Že se všichni těšíte na Vánoce? Je mi to jasné. Nazdobený strom, prohýbající se stoly pod nánosy jídla, všude uklizeno, nevšední výzdoba síní a teplo „rodinného“ krbu… To si jistě všichni představíte zvláště, když je toto téma aktuální.
Ale k věci z druhé strany mince. Jmenuji se Alenka a jsem skřítka. A proč vám to tu povídám? K čemu vám to je? Chci vás upozornit, že bez nás skřítků by to nebyly Vánoce!
Jaký je tedy náš Štědrý den? Nu… je hodně odlišný od toho vašeho.
Štědrý den je ale krásný za každých podmínek a za každých okolností. Přípravy začínají 2 týdny před ním. Pečeme cukroví od slaďoučkých dortů přes linecké až po rohlíčky, nakupujeme barevné stuhy, obaly na nezabalené dárky a stále pracujeme.
Pak přijde onen den. A vstáváme brzo ráno, jako vždycky. Zatopíme pod velkými kamny a v místnosti je rázem lépe. Na to vše posypeme voňavou purpurou a začneme připravovat krocany a ryby a pudinky a… další dobroty. Jinačí skupinka skřítků nachystá a zkontroluje všechny dárky, rozdělí je podle kolejí a nanosí do příslušných místností.
Načež se blíží čas oběda. Nanosíme vše do Síně, a pak jen sledujeme, jak vám chutná.
Také vytváříme barevné girlandy z jehličnatých větví, jmelí, cesmínů a barevných stužek.
Pak se nastane ona hodina, kdy se všichni sejdete ve velké síni a hodujete. Nám nezbývá nic jiného než hlídat rychle ubývající jídlo na stole a doplňovat jej.
A proč že jsem se s našim tajemstvím svěřila jedné studentce z druhého ročníku? Protože nám jako jedna z mála pochválila Haloweenskou kuchyni. A za to jsme ji my, skřítci, moc vděční. Potěší nás to a zahřeje u srdce. Ráda bych viděla nejen vaše spokojené úsměvy a naducané tváře, ale slyšela i váš dík.
S přáním krásně prožitých Vánoc,
Vaše Alenka, skřítka s modrou mašlí
Rozhovor s ní nám zprostředkovala Elena Woodwand