Bradavičník

Jak určitě víte, sedmnáctý den měsíce března je dnem sv. Patrika, který se neobejde bez pořádné oslavy. V podvečerních hodinách se tedy pár studentů zúčastnilo i kedlubnokopané – zvláštní obdoby mudlovského fotbalu, při které se místo normálního míče kope do obrovské zeleniny. A jak to dopadlo? Čtěte dál a dozvíte se zajímavé a samozřejmě úplně nepředvídatelné věci! 

Celkem se sešlo 12 studentů – 8 hráčů a 4 diváci – a 2 profesoři. Žlutý primus James rozdělil studenty do dvou týmů, a sice Mrzimorští proti Zmijozelským a… mně. Havraspárská prefektka Daciana dělala společně s dalšími dvěma modrými studenty a jednou zmijí diváka na tribuně, kde se k nim připojila i profesorka Boneová. Role komentátora se ujal novopečený prefekt žlutých – Daedalus Povolo.

Hrálo se na famfrpálovém hřišti, na jehož obou koncích byly připravené hrnce sloužící jako brány. V nich byly zlaté mince, ve kterých (jak se později ukázalo) byla jen čokoláda. Cílem hry bylo dostat kedlubnu co nejdříve do hrnce protihráče.

Tým Žluťásků byl tedy v tomto složení: v čele primus Džamula , Samanta Belyngová v bráně-hrnci, Katrina Stephardová a Kendy Snouvová .

A proti nim tým zvaný Myšmaš všeho možného : v čele Méét (který měl mimochodem ten den narozeniny), Dekstr , Lilian Rosalynová a má maličkost (a také brankář) – Lusy HopSkokKolík (ano, zase zkomolili mé jméno!).

Když jsme tedy byli rozděleni do týmů, hra mohla začít. Jako první se do hry zapojil náš tým – tedy Myšmaš nebo Havraní zmije, chcete-li. Kedlubna se velmi rychle, a také poměrně dlouho, přesouvala na polovinu hřiště, která byla blíže hrnci žlutých. Samantha, bránící jejich hrnec, měla co dělat s našimi útočníky, ale i s leprikóny, kteří se rozhodli, že si hrnce budou postupně odnášet nebo je alespoň přesouvat. To ale samozřejmě není nic, s čím bychom si my neporadili – krátce po začátku hry se skóre změnilo na 1:0 pro tým Havraních zmijí. Samanthu vystřídal v bráně kapitán Džamula.
I když se to třeba nezdá, náš tým byl po prvním gólu překvapen akcí žlutých. Dekstra vystřídala – do té doby divačka – Katie Wolfansová, kterou si potom naše Lilian spletla s protihráčem. Po pár nadávkách na leprikóny, kteří začali čachrovat i s hrncem vedoucího týmu, se žlutému týmu podařilo dát také gól a skóre tedy bylo po mém „vynikajícím“ skoku vedle vyrovnáno.
Postupem hry jsme však museli čelit menším komplikacím – kedlubna se začala rozpadávat. Přece jenom je to jen zelenina, že? Zvláštní, že někoho nenapadlo ji začarovat, aby se z ní neodlamovaly menší, ale i větší kousky. Zásah takovým kouskem dostalo pár našich hráčů, ale pěkné trefě se nevyhnul ani jeden z leprikónů. Ovšem to nebylo to jediné – amatérským hráčům se sem tam nevyhnul ani pořádný kopanec do zadku nebo nedobrovolná jízda po zeleném sněhu, který byl přebarven speciálně pro tento svátek.
No, nakonec jeden profesorský dozor asi nestačil, protože k (velmi nečekanému) konci hry se na nás (nebo na slečnu Kostíkovou?) přišel podívat i velevážený profesor Bartimaeus. Jak si tak nevinně vykračoval k tribuně s hrníčkem v ruce, dostal zásah kedlubnou přímo do hlavy, po kterém se ona kedlubna definitivně rozpadla na dvě půlky. A tak hra skončila.
Nebojte se, pan profesor to přežil. Profesorka Kostíková se k němu hned rozběhla, následována mnou a Lilian. Přestože ze začátku to mohlo vypadat vážně, nakonec měl profesor Bartimaeus jenom bouli, nic víc. Zápas tedy skončil nerozhodně, 1:1, ale to nic nemění na tom, že zábava byla nezapomenutelná. Hlavně tedy ke konci, kdy se ti méně starostliví studenti (ne jako já) začali prohýbat v záchvatech smíchu po oné nešťastné ráně.
Ale než jsme se opravdu rozešli zpět do hradu, stojí za zmínku, že páni prefekt a primus se rozhodli vrátit se do dětských let. Po velmi tajné domluvě přímo na místě „zajali“ jednoho z leprikónů a vyzvídali, zda existuje víla Zubnička a co je na konci duhy. Studenti POKT si už zřejmě domyslí, jak tato akce dopadla. Leprikóni si nenechali nic líbit a nakonec odešli z „boje“ jako „vítězové“.
Po tomhle opravdovém konci se pár hráčů občerstvilo u stánku, kde se podávala svačinka nesoucí se v duchu dne sv. Patrika. Na žádost obou profesorů dohlédli Matt s Jamesem na to, aby byli studenti v hradu ještě před večerkou živí, zdraví a bez omrzlin.

Mějte se modře,
Lusy M. Hopatostylik

Tagy: fotbal, Patrik

Jeden komentář