Ano, ano, to jsem zase já. Vítám vás u druhého dílu mého menšího famfrpálového seriálu o postech v týmu. Tentokrát jsem si – jak již samotný název prozrazuje – vzala na mušku střelce. Dokonce sama na tomto postu hraji, takže nejenže se s vámi podělím o názory ostatních hráčů, ale navíc se vám dostane i bonusu ve formě názorů mých. A kdo by nechtěl znát mé názory?
Než začnu s odpověďmi, ráda bych poděkovala všem střelcům, kteří se do mého dotazníku tak ochotně zapojili a zodpověděli všechny mé zvídavé otázky. Konkrétně mé díky patří panu Ewellovi, Bakerovi, slečně Fletcherové, Bennett a Lawry.
Rosalie: „Jaké jsou výhody tohoto postu? Proč vybrat právě tento post?“
Selena: „Je to nejlepší post ve hře, který vyžaduje maximální schopnosti pro zvládnutí koštěte při útoku, obraně a uhýbání potloukům. Post jsem si vybrala, protože… je nejlepší a nejnáročnější. Mám ráda výzvy. V brance by byla nuda, chrániče odrážeče by mi neslušely… a celá řada dalších malicherných a naprosto irelevantních důvodů.“
Albert: „Tak asi že se nemusíte honit za míčkem, který není skoro ani vidět. A taky že když uděláte chybu, je to mnohokrát méně vidět než když ji udělá třeba brankář nebo odrážeč (třeba když omylem pošle potlouk na svého spoluhráče, že). Tedy alespoň mně přijde, že je to méně vidět. Jo a tenhle post jsem si vybral, protože mi přišel nejzábavnější, protože musíte vlastně tak nějak spolupracovat s ostatními střelci, čímž upevňujete vztahy a čím lepší vztahy, tím lépe se vám spolupracuje a pak přicházejí lepší výsledky, no ne? A taky mi to přijde zábavné v tom, že střelec má prostor pro různé triky. Ty mi přijdou fakt super, ale ještě skoro žádný neumím.“
Rebecca: „Výhodou je spolupráce s ostatními střelci a neustálá akce. I když zrovna nemám v držení camrál, aktivně se zapojuju, což je super. Asi by mě nebavilo třeba vyhlížet kdo ví jak dlouho zlatonku. Také je bezva pocit vstřelit gól. A myslím, že zrovna na tomto postu člověk využije spoustu leteckých manévrů a tak si to létání celkově nejvíc užije.
A post střelce jsem si vybrala, protože mě sledování střelců vždy bavilo nejvíc a navíc jsem v minulosti hrávala s kamarády mudlovskou hru zvanou vybíjená. No a tam se také hází míčem, takže to je asi nejblíž právě postu střelce.“
Já osobně jsem si vybrala post střelce z několika důvodů. Jak už tu padlo, spolupráce a nepřetržitá akce. Žádné nudné čekání na zlatonku popřípadě neschopné střelce, kteří po mě třeba ani nevystřelí, nehrozí. Navíc, jak jsem zjistila, nemohla bych hrát za odrážeče, jelikož mi to tedy vůbec nejde.
A víte, co je na tom podle mě nejlepší? To, že můžeme střílet góly a ovlivnit tak vítězství. A se zlatonkou na mě nechoďte, ta je mi volná! Camrál je nejlepší a i bez chycení zlatonky může družstvo díky střelcům vyhrát.
Rosalie: „A jaké jsou naopak nevýhody tohoto postu?“
Albert: „Nevím, jestli se to dá považovat i za nevýhodu, když už jsem to napsal do výhody, ale stejně to napíšu – sehrání. Jo jasně, je to docela super, že během hry komunikujete s ostatními a nelítáte si úplně mimo, jak kdybyste do té hry ani nepatřili (nic proti chytačům, ale kdybych nevěděl, že se honí za miniaturním míčkem, asi bych si myslel, že se jim prostě jen zbláznilo koště), ale občas je to docela složité. Dávat si pozor, jestli na vás neletí potlouk, přihrávat a ještě k tomu se domlouvat, nejlépe beze slov, jen gesty, se spoluhráči. A za další nevýhodu bych považoval to, že se poměrně často stáváme terči potlouků. Samozřejmě to k té hře patří a on to ani chytač s potlouky nemá nijak jednoduché, ale někdy to docela bolí.“
Rosemary: „Nevýhoda je, že prakticky všechna sláva padne na chytače, pokud chytne zlatonku, přitom ale celou dobu zevlí ve vzduchu a kouká kolem sebe. Tak mi to alespoň připadá.“
Matt: „Nevýhodou je, teda aspoň podľa mňa, že je to asi najnebezpečnejší post, nakoľko všetky dorážačky smerujú na nás. Taktiež vzniká riziko úrazu pri tesnej hre telo na telo. Mama to ťažko znáša keď vie, že sa vystavujem každodennému riziku, ale tak taký je šport.“
Abych pravdu řekla, docela mě překvapila hlavně odpověď Matta. Pokud tedy máte citlivé matky, raději vůbec nehrajte famfrpál. Nebo jí o tom neříkejte. Mám štěstí, že moje máti je zatím vcelku normální.
Co bych ale považovala za nevýhodu je, že pokud máte školní koště, letí vám to o dost pomaleji, než těm co ho nemají. A to je při chytání camrálu velká nevýhoda, zvlášť když hrajete proti někomu, koho chcete fakt hodně porazit. Nemáte totiž šanci se tam dostat dřív. Leda by ten, kdo letí proti vám, byl opravdu velká lama. A to by přeci nebyl v týmu, no ne?
Rosalie: „Máte nějaké trapné zážitky z tréninků?“
Albert: „Ne, já myslím, že ani ne… svůj výběrák už jsem vytěsnil z hlavy, protože tam jsem byl opravdu nejistý a myslím, že trapnými výkony se to tam, alespoň v mém případě, jen hemžilo. Možná jen, že jsem svého kolegu střelce jednou při tréninku kopl do zad, když jsem se vyhýbal kuželu. Ale to se občas asi stává. A bylo to omylem, což mě alespoň částečně omlouvá, že jo?“
Rosemary: „Jediný snad, když jeden kluk poblil současnému kapitánovi boty.“
Selena: „Trapných zážitků si nejsem vědoma. Snad jen, že už jako mladinká studentka jsem létala lépe, než většina starších hráčů famfrpálu a oni se pak jistě cítili nesmírně trapně.“
Teda, abych řekla pravdu, Seleně začínám její um docela dost závidět. Ale chudáčci ostatní… Také bych se před prváčkem cítila dosti trapně, kdyby byl lepší než já sama.
Mimochodem, všimli jste si toho, jak Rosemary mluví o botách kapitána? Pokud jste četli předchozí článek, sám Viktor, majitel těchto… ehm, zvratek, se přiznal. Očividně udělal Nebelvíru nezapomenutelný zážitek.
Já sama moc trapných zážitků nemám. Možná jen, když jsem v půlce tréninku odešla na záchod, protože už se to nedalo vydržet. A také, když jsem kvůli školní metle prohrála závod s Ottou a Beccou. To se mi teda vůbec nelíbilo.
Rosalie: „Chtěl/a jsi vždy hrát na postu střelce?“
Rosemary: „Chtěla. Už od mala.“
Selena: „Zpočátku jsem sice byla na vážkách, ale post střelce je pro mě ten skutečně nejvhodnější.“
Rebecca: „Jop. Vždycky jsem chtěla být střelkyně a to už od té chvíle, kdy mě strejda, velký nadšenec do famfrpálu, poprvé vzal na zápas.“
Já sama jsem vždycky také chtěla hrát za post střelce, ačkoliv mě jedna nejmenovaná krátkodobá kapitánka chtěla donutit hrát za odrážeče. Být střelcem je boží, a pokud chcete hrát v týmu, rozhodně bych vřele doporučila právě tohle. A vůbec, uvidíme se příště. Zatím!
Rosalie Maria Young, Mrzimor