Nenávidí je skoro všichni, miluje jenom někdo. Školní stejnokroje. Pro většinu zhruba stejně velká otrava jako domácí úkoly. Přes malou oblibu u studentů a nekonečné snahy o jejich sabotáže je vedení navzdory mnoha každoročním příležitostem stále nezrušilo. (Například hromadné upalování uniforem na Guy Fawkese by nemuselo být špatné a dokonce zcela bez myšlenky. A co jako vánoční dárek?) Zoufale voláte: „Merline, proč?!“? Nechápete? Pojďme spolu dát košilím a kravatám novou šanci. A pokud vás nepřesvědčím… No, aspoň máte v listopadu co strkat do krbu, aniž by hrozila ztráta bodů.
Jak jsem zmínil, proti uniformám je kde kdo. Věřte však nebo ne, existují i jejich zatvrzelí obránci. Ti starší si snad ještě vzpomenou na naši bývalou primusku Carmen, jejíž oblíbená věta byla „Běž se okamžitě převléct!“, třebaže hodinky ukazovaly za pět minut šest. Mladší odkáži na článek její neméně radikální sestřenice Agranyel. Konkrétně nalistujte ve starších číslech školního časopisu řádky s nadpisem Prosinec bílý, anarchie sílí. Snad chápete, jak moc silně obě dámy horují pro stejnokroj (třebaže LeyG by jedním dechem dodala, že střih by rozhodně mohl být lichotivější figuře) a v čem jsem to tedy vyrůstal. Spíš jen pro pobavení a nostalgickou vzpomínku dodám, že když se s námi prefekty Carmen loučila, kladla nám na srdce, abychom si pohlídali zejména správné odívání.
Osobně proti kalhotám, polobotkám a kravatě nic nemám. Jako malý jsem hrál na housle a občas vystupoval na takových těch dětských představeních, kde by vám zatleskali, i kdybyste samou nervozitou svůj nástroj drželi obráceně. A vesměs šlo o mudlovské akce, takže tento oblek byl samozřejmostí. Že bych však chápal, proč mne primuska před mým prvním zasedáním v StR nutila dovést podle mne celkem slušný uzel na kravatě k dokonalosti? To ne.
Na druhou stranu kroj mne řadil ke koleji, k Mrzimoru. Každý hned mohl poznat, že k nim patřím. A já měl a mám Mrzimor rád, takže proč nenosit i svou uniformu s hrdostí? Snad i proto mne poněkud mrzí, že mnozí žlutí (a nejenom oni) tuto část šatníku schovávají do skříně jen co to jde a s úpravou si také zrovna hlavu nelámou. Přitom má uniforma docela dlouhou a bohatou historii. Vlastně šlo o práci do dějin, jež mne inspirovala k napsání tohoto článku. (Čímž se profesorce Griffin omlouvám za pozdní odevzdání úkolu. Ale když vás políbí múza…)
Školní uniformy zde pravděpodobně byly už se založením Bradavic. Pochopitelně v trochu jiné formě, ale byly. Původem totiž pocházejí z mnišských hábitů, přesněji tedy kuten.
Jejich význam byl a je prostý. Každý klášter, nebo spíše řád, má svůj vlastní styl, a tak se mniši navzájem mohou poznat. Kdo je jejich bratr, kam patří, u koho budou vždy vítáni. Vzhledem k tomu, kolik studentů je v Bradavicích, pochybuji, že byste například bez našitého erbu na svetru během exkurze jinak poznali, kdo že je z naší školy a koho se to držet. A ostatně stejné platí i o koleji. Jednou jsem si svůj komplet přebarvil do modré Havraspárské a většina u jejich stolu se se mnou bavila, jako bych mezi ně patřil všechny ty roky. Přitom asi v duchu vzpomínali, kdo že jsem a jakou hodinu to máme dle mých slov společnou.
Nošením tohoto kompletu tedy dáváte najevo, ke komu náležíte. Ačkoliv věřím, že kdyby došlo na nejhorší, pomoci by se jeden dočkal od každého, je přeci jenom snazší požádat o službu někoho z vlastní koleje, byť by šlo o „neznámého“. Protože co se v koleji upeče, to se také sní. A ještě jsem neviděl, že by někdo na veřejnosti ponižoval spolukolejníka a říkal o něm nehezké věci tak, aby se mu za chvíli smála celá škola.
Stejnokroj plní i další funkci. Pocházíme z různých rodin, bohatých i chudých, kouzelnických i těch, kde o magii slyšeli maximálně ve spojení s cirkusem. A pochopitelně jsme i z různých koutů světa. Někde frčí turbany, jinde sukně z palmových listů. Kdyby si tedy každý vzal přesně to, co nosí doma, když se nekouká nikdo, kdo by se mohl smát, nejspíš by se kde kdo ptal, proč se mu nedoneslo, že je karnevalový den.
Takovýto mix stylů, barev i kvality by jednak mohl starším profesorům přivodit epileptický záchvat, za druhé by bylo hned poznat, kdo že je dítětem nějakých „lepších“ rodičů. Vedlo by to k různému a naprosto hloupému „kastování“ a utiskování. Jenom proto, že by někdo například nosil sárí. Ale je to hloupost, protože tady na škole začínáme všichni od nuly, a jediné, v čem tak má aspoň nějaký smysl se předhánět, je zájem o učení. Rozhodně ne o hezčí svetr. Všichni jsme jednoduše na stejné lodi a jsme si rovni.
Tak své totožné kutny brali i mniši. Jednoduše se vzdali veškerého bývalého života a začlenili se mezi ostatní bratry a sestry. Nikdo nehleděl, kým byl kdo v minulosti, nýbrž ho zajímalo, kdo kým je teď. Super, ne? A právě aby mezi sebou neporovnávali, kdo má hezčí detail toho a toho, byl jejich šat co nejjednodušší a nejpraktičtější. A to je i naše uniforma. Prostá, celkem i slušivá, pokud vlastníte správnou velikost. Když nevíte, co si obléct, s uniformou nesáhnete vedle. Navíc s ní lze absolvovat i docela akční hodinu obrany. Tak proč uniformu nenosit častěji?
Významným argumentem proti nošení uniformy je námitka, že stírá naši individualitu (na tohle slovo jsem musel použít slovník). Každý má jednoduše předepsané, co si musí obléct. Není zde žádný prostor pro kreativitu. Nemůžete si vzít černý svetr, když se zrovna cítíte mizerně, nebo šaty ve veselých barvách, překypujete-li po otevření očí energií. Prostě na sebe musíte natáhnout tu zatracenou uniformu. A přitom její barva ani nepatří mezi vaše nejoblíbenější!
Ale kdo vám brání nepřidat například brož či stuhu? Proč neobarvit spony a knoflíky? A co ponožky s králíčky? Nebo zářivá taška? Popřípadě vlasy… Existuje spousta přívěsků, náramků, náhrdelníků a různých jiných věcí – byl jsem seznámen s klobouky na sto způsobů, šálami, opasky a rukavičkami (jo a nezapomínejme na ty záhadné podvazky!). Rozhodně nehrozí, že byste dva dny v roce museli nosit tu samou a neskutečně nudnou uniformu. Vždyť i černých polobotek je ohromné množství a každý pár má něco do sebe. Jenom to zase nepřehánějte. Jak se vyjádřila má kolegyně Rose ve svém článku Letos (ne)frčí kreativita, méně může být někdy více.
Doufám, že se třeba necháte inspirovat a v těchto pošmurných dnech zaplníte chodby barevnými maličkostmi ozvláštněnými uniformami. A pamatujte. I tím, jak o svou uniformu dbáte, skandujete, jak moc si ceníte své koleje. Jak moc se cítíte být jejím členem a máte ji rádi. Nebo aspoň jak moc se nechcete dostat do problémů.
James Hroozley
Tagy: individualita, koleje, rozdíly, stejnokroj, uniformy