Možná to znáte také. Brzy ráno se probudíte vlivem děsného kručení v břiše. Nó, ony teď byly prázdniny, takže to nemusí být ani tak moc brzo… Zkrátka a prostě, neradi byste probudili svého stále ještě spícího spolubydlícího či svého mazlíčka (třeba kluběnku, ony jsou kluběnky citlivé duše!) a tak se rozhodnete, že se vydáte na průzkumnou misi za jídlem…Jenže! Převlékání z pyžama by vám zabralo další cenné vteřiny a tak bude jisto jistě lepší jít ven právě v nočním úboru. Ale abych nezmiňoval pouze ukrutný hlad, existuje samozřejmě spousta dalších důvodů, proč opustit svůj pokoj ještě v pyžamu. Tak například:
a) Do okna (nutno podotknout, že zavřeného) vám vletí vaše lehce negramotná sova a tak se vydáte na tajnou misi, abyste zjistili, zdali se jí nic nestalo. Co když si třeba pochroumala křídlo?
b) Probudí vás zoufalé mrmlání skřítka, který po vašem probuzení zažadoní, ať jej rychle následujete. Něco je potřeba vyzdobit!
c) Je víkend, váš spolubydlící chce spát až do poledních hodin, avšak vy jej svým chrápáním natolik vyrušujete, že vás prostě a jednoduše vyhodí z pokoje ven.
d) Probudíte si a zjistíte, že na nočním stolku chybí vaše hůlka. Jste si však naprosto jistí, že jste ji tam včera odkládali!
Ano, přesně takto se můžete znenadání dostat pouze v pyžámku na veřejnost. O to horší je pro některé už tak dost velké ztrapnění, když na sobě máte pyžámko s dětským vzorem – klauníky, sluníčky, medvídky, zvížátky… Než si stačíte uvědomit, co za oděv na sobě máte, jste už na schodišti a tak jste tedy středem pozornosti obrazů, duchů či dokonce okolojdoucích. Co teď? Hodil by se nějaký závěs či prostěradlo. Přece jen, převlečete-li se za starého Římana či chcete-li, Řeka, vypadá aspoň méně komicky, než cosi s potiskem žirafek. Ale kde na schodišti vzít závěs? Dobrá, tento návrh se zamítá. Pochybuji, že někdo nosí závěsy po kapsách. Další možností, co udělat, je vzít nohy na ramena, což je ovšem také docela k ničemu. Zaprvé – vůbec jste v tom případě nemuseli vylézat z postele, a zadruhé – nic tím nevyřešíte, všichni už vás viděli a hlad vás jen tak neopustí. Případně váš spolubydlící zajisté nebude ochotný vás pustit do pokoje. Dále se zde vyskytuje řešení číslo tři – schovat se do temné uličky a počkat, až všichni na schodišti odejdou. To ovšem můžete čekat až do Vánoc a do té doby posloužíte jako sloup pro pavučiny. Nepříjemné, viďte? Nu, a do třetice… Éhem, do čtveřice všeho dobrého i zlého… Variantou poslední je nevšímavost. Tedy, abyste mě dobře pochopili – nevšímání si posmívajícího se okolí, hrdé vztyčení hlavy a sebejistá chůze vpřed. Třeba zavedete nový trend, co se týče volnočasové garderoby!
Nyní se nám ale vyskytuje další problém. Co udělat s tím heboučkým, měkoučkým, miloučkým… Zkrátka, co udělat s polštářem, na němž spáváte? Může vám být ve vaší nepřítomnosti rychle odcizen! Zvláště, pokud máte škodolibé spolubydlící, kteří vám jej čmajznou a schovají někam na oči. Vždyť přece víte, že když chcete, aby něco nebylo k nalezení, musíte to schovat tam, kde je to každému na očích. Nejlepší by bylo, kdybyste svůj polštářek schovali někam, kde ho najdete a kde ho nenajdou vaši spolubydlící. Hlavně ho neberte s sebou z pokoje ven! Všude po světě, a dokonce i tady u nás v Bradavicích, se vyskytují zloději polštářků! Stačí jim jen vteřinka vaší nepozornosti a rázem jste pan či paní/slečna Bezpolštářku. Odnesou si jej domů, v případě studentů do pokoje, a na něm pak spí. Tito polštářkomaniaci mohou mít v pokoji třeba i dvacet polštářků, kterými si pak obloží postel, na některých spí, s některými si ve dne hrají… A některé jsou v noci otroky jejich žužlání a slintání. A přitom jen pár z nich jsou skutečně jejich.
Jak takovéhoto kleptomana poznáte? Jednoduše. Jakmile spatří polštářek, rozjasní se mu očička a mlsně se na něj dívají. Pokud zrovna nějaký máte se sebou, doporučuji ho rychle někam zašít, nechcete-li o něj přijít.
Zkušená zlodějka polštářků, která je v této branži již profesionálem, slečna Candy Snow z Mrzimoru, říká: „Polštářky se čórují nejlépe někdy brzo ráno, s co nejméně svědky, aby náhodou nechtěl někdo pomoct pří získávání polštáře zpátky. A taky, aby oběť byla dost ospalá na to, aby měla rychlé reakce, takže tím se poměrně všechno zlehčuje.“ Poté, co jsem se jí dotázal na to, jaké druhy, tvary a barvy preferuje, odpověděla mi s dosti škodolibým úšklebkem: „Nezáleží mi na tvaru a ani moc na barvě. I když preferuji takové odstíny modré, zelené nebo některé tmavší barvy. Spíš mi záleží na tom, jak jsou hebké a pohodlné.“ Nutno podotknout, že o jejích schopnostech jsem se přesvědčil na vlastní kůži… A něco takového nepřeji ani svému největšímu nepříteli, bééh!
Toť pro tentokrát vše, tak si dávejte pozor na své polštáře, mějte se kouzelně a…
Magii zdar!
Váš Cary Lee
Tagy: polštáře, pyžamo, ranní výpravy