Drazí čtenáři Bradavického plátku,
jak čas plyne, s každým dalším rokem stárneme, (někteří) dospíváme a postupujeme do vyšších ročníků. Rychle to uteče, zkoušky NKÚ a OVCE, a sotva se nadějeme, je čas školu opustit. Toto je už i případ naší exprimusky Carmen. Ta nás se začátkem letních prázdnin musela opustit, tím pádem ji v její funkci musel někdo vystřídat. A kdo že to je? Někteří z Vás to jistě ví, jiní možná ne. Ze svých vlastních zkušeností ale vím, že se informace (ať už to jsou drby či ne) šíří po hradě rychlostí zvuku!
Zcela exkluzivně Vám přináším rozhovor s nově zvoleným žlutým primusem Jamesem Hroozleym, kterého jsem jen pro Vás vyzpovídala! Od školního roku 2081/82 působil jako prefekt, ovšem letos povýšil. Mnozí z Vás ho znají zřejmě jako toho (občas) ztřeštěného dlouhána z Mrzimoru, avšak věřím, že tímto článkem poznáte i jeho osobnost.
Když si vzpomenu, tak mé první setkání s Jamesem proběhlo v můj první den na hradě, hned po zařazování. Právě on mě jako první oslovil u mrzimorského stolu a přivítal mě. Pro mě (tehdy jako prváka) to bylo velice milé a kamarádské gesto, které mi pomohlo odsunout stydlivost a všechnu tu ostýchavost, kterou máte, když přijdete na neznámé místo s cizími lidmi. Teď už ale dost tlachání o mém prvním dni, je to přeci o Jamesovi!
Byl jsi jmenován primusem mrzimorské koleje. Zaskočilo tě to, nebo jsi čekal, že se jím staneš?
Překvapilo. Pravděpodobná mi přišla Becca. Ačkoliv jsem si s tím moc hlavu nelámal, kdo by mohl převzít odznak po Carmen. Vlastně mi všechen čas zabralo vymýšlení, jak přitáhnout Carmen zpátky do školy. A když pak přišla sova mně… šel jsem se jako první podívat, jestli náhodou Becc nepřijela na návštěvu a nezmátla tak sovu. No, nebyla tam, ale mamka aspoň zrovna dopekla koláče.
Jak jsi reagoval při zjištění? Dal sis nějaké předsevzetí? Například nějaké změny v koleji nebo tak něco?
Jak jsem říkal, překvapilo mne to. Chtěl jsem si o tom promluvit s Becc cestou do Bradavic, jestli jí náhodou nepřišla sova pro mě. Ale nebyla příležitost a v Bradavicích už vůbec. Pořád tu je nějaký prvák, co se snaží vyhodit to tu do vzduchu. Kdyby si celou akci aspoň pořádně naplánovali a nevyráběli bomby z oříšků…
Se změnami je to složité. Díru ke Zmijozelu se nám minulý rok vykopat nepodařilo, takže výhra v poháru zatím jistá není. Určitě však chceme, aby se víc vědělo o Mrzimoru. Vždyť to byla právě Helga, co přišla s nápadem postavit školu. Jenže kdo o tom ví? Asi ani moc našich ne. A tak se tohle snažíme napravit, aby prváci věděli, že skončit v Mrzimoru není konec světa.
A taky by se nemělo zapomenout na fajn lidi z Mrzimoru, tedy i na Carmen. Což se docela daří. Už má dokonce i svoji víru – Lilismus.
S odchodem Carmen a Lucy byli zvoleni další prefekti Arthur a Molly. Jak se ti s nimi spolupracuje? Rozumíte si, nebo se neshodnete?
S Arthurem bydlím v pokoji a v létě mě učil rybařit. Sice jsem pořád rád, když se mi podaří hodit háček do vody, ne s ním ulovit nějakého okolo procházejícího mudlu, ale už máme i vlastní firmu. Děláme ryby v rohlíku. Vlastní recept. Kdyby někdo chtěl ochutnat…
A Molly… Tak je holka a navíc trochu starší, asi jako jedna moje ségra. Nicméně jsme se zatím vždycky domluvili.
A co stará známá dvojice Benettová-Youngová? Jak vycházíš s nimi? (pozn. Přirovnání „stará“ v tomto smyslu neznamená věk.)
Je fakt, že víc si rozumím s Beccou, jenomže spolu už jsme zažili hodně a odhalili třeba i mafiány na dně jezera. Známe se vlastně od prváku, ještě než jsme oba byli prefekti. A jsem rád, že všechny ty schůzky Studentské rady absolvujeme spolu.
Rose by mohla mít víc ráda Zmijozel, ale jinak dobrý. Dělá s námi v té rohlíkové firmě, protože umí klepnout ryby paličkou. To je docela drsný, ne?
Nedávno byla zveřejněna informace, že jsi po škole běhal v dámských šatech. Jak se k tomu vyjádříš? Chceš to snad nějak vyvrátit či popřít? Nebo to byl pouze chystaný kostým na blížící se Halloween?
Ano. Běhal jsem v dámských šatech. Jsou z gotické éry a jedna paní na schodišti by vám o nich určitě řekla víc. Já tedy vím jen to, že se v nich špatně sjíždí zábradlí.
Ale kostým na Halloween to rozhodně nebyl. Šlo o převlek, který mi na jednu přednášku vybrala Helga. A ta přeci ví, co dělá, ne? Jsem si jistý, že tím chtěla jen ukázat, že se jí líbí to, co děláme.
Loni jsi chodil do tleskaček (pozn. roztleskávačky) . (Mimochodem moc ti to šlo a slušelo s těmi třásněmi.) Budeš je navštěvovat i letos, nebo tě post primuse tak moc zaneprázdňuje, že na své ostatní zájmy a aktivity nemáš čas?
Ehm. Díky.
Je fakt, že volna nazbyt teď moc nemám, protože jsem pořád nezjistil, jak Merlin udělal tu díru do času a byl na dvou místech zároveň. I tak se snažím chodit běhat. Třeba při večerním nahánění studentů do hradu. Taky plavu. Hlavně v úkolech. A podobně. Prostě sportovat. Je to zdravé a třeba takový tanec se mi prý bude jednou hodit. No, nevím, každopádně po hodině s profesorem Weasleym se mi minulý rok opravdu rychle usínalo. Což je taky fajn.
Dále mám hodně zájmů, které nejsou na škole až tak oblíbené. Ještě jsem aspoň nenarazil na Sdružení Ahoj Prahmoto! či Svaz chovatelů žížal. A Klub beznadějných intelektuálů přišel o vedení. To mě mrzí nejvíc.
No, jednoduše bych rád nic nezanedbal. Ačkoliv už sám přemýšlím, že něco omezit budu muset. Jenomže Carmen taky všechno zvládala…
A co, že Vám chce vzkázat primus nakonec?
Chraňte růžové jednorožce! (Více o růžových jednorožcích již brzy…)
Takto jsem pro Vás vyzpovídala Jamese – nově zvoleného primuse. Samozřejmě mu tímto článkem chci za všechny popřát štěstí, úspěchy, trpělivost a hlavně pevné nervy! Jistě to zvládne, i když to nemá snadné, my mu věříme! Také mu chci poděkovat za to, že si udělal čas na mou zpověď. Nebylo to snadné, to mi věřte! (Navíc se jedná o mou prvotinu.)
Pac a pusu,
Vaše Terry…
Terry E. Maltyne