Bradavičník

Hodně studentů, jejich příslušnost nepatří zrovna do Nebelvíru asi moc netuší, co právě lvíčata vlastně ve svém volném čase podnikají. Já osobně například Havraspárské často potkávám v knihovně, Mrzimorské v klubovně a Zmijozelské většinou jen letmo na schodech, nebo při večeři ve Velké Síni. Ale co se lvíčat týče, kde nás asi nejčastěji potkávají ostatní?

Jelikož Nebelvírští mají odjakživa v krvi nějakou tu odvážnost a taky chtíč po dobrodružství, asi je nepotkáte zrovna zahrabané mezi knihami v prostorách knihovny. Úkoly máme ve zvyku odevzdávat mezi posledními a na hodiny spíše dobíháme až po zvonění. My totiž radši akci. Akci, napětí, dobrodružství. A to se koneckonců projevuje i v soutěžích, kde nás reprezentuje především Ian McRoy s jeho fantastickými teoriemi. A taky v úkolech. Ale aby nebyla řeč jen o soutěžích a úkolech, co takhle opravdu nějaké akce?

Určitě jste si již všimli krmítek, jež se tyčí u jezera. Tak přesně ty máme na svědomí my. A aby to nebylo jenom tak, vyrobili jsme je ručně, pěkně po mudlovsku. Nutno říct, že i v tomhle jsme vcelku obstáli. Bohužel se k nám doneslo, že někdy ony krmítka zničil a nám neznámá osoba je však dala zase do pořádku. Naštěstí.

Mimo tyhle společné aktivity, které podnikáme na měsíčních Nebelvírských setkáních jsme se vcelku nedávno vydali i na výlet. Původní plán byla jakási naučná exkurze, ale celé se to zvrtlo. Po tom, co jsme vyslechli příběh o tom, jak vlastně vzniklo spáleniště nacházející v lese a v čele s profesorkami King a Fast prošli Zapovězeným lesem, jsme se přemístili na Island. Tam na nás však nečekal průvodce – jak bylo původně domluveno – a místo toho se nám země pod nohama začala nebezpečně chvět. Následně z ní vytryskly gejzíry horké vody a my jsme jimi byli rozděleni na dvě skupiny. Museli jsme se odtamtud dostat co nejrychleji pryč. To se nám povedlo, a tak naštěstí všichni přežili. I když někteří s „menšími“ zraněními.

To bychom měli soutěže, úkoly, krmítka, výlet a co mě ještě napadá…? No jasně, Nebelvírčan měsíce. To je ocenění, které získá každý měsíc jiný Nebelvírský student za aktivitu, která pomůže koleji. Nedostane však svoji odměnu jen tak zadarmo. Musí si ji totiž vybojovat. Boje bývají různorodé – od chytání zlatonky na koštěti profesorky Fast (mimochodem ovládané emocionálním módem), přes překážkovou dráhu (kde hrozilo nebezpečí utonutí v tekoucím písku), až po překonávání iluze. Tento titul si zatím odneslo pět nebelvírských studentů, mezi které patří Andy Bellow, Ian McRoy, Jessie Michael McDash, Rodrick Chase a dokonce i já.

No a nebyli bychom Nebelvírští, kdybychom čas od času nespáchali nějaký průšvih. Ono to totiž k tomu všemu tak nějak patří. Ať už jde o rvačky, nějaké slovní přestřelky, porušování večerky (velmi oblíbená varianta), nebo třeba návštěvy Zapovězeného lesa. A mnoho dalších…(ani já nejsem takový andílek, jak by se mohlo na první pohled zdát). Né, že bychom se touhle naší stránkou chlubili, ale stejně to neutajíme. Ne nadarmo byl v Bradavičníku kdysi zveřejněn článek „Hvězdný Rebelvír“, který ostatně platí doposud.

Do toho všeho, co lvíčata musí za měsíc stihnout kvůli samotnému vyučování, se tedy zapojují i výlety, boje o odměny, vypracovávání soutěží a další tajné akce, jako třeba nejmenované detektivní pátrání, soukromé tréninky kouzel s profesory, nebo dlouhé noční rozhovory o velmi důležitých věcech, které se často nevědomky protáhnou na dobu popůlnoční. To se potom profesoři nemohou divit, že lvíčata zkrátka chodí pozdě…

Annie Burnová, 1. ročník

Tagy: Nebelvír, studenti

2x Komentováno