Bradavičník

Zažil to snad každý z nás. Najednou na vás profesoři vychrlí hromadu rychle za sebou jdoucích slov, které ani nestihnete zaregistrovat, a už jsou pryč. A pak po vás ještě chtějí, abyste jim rozuměli. No není to už trochu moc?

Jako studentka prvního ročníku, která se vyskytovala spíše v mudlovském než kouzelnickém prostředí musím říct, že prvních pár hodin pro mě bylo naprostým utrpením. Jediné, co jsem zvládala, bylo sedět, nechápavě zírat na profesory, případně pokývnout hlavou a tvářit se zasvěceně, když se na mě čirou náhodou profesor podíval. Avšak mnohá slova jsem slyšela poprvé a ani sebevětší snaha profesora o objasnění oněch podivně znějících slov se nesetkala s kladným výsledkem a já z hodin odcházela spíše ještě více zamotaná, než abych se cítila blíže svému cíli stát se kouzelnicí, jak jsem si to vždycky přála.

Samozřejmě chápu, že pro učitele je velmi těžké si uvědomit, že mají před sebou hromadu lidí, kteří se v dané problematice neorientují. Snad až na ony šprťácké výjimky, které měli celou látku probranou již několik měsíců předtím, než vůbec dostali dopis o přijetí na bradavický úst… tedy, školu. Avšak není divu, že studenti nechápou pojmy vycházející z latiny a řečtiny, neboť to nejsou zrovna jazyky, kterými by jedenáctiletá dítka běžně plynně hovořila. Takže nám často nezbývá než jen tupě zírat, případně opisovat z tabule, či se snažit zapsat si aspoň částečně to, co se nám ten člověk vepředu snaží říct.

Obávám se, že profesoři si neuvědomují, že oni sami byli kdysi malá dítka, ztracená ve školních lavicích, kterým se učitelé snaží narvat do hlavy co nejvíce informací v co nejkratší době. Ale vážně, to si všichni učitelé myslí, že máme jenom jejich předmět? Někdy takový pocit mám, a to jsem ve škole ani ne měsíc. Jsou to pojmy, pojmy a pojmy a poperte se s tím.
Neříkám, že je to problém všech učitelů. Samozřejmě, že se jedná jen o některé. Jiní jsou naopak velmi milí a snaží se nám vše vysvětlovat, jak kdybychom byli třída nechápavých exotů, které výjimečně pustili z blázince, aby se dozvěděli nějaké ty nové informace. Ani to však nepovažuju za správnou cestu, jak nováčky ve věcích magie správně zaučit. Neboť takto vyučovaná dítka začnou brzy remcat a stěžovat si na nezáživnost.

Naneštěstí, učitelů, kteří jsou schopni správně odhadnout onu střední cestu, moc není. Nebo jsem měla smůlu a chytla zrovna ty, kteří se kloní buď k jedné či ke druhé straně. Tudíž čas strávených na hodinách spravedlivě dělím mezi zoufalé výrazy směrem ke spolusedící a nenápadné protáčení očí, když se profesor nedívá.

A co nám tedy zbývá? Trpět. Ano, přesně tak. Co nejpotišeji skřípat zuby, když profesor podceňuje naše schopnosti porozumění. Snažit se pochytit aspoň jedno známé slovo od těch, co je naopak přeceňují, a pak trávit čas v knihovně či ve společnosti starších studentů, kde najdeme vysvětlení na své otázky. Případně překonat strach, zvednout ruku do vzduchu a mírně drze se profesora otázat: „A anglicky by to náhodou nešlo?“

Tagy: angličtina, profesoři, prváci, srozumitelnost

4x Komentováno