Každý z nás má jistě nějakou tu chvíli, kdy už nepotřebuje napsat jediný úkol, nemusí jít zrovna na žádnou hodinu a prostě zjistí, že najednou není, co by dělal. To nastává ten moment, ve kterém bychom se mohli začít věnovat nějaké naší soukromé zábavě, něčemu, co nám udělá radost. Jenže dost lidí neví, co by zrovna mohli činit a tak to dopadá, že se buď nudí nebo dělají věci, které jsou přinejmenším… zvláštní.
Rozhodla jsem se zeptat pár lidí, kteří mi, pod slibem toho že udržím jejich jméno v anonymitě, na sebe práskli pár divných věcí, které provozují ve svém volném čase. Ale dost řečí, jde se na to.
Nejprve jsem se ptala dvou lidí najednou, jejichž odpovědi zněli takto:
A: „Já se učím, protože chci být hrozně chytrá.“
B: „Nebo sedí na mole a čučí do vody. Divný.“
A: „To taky. A taky chodím ven s mojí kočkou. A víš, co dělá on? Pořád čte nějakou černou knížku a nechce mi říct, co to je zač!“
B: „To bys chtěla vědět.“
To je hned spousta věcí, které můžete vzít v potaz. Pokud chcete být hrozně chytří (mimochodem, jen bych chtěla upozornit, že tohle vážně neřekla Bennettka, ačkoliv to tak vypadá), učte se – to ale já osobně nepovažuji za moc velkou zábavu, stejně jako koukání na vodu. Co na té vodě můžete vidět? Zajímavé už je ale procházení se se svou kočkou, popřípadě čtení knížky a následné utajování, co za knížku to vlastně je. Hlavně to ale neutajujte před nějakým svalovcem – mohl by vás přeprat a bylo by po zábavě.
Další osoby jsem možná tak trochu špehovala. Ale co, nemají to dělat veřejně. Jejich rozhovor zněl zhruba tak jak je uvedeno níže.
A: „Jdem si zaběhat?“
B: „Tak jo.“
Hodně divná záliba. No vážně. Komu by se chtělo jít jen tak běhat? Mně tedy ne. Běhání je fuj. Kdybych nehrála famfrpál, asi bych nikdy neběhala. Takhle běhám, jen když musím a abych měla nějakou výdrž. Tuto metodu rozhodně nedoporučuji.
Abych tu jen necitovala, musím se vytasit ještě s pár věcmi, které jsem sama se svým bystrým okem vypozorovala. Třeba znám jednu osobu, která ve volném čase prostě kouká na kytaru. Jen sedí a kouká. Nehraje na ní, protože to neumí. No nepřijde vám to nějaké divné? Mně tedy rozhodně ano.
A opět se vrátíme k citacím. Tentokrát jsem se ptala moc zajímavé osoby, která jistě bude hrozně ráda, až zjistí, že je tu takto zvěčněna se svou citací. Abych to uvedla na pravou míru, hrála jsem si tak trochu na fanouška a napsala jsem dopis s otázkou ohledně volného času jisté slečně. Její odpověď?
„Ahoj, fanynko. Co dělám? Za prvý ti odepisuju. A dalším svým fanouškům. Za druhý mám tréninky famfrpálu. Za třetí chodím na snídani a na oběd a na večeři. Za čtvrtý se bavím s kámošema, třeba s R******** nebo s K***** nebo s E***. A za pátý pomáhám ostatním!
Slečna si totiž očividně myslí, že má opravdu tolik fanoušků. Famfrpálové tréninky jsou samozřejmě skvělá volba, ale považovat chození na jídlo za zábavu? Tady nám někdo tloustne. Tomuhle se také vyhněte, pokud nechcete vážit metrák.
PS: Pomáhat ostatním? Věřte mi, to daná slečna neumí.
Věděli jste, že někde mezi jakousi ‚vyšší vrstvou‘ se nachází i dosti pravděpodobní vrahové? Včera jsem se totiž na jedné se super-tajných porad zeptala jednoho super-tajného člověka, jak je to s jednou ne-tak-super osobou. A víte, co mi bylo odpovědí? Pouhé zalapání po dechu a mlčení. Myslím, že to o tom člověku dosti vypovídá. Že by ve volném čase vraždil studenty a studentky? Radši se mějte na pozoru (hlavně před zelenými, ale nechci napovídat).
To nejlepší nakonec? Možná. Je to taková poslední třešnička na dortu v tom, že po hradě chodí spousta lidí (klidně i fajn lidí), kteří mají spoustu divných zájmů. To, co mi řekla následující osoba, bych rozhodně nikomu dělat nedoporučovala. Proč? Protože nuda.
„Ve svém volném čase chodím do knihovny a čtu si knížky, anebo se procházím po pozemcích a zkoumám květiny. Je to hrozně zajímavý. Každá květina má totiž úplně jinou stavbu a každá k člověku promlouvá jiným jazykem. Mám kytky moc rád.“
Kytky? No vážně?
Tímto se s vámi loučím. Nenuďte se a klidně dělejte divné věci. Anebo buďte jako já a dělejte věci normální. Budiž vám tento článek odstrašujícím příkladem, jak nudu zahnat.
Rosalie Maria Young