napsat jediný úkol, nemusí jít zrovna na žádnou hodinu a prostě zjistí, že najednou není, co by dělal. To nastává ten moment, ve kterém bychom se mohli začít věnovat nějaké naší soukromé zábavě, něčemu, co nám udělá radost. Jenže dost lidí neví, co by zrovna mohli činit a tak to dopadá, že se buď nudí nebo dělají věci, které jsou přinejmenším… zvláštní. Číst dál…
V Bradavicích je určitě přespříliš oblíbených, ba i nejoblíbenějších věcí, už jen proto, že hrad neobydluje zrovna nejméně bytostí. A všichni asi těžko můžou zbožňovat stejné věci nebo stejné profesory, to je přeci nesmysl. Ale mezi jednu z nejoblíbenějších věcí rozhodně patří jídlo. (Jak by taky ne, když nás udržuje při životě, máme velký výběr a vaří nám ho precizní domácí skřítci.) Proto jsem si dala tu práci zjistit, jaká je Vaše nejoblíbenější část dne, ve které je k dispozici jídlo (rozumějte: snídaně, oběd, večeře, nebo i to, co je mezi jídly) a ještě také to nejoblíbenější jídlo z nejoblíbenějších. (Počítaje i sladkosti a všechno, co se dá jíst.) A k tomu jsem přidala i další otázky, které jsou i s odpověďmi zmíněny níže.
Samozřejmě jsem všem nechala i prostor, aby se k tomu kdyžtak vyjádřili, pokud nechtějí jen jednoslovnou odpověď, což je v některých otázkách ani není možné. Číst dál…
Zavázat motýlka, zcela zbytečně prohrábnout vlasy hřebenem a nechat do sebe nacpat poslední připomínky ohledně waltzu a blues (jedny z mála tanců, kdy neohrožuji okolí více než je nutné) – takové byly mé přípravy na kroužek tance. A právě o něm vám teď logicky budu povídat. Poté, co k výzbroji přibyla i TPP (taška první pomoci obsahující mimo jiné svačinu) a já strčil hlavu do dveří příslušné učebny, jsem však došel k názoru, že jde o kroužek tance plného překvapení. Své bílé rukavičky jsem z kapsy ani nevytahoval, jelikož na hodinu street dance mi jednoduše připadaly krapet mimo. Číst dál…
Každý den kolem nich chodíme, díváme se na ně, avšak jen málokdy nás napadne se zastavit a promluvit si s nimi. Avšak i ony oplývají svým vlastním příběhem a mají nám co povědět. O koho se jedná? O obrazy přece!