Jako velký fanoušek famfrpálu a zároveň prvák jsem měl hned jasno, jaký typ článku bych pro zmijozelskou sekci v Bradavičníku chtěl ušmudlat. Chtěl jsem vědět o našem týmu vědět víc, stejně jako snad každý prváček, který už zjistil, co to ten famfrpál vůbec je. Proto jsem se zeptal Sinéad Toveyové, kapitánky našich borců, zda by se mnou nechtěla udělat rozhovor. Sin, k mému nadšení, přijala mou nabídku a sešli jsme se v neděli 24. 9. 2084 na famfrpálovém hřišti. Přiletěla na svém Crafteru, oblečená v hábitu Harpyjí. Byla moc milá, hned na začátek mi nabídla tykání.
Nebudu chodit okolo horké kaše. Jak dlouho již kapitánuješ ve zmijozelském týmu?
Kapitánskou pásku jsem dostala teprve letos. Nebo teda na konci roku. Do té doby kapitánoval Lexa, ale ten dostudoval a nějak to padlo na mě.
A dal ti předchozí kapitán nějaké rady ohledně toho jak na tu chásku. Nebo ses s tím musela porvat sama? Jak vlastně tým přijal změnu?
No, hele, ani ne. Ale tak já už vesměs loni na konci roku tým vedla, když měl Lexa OVCE, takže si ani moc zvykat nemuseli. Dá se říct, že jsem takovej přirozenej vůdce. Asi… Vždycky mě štvalo to zdlouhavé dohadování, co budeme dělat, tak jsem to vždycky vzala do vlastních rukou. A nikdo nikdy neprotestoval. Nebo o tom aspoň nevím.
Dobře, děkuji. Ale už k letošku. Prý už jste začali trénovat. Jak to vidíš? Bude letos pohár náš?
Ano, už trénujeme. Celé září probíhají náboráky pro nováčky z řad druháků, nebo klidně i starších studentů. Každý je vítán. Takže na začátku září vyhlásím oficiální základní sestavu a začne se naplno trénovat. Myslím, že se nám přihlásilo pár pěkných talentů, tudíž jsem ohledně poháru optimistická. Ale nechci nic zakřiknout. Vždycky je v tom přece jenom i kousek štěstí.
A kdy se tedy můžeme přibližně těšit na první zápasy?
Tak první zápasy většinou bývají kolem listopadu. Uvidíme, koho nám letos určí los jako prvního soupeře. Samozřejmě všechny týmy mají skvělé složení, takže musíme být dobře připraveni, ať už budeme hrát proti komukoliv. Ale jak říkám, myslím, že máme letos opravdu dobré talenty.
To vskutku doufám. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když prohlásím, že nejsem jediný, kdo se nemůže dočkat. A co košťata? Jaká košťata tým používá? Mohla bys je čtenářům stručně charakterizovat? Nebo snad létá každý na svém vlastním?
Tak noví členové týmu lítají na školních košťatech. Povětšinou to jsou nějaké Zametáky, možná Duběnka… Ti, kdož jsou ale v týmu déle jak dva roky, tak od koleje získávají koště. A tam pak záleží na pozici, na které člověk hraje. Takže já jako střelec mám Crafter, odrážeči mají Bounce, chytači Deft, nebo Artist. U brankářů si teď nejsem jistá. Každopádně každý má koště podle svých potřeb. Střelec potřebuje třeba jak rychlé koště, tak i stabilní, protože využíváme hodně leteckých manévrů.
Aha, zajímavé. A pověz nám. Již ses o tom zmínila, ale kde se může případný talent zapsat do mužstva?
Tak jednak se můžou nahlásit mě, jako kapitánovi, anebo můžou přijít rovnou na trénink. Trénujeme každou středu od sedmi tady na hřišti. Jak říkám, každý kdo má splněný první ročník létání a má trochu talent, tak je u nás vítán. (úsměv)
Snažíš se nějak hráče naladit nebo povzbudit před zápasem? Nebo nejsi ten typ co mele okolo a jdete bez řečí na věc?
No… Já moc na dlouhé proslovy nejsem, takže pokud je to jen trochu možné, tak se jim vyvarovávám. Nebo spíš budu, protože zápasy nás ještě čekají. Takže spíš nám popřeju hodně štěstí a ještě upozorním na poslední chvíli, na co je potřeba si dávat pozor. Motivaci snad všichni máme stejnou. A to výhru.
Výhra je ta nejlepší motivace, nemám pravdu? Již si se také zmínila o trénincích. Jak bude takový trénink našich borců vypadat? Dokážeš nám ho popsat?
Samozřejmě. Tréninky jsou pořád stejné. Sejdeme se a snažíme se simulovat zápas. Taktiku tu samozřejmě prozrazovat nemůžu. Přece jenom noviny čte i konkurence, takže jim nebudu dávat žádnou výhodu.
Ne nadarmo se říká, že noviny vyhrávají války. Mohou se na tréninky přijít podívat i studenti? Nebo snad vše probíhá tak, aby nemohlo uniknout opravdu nic?
Pokud budou ti studenti ze Zmijozelu, tak v tom určitě není problém. Já už se na tréninky lezla v prváku. Ale na to je potřeba dozor někoho z profesorů, jinak se to oficiálně nesmí. Co se týče jiných kolejí, tak je na našich trénincích nevidím moc ráda. Nikdy člověk neví, jestli to nejsou zvědové, že jo. Ale tak úplně je člověk taky vykázat nemůže.
Nevadilo by ti snad, kdybys nám prozradila i něco o sobě? Samozřejmě o tobě a famfrpálu.
O sobě? (podiví se) No…tak jsem Sinéad Tovey, čerstvá čtvrťačka a do famfrpálu fušuju už teda od prváku, kdy jsem se neodbytně cpala na tréninky. Prý jsem byla talent, takže když jsem už teda začala být oficiální člen ve druháku, tak jsem se hned dostala do základní sestavy jako střelec a od té doby na tom postu stále působím. Víceméně asi úspěšně. Jednou jsem dokonce měla příležitost si zastřílet i na našeho reprezentačního brankáře a málem ho shodila z koštěte.
To musí být opravdu skvělá historka. Snad mi ji jednou povíš. Teď mi ale prosím prozraď, chtěla by ses, až vyjdeš ze školy, profesionálně věnovat famfrpálu?
No… Jako přemýšlím nad tím. Pokud by byla ta možnost, tak bych to hrozně ráda zkusila u Holyheadských harpyjí, to je konec konců i můj nejoblíbenější famfrpálový tým. Ale tak je to jedna z možností. Famfrpál je spíš koníček. Ve skutečnosti mám na prvním místě lektvary. Ale tak nikdy neříkej nikdy.
To je krásná věta nakonec. Tak tedy děkuji za tvůj čas. A brzy naviděnou! Třeba u dalšího článku.
Blogfar O’Dian, první ročník, Zmijozel