Aprílová sobota se mnohým zapsala do paměti jako dnem velké revoluce. Ano, i mně na hlavě přistála mísa s pudingem a nakonec jsem se musel se svou kolejí podobně jako Napoleon uchýlit do vyhnanství. Avšak tento článek se nebude zaměřovat na výčet padlých a popis hrdinských činů všech zúčastněných. Kdepak. V následujícím textu vám hodlám přiblížit to, jak se z profesorky Almearové stala paní Beliková. Ano, ano. Bradavický sbor se dočkal druhé svatby tohoto školního roku!
Venku bylo docela hezky, když jsme se spolu s Mattem zjevili v Prasinkách. Vymóděni jako zbojníci, neb svatba byla tematická a inspirovala se legendou o Robinu Hoodovi (nebo si alespoň myslím, že zrovna tou), nás naštěstí nikdo nezkoušel zastavit, a tak naše zpoždění nebylo nějak extrémní. Vlastně nás do domu vpustili právě včas, abychom se vmísili do davu a začali obdivovat ženicha spolu s nevěstou.
Chápu, že dívčí část čtenářstva zajímají šaty nevěsty. Kdo čekal klasicky bílou, spletl by se. Šlo totiž o kombinaci černých krajkových šatů s modrou vlečkou. Já tomu moc nerozumím, ale myslím, že byly hezké a zajímavé. Ženich měl pak u pasu meč, asi aby demonstroval, že se podílel na přípravě hostiny (byl totiž ulovený kanec, nebo co).
Každopádně takto si to oba nakráčeli k oltáři venku, kde je oddal mně neznámý muž. Jeho pojetí obřadu bylo značně svérázné a některé i pohoršilo. My s Mattem spekulovali, zda bychom ho neměli odvléct a ukázat jim, jak se správně řeční na svatbách (jelikož oba máme nesmírné zkušenosti z obřadu profesorky Gallagher). Ale než jsme se stihli rozhodnout, kdo si vezme levé a kdo pravé křídlo, bylo po všem. Naše milá Ála si to vedena svým otcem nerozmyslela a neutekla (ne že by se v šatech stejně blbě nezdrhalo, věřte mi), prstýnky si oba vyměnili, upsali se krví na listinu a mohlo začít gratulování.
Teď je myslím ten vhodný čas vyjmenovat přítomné osoby. Kromě rodičů nevěsty a příbuzných ženicha s roztomilými trojčaty se na svatbu slezla značná část Bradavic. Zahlédl jsem Kelleyovy, manžele Gallagherovy, profesorku Mosetovou s jakýmsi neznámým cizincem (kolují drby o tom, že dělá z lidí mumie), někde ve vyšších patrech se tuším mihla i kštice profesora Duncana, můj spolubydlící Otta byl také nepřehlédnutelný, no a stavilo se i několik tváří, které prvákům už moc neřeknou. Konkrétně Carmen, Lucy a Jane, které spolu s Míšou Swiftů absolvovali Bradavický ústav. Ačkoliv jsem si s nimi moc slov neprohodil, stejně bylo milé je zase vidět.
Přítomné dámy (kromě profesorky Gallagher) se pochopitelně vrhly po Álou hozené kytici. (Chtěl bych ocenit, že se o ni nekonaly nějaké tahanice typu trhání vlasů a rvačky, ale možná to bylo tím, že skončila v rukou Carmen, co své převlečení vybavila o luk a šípy.) Pro pány pak byla přichystána kratochvíle v podobě souboje v lukostřelbě. Výherce měl získat podvazek šťastné nevěsty a posléze ho vydražit, nebo co. Merlinžel se mi nepodařilo zjistit, co to ten podvazek je a k čemu se používá, takže vlastně nevím, co to ten Matt vyhrál. Musel jsem totiž po jeho famózní ráně běžet zachraňovat revoluci, takže popis dalších událostí už je jen podle toho, jak mi to kdo vyprávěl.
Veselí tedy po mém odchodu pokračovalo a královnou parketu se prý stala překrásná Lucy, která se snad v brzkých měsících bude také vdávat. (Carmen taky, to je jasné.) Alespoň tak mi to sdělil Otto. Jako nejlepší chod byl zvolen grilovaný čuník. Doufám, že ho to takhle posmrtně potěší. No a nevěsta byla označena za milou a pečující, neb všem přespávajícím slíbila snídani.
Takže, dámy, pokud už jste ulovily nějakého dostatečně nepříčetného prince svého srdce a je vám aspoň sedmnáct, práskněte do toho a nezapomeňte mě pozvat. Chci konečně zjistit, co to jsou ty podvazky.
O mnoho dní později, kdy mi tento článek ležel na poličce a ne a ne dojít k šéfredaktorce, jsem s nasazením vlastního života konečně zjistil podvazkovou záhadu. Jde o nějaký nesmyslný kus oblečení, co se dává na nohu pod šaty, aby holky byly hezké. Ale ono to stejně není vidět, tak to nechápu.
James Hroozley
Tagy: podvazky, profesor Belikov, profesorka Belikovová, svatba