Potkal ho snad už každý, někdo k němu chodí na hodiny a jiní ho viděli jen na zahajovací slavnosti. Jeho tvář mnohým studentům nic neříká, jméno letos slyšeli poprvé. Co se ale ukrývá za vůní levandule, která je v jeho blízkosti cítit?
„Nové posily profesorského sboru. André McQuinn…“ dál už jsem ředitelku nevnímala, měla jsem totiž plno práce s nevěřícným zíráním k profesorskému stolu. A opravdu! Neseděl tam nikdo jiný, než André. André lékárník. André pěstitel levandule. André milovník dobrého jídla. André otec a pedagog. A v neposlední řadě i André, bratr mojí matky!
Profesor McQuinn, děsný titul pro vlastního strýce, se narodil koncem srpna před čtyřiačtyřiceti lety. Nikdy nestudoval na žádné kouzelnické škole, všechno, co se naučil o magii, naučil se sám, či od rodiny a soukromých mistrů. Na stranu druhou, značnou část života strávil v mudlovských školách.
Měl sestru, která byla o 8 let starší než on. Výchova obou sourozenců byla stejná a zrovna tak velmi odlišná. Otec Anette a Andrého byl kouzelník a dával dětem kouzelnickou výchovu, zrovna tak trval na kouzelnickém studiu dcery. Oproti tomu jeho manželka, mudla, děti vzdělávala v základech mudlovských věd. Osud tomu chtěl, že krátce po nástupu Anette do školy umírá Guy (otec Andrého a Anette). Malému Andrému se tak věnuje jen jeho matka Clémence a nadchla ho pro mudlovský svět.
Všechno tohle vím od mé matky. Strýce samotného jsem naposledy viděla na jejím pohřbu a to už je slušná řádka let. Od té doby nikdy do Británie necestoval, s rodinou mého otce si totiž nesedl. Ale i tak mi vždy psal. Ale protože dopis k Vánocům a narozeninám toho moc o člověku neprozradí, rozhodla jsem se pro osobní návštěvu v kabinetu.
Ale ouha, kde má vlastně strýc kabinet? Nikdo to neříkal a na žádný z předmětů, který učí, nechodím. Ptala jsem se i Jamese, našeho primuse, který k němu chodí na Astronomii, ale ani on mi nebyl schopen prozradit, kdeže se profesorův kabinet nachází. Nakonec jsem hledané dveře našla docela náhodou, když jsem se ve čtvrtém patře vyhýbala skupince prváků, kteří hlučně a společně mířili na jakousi hodinu. Nejdřív jsem ucítila levanduli, jak když se ocitnete uprostřed lánů levandule. A tam, na dveřích, byla malá mosazná jmenovka. Měla jsem štěstí a strejda byl uvnitř. Musím říct, že se tvářil dost překvapeně a nejspíš mu vůbec v první chvíli nedošlo, kdo jsem.
Prosím, slečno?
Ahoj strejdo, můžu dál?
– nechápavý pohled –
Stormgarde, Agranyel Stormgarde.
Ah, oui! Ma petite Anette! Nevěděl jsem, že tu ještě studuješ. Pojď dál, dáš si čaj?
Ráda. Páni, máš to tu… úplně stejné jako na té fotce tvojí pracovny, co mi posílaly Lau s Marry!
Zatímco mi André vařil čaj, popravdě ani netuším jaký, protože jsem si do něj stejně dala dvě lžičky medu, jsem se věnovala obhlídce kabinetu. Ta spousta květináčů se i dala čekat. Zrovna tak fotky na krbové římse. Nakonec jsme se usadili u krbu, strýc v křesle a já na taburetce.
Proč si se rozhodl jít učit do školy? Vždycky jsi přece byl zastáncem soukromého a individuálního vzdělávání.
Protože jsem potřeboval změnit prostředí.
A Lau s Marry? Už přece mají věk k nástupu do školy. Když mi psaly v létě, psaly, že by hrozně chtěly chodit do Bradavic. Tak jak je možné, že si se tu na začátku roku objevil ty a ne ony dvě?
Tak tohle téma jsme posledních několik měsíců doma řešili. Delp trvala na tom, že stejně jako… jako… Émily… půjdou do Krásnohůlek. Ještě v zimě jsme je s Ém chtěli poslat sem.
Strýčkovi se zlomil hlas. Je to hrozné, jak málo stačí, aby se vám změnil celý život. A je těžké se vyrovnat se ztrátou někoho, koho jste milovali tak, jako strejda miloval tetu. Radši jsem chvíli jen mlčky srkala čas, aby měl možnost se dát dokupy.
Ale ptej se. Asi tě hodně věcí zajímá. Jinak bys tu nebyla.
Hlavně mě zajímá, proč jsi šel učit. Proč právě sem. Určitě bys sehnal místo i ve Francii, blíž k domovu. Kdyby to bylo jen kvůli tomu, co se stalo v březnu, odešel bys dřív.
Ano, máš pravdu. Není to jen kvůli tomu. I když to souvisí. Delp, zabila by mě, kdyby slyšela, jak jí mrzačím jméno, se totiž rozhodla, že mi bude pomáhat. Takže se k nám nastěhovala. A určitě víš, co se říká o tchýních. První měsíc a půl to šlo. Ale už jsem se nemohl dívat, jak holky rozmazluje. Všechno jim dovolila, nic nemusely dělat. Úplně otočila celou výchovu, kterou jsme s Ém nastavili. Všechno jsem dělal špatně, neměl jsem pochopení pro vlastní dcery. Vlastně utíkám. Nejen, že jsem musel ustoupit a nechat je jít do Krásnohůlek, ale ani potom se to nedalo vydržet.
A co tvoje pole? A tvoje lékárna? Když ty jsi tady, tak kdo se ti stará o podnik doma? Snad ne Delfi?
Ne, Merline to ne! Délphine by mi vyhodila laboratoř do vzduchu! O pole se starají mudlové, tak jako vždycky. A do lékárny jsme s Ém už před rokem přijali pomocnici. Zkušenou lektvaristku. Snad to zvládne i sama. Ale i tak to tam budu muset zkontrolovat. Bude potřeba dohlídnout na přípravu vína, aby příští rok bylo dobré.
Teď trochu z úplně jiné strany. Máš už nějakého oblíbence mezi studenty? Nebo oblíbenou třídu?
Popravdě, konkrétního oblíbence ne. Ale musím se přiznat, že nižší ročníky jsou pro mě dost stresové, nejsem zvyklý na takový počet studentů. Z tohohle ohledu mi nejvíc vyhovuje Astronomie 3. Jsou to starší studenti a je jich tam jen šest. Což je takový rozumný počet.
Trojka asko? Tam tuším chodí náš primus, Hroozley.
Ah, monsieur Hroozley! Můj dveřník.
A tady se s vámi drazí čtenáři rozloučím. Zákulisní informace jsou určitě to, co vás nejvíc zajímá, ale strýc má prý i další zájemce, kteří s ním chtějí dělat rozhovor. Vypadá to, že je o něho nějaký zájem! Ale drahé dámy, pokud se vám André líbí, tak opatrně. Mohly byste se stát tetou mojí maličkosti a adoptivní matkou dvojčat, které se rády vydávají jedna za druhou.