Pokud čtete Denního Věštce, určitě jste v novém čísle narazili na zprávu o tom, že londýnské Koštěnárie odkoupil jistý pan Peter Gerhardsen, famfrpálový trenér a znalec košťat. Pro Denního Věštce řekl, že plánuje založit pobočku v Prasinkách a to, troufám si říct, muselo zvednout ze židle každého příznivce košťat v okruhu desítek kilometrů od Prasinek. Včetně mě. Nedalo mi to a poslal jsem panu Gerhardsenovi sovu s tím, jestli by ho neobtěžovalo se mnou udělat rozhovor pro bradavické školní noviny. Přišla mi velmi slušná odpověď, ve které mi vysvětlil, že je bohužel nyní velmi časové zaneprázdněn a tudíž se bohužel nemůže dostat do Bradavic. Navrhl tedy, abych mu mé otázky poslal sovou, že prý na ně odpoví. Jak slíbil, tak udělal. Tady jsou!
Plánoval jste odkoupení Koštěnárií již delší dobu?
Jestli se dají tři roky považovat za delší dobu, pak ano. Všechno je ale otázkou spíš peněz do začátku než nápadu jako takového.
Kupoval jste obchod již s tím, že se pokusíte vybudovat pobočku v Prasinkách?
Jak už jsem myslím zmiňoval v rozhovoru pro Věštec, tak prioritou je pro nás nejdříve rozvoj londýnského obchodu a pak už není takový problém pouze sehnat prostory v Prasinkách, které budou pro obchod ideální. Samotná myšlenka otevřít obchod v Prasinkách ale přišla až později.
Vznikl tento nápad ve vaší hlavě?
Nápad je sice z mé hlavy, ale na jeho rozvoji se teď podílí několik lidí a společně se ho snažíme rozvíjet k vítěznému konci. Je to sice fuška ale věřím, že to zvládneme.
Kde by se měla prasinecká pobočka nacházet?
To je zatím ve hvězdách. Prasinky sice znám a znám i pár míst, kde by mohl takový obchod fungovat a i si na sebe vydělávat ale ty si nechám raději pro sebe, konkurence nikdy nespí.
Plánujete nějaké slevy pro školu a její studenty?
Plánujeme například spolupráci s Mrzimorem formou sponzorských darů v podobě výstroje, košťat nebo dresů. Ostatní studenti se ale už teď můžou těšit na slevové akce například za vysvědčení. Kdo nám přinese do obchodu ukázat jedničku z létání, obdrží určitou slevu na veškerý sortiment a podobně.
Máte v plánu nějak podporovat irsko-anglickou famfrpálovou ligu nebo snad dokonce bradavický školní přebor?
Ohledně bradavických týmů jsem odpověděl v podstatě už v otázce výše. Co se ostatních kolejí týče, uvažujeme o nabídnutí možných množstevních slev na vybavení ale to je zatím hudba budoucnosti, takže se nechme překvapit. Britská liga je poněkud složitější, protože konkurence na tomto poli je veliká. Doufám, že se nám v budoucnu podaří minimálně uzavřít smlouvu s nějakým klubem na dodávky našeho zboží.
Jak dlouho si myslíte, že vám zvětšení tohoto impéria zabere, s ohledem na to, že jste v Denním Věštci prohlásil, že si nikde nehodláte půjčovat peníze?
Máme cíl, že do dvou let vybudujeme prosperující obchody v Prasinkách a Londýně. Ostatní, především obchodní věci, pak plánujeme dokončovat ještě tento rok a snad úspěšně.
Existují již nějaké prototypy vámi vyvíjených košťat?
Prozradím, že několik typů se právě testuje a zatím řešíme spíše drobné problémy, které nijak neoddalují představení na trh.
Budete se věnovat čistě famfrpálovým košťatům nebo i jiným disciplínám?
Rozhodně ne, kromě famfrpálových košťat vyvíjíme také typy pro závody na košťatech a konkrétně tomuto sportu se chceme více věnovat, protože myslím, že má velkou budoucnost.
Na jaké vlastnosti budete klást důraz při vývoji?
Na prvním místě je samozřejmě bezpečnost a pak už následují ty další podle toho, na co bude dané koště přizpůsobené. Ať už jde o pohodlí, rychlost, obratnost nebo výdrž. Pohráváme si také s neotřelým designem a snažíme se vymýšlet vzhledově originální kousky.
Hodláte vyvíjet i rodinná vícemístná košťata?
Na takovém typu prozatím nepracujeme, ačkoliv si uvědomujeme, že právě v těchto modelech je díra na trhu. Takovéto typy jsou velmi obtížné na vývoj, protože bezpečnost musí být 100% ve všech směrech. Pokud ale bude poptávka stoupat, nebojíme se ani takovýchto výzev.
Na závěr bych chtěl ještě jednou, tentokrát veřejně, poděkovat panu Peterovi za jeho čas a ochotu, s kterou jsme dosáhli tohoto krátkého rozhovoru.
Blogfar O’Dian