Zavázat motýlka, zcela zbytečně prohrábnout vlasy hřebenem a nechat do sebe nacpat poslední připomínky ohledně waltzu a blues (jedny z mála tanců, kdy neohrožuji okolí více než je nutné) – takové byly mé přípravy na kroužek tance. A právě o něm vám teď logicky budu povídat. Poté, co k výzbroji přibyla i TPP (taška první pomoci obsahující mimo jiné svačinu) a já strčil hlavu do dveří příslušné učebny, jsem však došel k názoru, že jde o kroužek tance plného překvapení. Své bílé rukavičky jsem z kapsy ani nevytahoval, jelikož na hodinu street dance mi jednoduše připadaly krapet mimo.
Ano, ještě než se vrhnu na popis svých zážitků, rád bych lehce přiblížil, co vůbec ono street dance je. Mluvíme totiž o stylu, kde se předvádí kreace podobné spíše těm z roztleskávaček. Rozhodně se netančí v páru, takže není nutné si s sebou brát svůj oblíbený kaktus, nemáte-li nikoho do týmu. Jde o to, že více lidí dělá zaráz tu samou věc. Tedy třeba vykopává levačku. Nejsem si sice jistý, jak moc naučené kreace lze využít na vánočním plese, nicméně rozhodně jde o určitou formu cvičení. A pohyb je zdravý. Kdo by snad pochyboval, ať se poptá na ošetřovně. Ale teď se vraťme zpět do chvíle, kdy jsem konečně otevřel ty správné dveře:
„Ahoj, ahoj, pojď dál!“ vítala s úsměvem hlavní tvůrkyně této nové kratochvíle všechny dostatečně odvážné (či šílené), aby během chůze chodbou nahlédli dovnitř. A tak tedy i má osoba po zvážení možných rizik vstoupila do jámy lvové. Nebo spíš lvičí, protože místnost během mého pokradmého nakukování zaplnilo asi pět slečen. Žádný kluk. Co se dá dělat, příště jednoduše přitáhnu Banánka.
„Můžeš se jít klidně rychle převléci. My počkáme,“ pobídla mne Michel Rebecca Wild, již zmiňovaná hlavní šéfová, a já bych vám teď chtěl udělit první radu. Na tento kroužek se spíš než společenskou róbou vybavte tepláky a tílkem. Nicméně vše lze absolvovat i v košili a kalhotách, nemáte-li extra přiléhavý střih. Osobně jsem tuto variantu vyzkoušel, jelikož se mi jednoduše nechtělo běžet přes několik pater sem a tam. A zejména pochopitelně proto, aby žádný vážný zájemce nemusel být nervózní. Opravdu se nemusíte vzdávat svých milovaných puků, choreografie není nějak náročná.
Čímž se dostáváme k další části. Jak vlastně samotné hodiny probíhají?
Po pravdě celkem klidně a v přátelském duchu. Ostatně, jedním z pravidel je, že se nikdo nepošklebuje tomu druhému, pokud mu něco nejde. Situace se může za pár vteřin obrátit a právě posměváček skončí na zemi díky špatnému přešlapu. (A že se během hodiny pár pádů konalo.)
Tedy poté, co se všichni přivítají – a že objímací rituály se sfouknou za chvilinku – už Michel žene své svěřence do rozcvičování. Není nějak určené, kromě sedů-lehů a několika kliků. Každý tedy jede dle svých možností a uvážení. Kdo chce, může se inspirovat předcvičováním těch zběhlejších, kdo nechce, nechť improvizuje dle svého. Fakt, že slečna vedle udělá rozštěp, by však nikoho neměl znervózňovat, natož nutit do něčeho za hranicemi vlastních limitů. Zlomit si něco hned na první hodině by moc fajn nebylo.
„Tákže, šup na nohy. Prosím všechny, aby si ke mně stoupli zády. A měli kolem sebe dosti místa, ať se mi tu nepozabíjíte,“ zazněl nakonec pokyn, sotva naše malá skupina nejspíš vypadala dost rozehřátě. Následovalo poučení, jak nikdo nemá dělat nic jiného, než slečna krotitelka řekne, jak se nemáme navzájem napadat a tak dále a podobně. Předpokládám, že čtenáři bradavického plátku už něco podobného slyšeli na hodinách formulí, obrany, lektvarů,… všude. Místo prostého papouškování vás raději upozorním na zrcadla strategicky rozmístěná po stěnách. Je vážně zábavné na sebe poulit oči, vyplazovat jazyk a podobně.
Zhruba uprostřed snah napodobit výraz svého „oblíbeného“ profesora však budete vyrušeni a přinuceni dávat pozor. Přichází na řadu samotné cvičení. Každý pohyb je nejprve pomalu předveden a doprovázen slovním komentářem. Vše je několikrát zopakováno, až konečně přichází ta chvíle, kdy svůj um mohou předvést naprosto všichni. A že jste zapomětliví a ztrácíte se po druhém kroku? Žádný strach. Pokyny jsou udíleny zas a znovu spolu s radami, zda více uvolnit kolena, jak se houpat a podobně.
Osobně se tedy domnívám, že není nutné přijít na hodinu s nějakými předchozími znalostmi o choreografii, třebaže stálí návštěvníci jsou rozhodně vítáni. Jde jednoduše o to nechat se vést tichými radami a užívat si pohyb. Nicméně každá z pravidelných účastnic působí mile a více než ochotně vysvětlit vše, o co byste snad kdy přišli.
Dvouhodinová lekce utekla jako voda a přišel konec. Každého nepochybně zajímá, kolikrát jsem tak skončil na zemi. Inu, jednou, další slečna dvakrát. Ale pády berte s nadhledem. Dokud si několikrát v rámci tréninků kouzel, famfrpálu či čehokoliv jiného nenatlučete nos, a nezeptáte se brnění, v jakém že patře jste to pro Merlina skončili, nepoznali jste Bradavice.
S čímž se s vámi loučím a ahoj u představení dalších kroužků!
James Hroozley
P. S.: Navnadil vás tento článek? Rádi byste po hodinách strávených v lavici protáhli svá těla za doprovodu hudby moderní v dobách, kdy vaše babička ještě nebyla na světě? Zabalte si ručník, pití, něco na převlečení, až po hodině prolétnete sprchou, dobrou náladu, a pokud zmíněný hudební styl nemáte v oblibě, pak i špunty do uší. Navlékněte na sebe cokoliv, v čem lze provozovat nějaký ten pohyb. A hurá do akce!
nonRPG: Tento kroužek probíhá každý reálný čtvrtek od 18:00 na chatu Svět. Při jakýchkoliv nejasnostech kontaktujte Michel Rebeccu Wild z Havraspáru.