Jak si mnozí z vás jistě všimli, letos se den 26. 10. nese ve znamení boje proti zlu. Každý nepochybně uzná, že zlo může napáchat mnoho škod a je nutné proti němu bojovat. Lidé se nesmí vzdát, neměli by skládat zbraně dřív, než zkusí vše, co je v jejich silách. Protože i díky tomuto postoji tu dnes všichni jsme a můžeme svobodně číst školní noviny.
Dnešní „svátek“ je ve skutečnosti hlavně tradicí Mrzimorských, kteří si rok co rok tímto dnem připomínají narození někdejšího mrzimorského studenta Cedrica Diggoryho, kterého o život připravilo právě zlo. Ti starší z vás možná ví, že Cedric byl spolužákem slavného Harryho Pottera. Hlavně však byl skvělým studentem a prefektem, který se mohl pyšnit všemi vlastnostmi správného a hrdého člena žluté koleje.
Ve svém šestém ročníku byl Cedric jako jediný student Bradavic spravedlivě vybrán, aby se zúčastnil Turnaje tří kouzelnických škol. Současně s ním byl však díky temné straně a podvodu do turnaje vybrán i Harry Potter. Cedric byl jistě schopným zástupcem školy a jeho šance na úspěch by nebyly malé, ovšem osud tomu chtěl jinak. Během posledního úkolu turnaje byli oba bradavičtí studenti přeneseni očarovaným pohárem mimo pozemky Bradavic, kde byl následně Cedric zákeřně a bez možnosti se bránit připraven o život přisluhovačem lorda Voldemorta, samozvaného Pána zla. Ovšem ani smrtí jeho poslání neskončilo. Díky kouzlu Priori Incantatem zachránil Harrymu Potterovi život a umožnil mu tak návrat zpět do Bradavic. Nepochybně by se tedy dalo říci, že byl Cedric opravdovým hrdinou. A právě v souvislosti s těmito událostmi se každý rok 26. října vyvěšují v prostorách mrzimorské společenské místnosti černé prapory, které symbolizují boj proti temné straně a studenti si připomínají smrt významné osobnosti své koleje.
Letos je tomu však trochu jinak. Proč si tak důležitý boj proti zlu připomínat pouze v rámci jedné koleje? Jde přeci o něco dosti důležitého a nezanedbatelného. Zlo nějakým způsobem poznamenalo všechny koleje a samozřejmě i celou školu. Bradavice toho již zažily opravdu mnoho a není tomu zas tak dlouho, co čelily mnoha útokům a stály prakticky v centru Čtvrté kouzelnické války.
Černokněžník Lizmael Ibrahim Noir, nebo-li Černý král, byl pro Bradavice a celou kouzelnickou společnost velice těžkým soupeřem. Téměř půl roku sužoval mnohé kouzelníky svou touhou po moci, svými útoky a temnými plány. Ničil, vraždil, způsoboval chaos a paniku. Přesto se však nikdo nehodlal vzdát. Uchránit hrad i širou společnost před nástrahami temné strany nebylo jednoduché a mnoho kouzelníků při těchto snahách padlo, avšak nic nebylo marné. Černá strana dokonce do Bradavic opravdu pronikla, ale ani tento zásadní problém nesebral zástupcům dobra naději a víru, že celá válka nakonec skončí šťastně. Nikdo nehodlal složit zbraně a utéct, všichni přiložili ruku k dílu.
Podzim roku 2068 byl pro mnohé tím nejkrutějším obdobím v historii, ale dobro nakonec přeci jen zvítězilo. Nejvíce se o to zasloužil tehdejší ředitel školy a nejmocnější kouzelník své doby Anoran Lorbash, který v úctyhodném souboji Noira porazil a vrátil tak kouzelnické společnosti mír. Ovšem nebyl to jen on. Významnou roli sehrál například i tehdejší zástupce ředitele a Lorbashův nástupce Lucas W. Goldhair, expert na živelnou magii a vymítač démonů William C. Cairo či v neposlední řadě i naše současná paní ředitelka Essaouir (tehdy ještě Alex de Fuego). Ale sami by to nedokázali. Za všemi těmito lidmi stálo nesčetně dalších od ministra kouzel, přes bystrozory až třeba k samotným studentům. Ti všichni riskovali své životy pro větší dobro, bojovali za nápravu společnosti, snažili se něco změnit. A byli úspěšní.
Myslím tedy, že je jen a jen vhodné, když i všem těmto lidem prostřednictvím dnešního dne vzdáme hold. Kdo ví, jak by bez nich dnes Bradavice vypadaly a jestli by vůbec ještě stály. Pojďme si tedy společně uvědomit, že boj proti zlu a bezpráví je důležitý a pokud se lidé spojí, mohou dosáhnout velkých věcí.
Tagy: boj, Cedric Diggory, mír, válka, zlo