Bradavičník

Vlasy. Jakési cancy trčící z těla, které ani nemůžeme vlastní vůli ovládnout a jejichž původní vzhled jsme si nevybrali. Přesto jim my lidé vkládáme významy, které jsou ve své podstatě padlé na hlavu. O vtipech na blondýnky ví asi každý, ovšem takových fám nezůstali ušetřeni ani zrzci. Sepsal jsem si několik těchto blábolů, na které jsem narazil v časopisech nebo je někde zaslechl, a rozhodl jsem se vyzkoumat co je na nich pravdy. A koho jiného se nezeptat, než přímo zrzků?

O zrzavé lidičky není v Bradavicích nouze a tak jsem se pustil do vyptávání. Někteří mě odbyli, jiní se cítili dotčeni, další se na mě dívali jako na blázna. Přesto se nalezlo alespoň několik jedinců, kteří mi nadšeně i s podezřením na mé dotazy odpověděli. Tímto jim mnohokrát děkuji za spolupráci.
Díky nim můžeme alespoň částečně posoudit, co je na těchto fámách pravdy.

1) Zrzci jsou velice citliví na bolest. Co ty osobně považuješ za mezní bolest, při které bys byl/a schopná vyjeknout?

Blogfar: Nevím, nikdy jsem svoje vnímání bolesti nezkoumal. Podle mého záleží na situaci a celkovém rozpoložení.
Cassidy: Pořádná spálenina… nebo když mě někdo píchne prstama do boků.
Elizabeth: To se mi naposled stalo, když jsme s tátou skládali skříň. Spadla mi totiž na palec u nohy polička… Takže tak…
Emily: Ukopnutý palec
Felicia: Za bolest považuji, kdyby mě někdo třeba bodl nožem do srdce nebo bych se strašně moc popálila. Ale jinak běžné odřeniny, pády atd. mně nevadí.
Georgiana: Když mi nějaký vlkodlak skočí na ruku a pak mi ji ještě nechutně bolestně zlomí napodruhé.
Katie: No tak já osobně jsem vcelku citlivá na bolest, ale že bych vyjekla? To se mi stalo jenom párkrát a to, když jsem se píchla o něco ostrého
Lusy: Záleží na situaci. Třeba když takové píchnutí jehlou čekám, tak to bolet nebude. Ale kdyby někdo přišel a píchl mě do prstu, tak bych vyjekla, protože by to bylo nečekané.
Mex: Uříznutí části těla nebo končetiny, ale ne jenom, že se říznu ruky, do žíly prostě opravdové uříznutí části těla. Kromě prstu.
Remy: Mezní bolest? Tak to netuším, protože moje úrazy většinou končí u naražené brňavky, ukopnutého malíčku a kostičky lega vražené do paty, a už to je ukrutná bolest, při které nadávám jak ***.

2) Zrzci nejsou příliš inteligentní. Jaké máš průměrné známky ve škole a jak si rozumíš s logickými hříčkami?

Blogfar: Myslím, že mám celkem pěkný průměr. Vynikajících je víc jak, možná víc jak pět. Výborná, sem tam chvalitebná a kvůli mé nepozornosti i dvě dobré. Nestěžuji si. S logickými hříčkami si myslím dokážu poradit tak průměrně jako každý člověk, nic extra složitého, jen ten „základ“.
Elizabeth: Má průměrná známka je výborná.
Emily: Známky ve škole se pohybují okolo 1-2 občas dostanu i 3, ale to jen občas. Logické hříčky jsou pro mě problém, pokud nemám dost času si vše urovnat… Stručně řečeno potřebuji čas, abych si případné zadání přečetla a správně tomu porozuměla. Jinak to končí převážně špatně.
Felicia: Mám většinou jedničky a dvojky. Slovní hříčky mě baví jen jako zábava.
Georgiana: prostě… průměrné. A asi jo… myslím, že logiku zvládám.
Katie: No tak převážně mám za 1… S logickými hříčkami? Dost těžko… někdy si říkám, že logiku až postrádám.
Lusy: Mám ráda logické hříčky, aspoň pocvičím mozek. V prváku jsem měla samé výborné, ve druháku jednu chvalitebnou a letos budu mít asi samé… Navíc jsem v Havraspáru.
Mex: Řekla bych, že známky mám dobré, mohly by být lepší, ale nechtějí se mi dělat úkoly. A logické hříčky mi jdou dobře.
Remy: Zatím mám samé výborné/vynikající (ale klepu si na zuby). Logické hříčky nijak zvlášť nevyhledávám a naštěstí nevyhledávají ani ony mě. A ví proč, i když možná bych si s nimi poradila.. Těžko říct, záleží na konkrétním případu (u čísel mi totiž mozek vypíná rovnou).

3) Zrzci jsou proradní a lstiví. Jsi schopný/á sáhnout ke lsti, překročit školní řád i pravidla morálky, když si to situace vyžaduje?

Blogfar: Asi ano, záleží do jaké míry.
Cassidy: Ne, já jdu přímo na věc, žádný lstivý kličky. Pouze pokud by to bylo k záchraně života.
Elizabeth: Jsem je schopna překročit, ale jen pro dobro.
Emily: Pokud si to situace vyžaduje, tak ano.
Felicia: Jsem ochotná pro „přítele a přítelkyni“ porušit řád, kdyby jím šlo o život.
Georgiana: Jistě že ne…
Katie: Ano to jsem.
Lusy: V životě bych školní řád neporušila. Můj kamarád o mně řekl, že jsem ta poslední, která by mohla porušit školní řád. Před pravidly mám respekt.
Mex: Vždy, i když to situace nevyžaduje.
Remy: Nemám ve zvyku vymýšlet lsti. Toho, co chci, umím dosáhnout kouzlem osobnosti, haha. Stejně tak moc nepřekračuju svoje morální pravidla a školní řád, ale když si to situace žádá, tak je ten školní řád takové nejmenší zlo (stejně ho vymyslel někdo jiný, takže…).

4) Zrzci jsou ujetí na sladké. Sladké nebo slané?

Blogfar: Jídlo obecně. Záleží samozřejmě na jednotlivých druzích, ze kterých bych musel vybírat. Ale obecně asi spíš to sladké.
Cassidy: 100% sladké.
Elizabeth: Slané.
Emily: Oboje, ale spíše to sladké.
Felicia: Obojí
Georgiana: Oboje 50/50. Podle toho, na co mám chuť.
Katie: Rozhodně sladké.
Lusy: Miluji sladké.
Mex: Asi sladké.
Remy: Sladké!

5) Většina zrzavých lidí pochází z Irska. Ze které části naší země pocházíš?

Blogfar: Dalo by se říct, že jsem zahraniční student. Jsem z Irské republiky, konkrétně z malé vesničky na jihu County Kerry.
Cassidy: Jsem z Londýna.
Elizabeth: Jsem z jihu Anglie (Hastings).
Emily: Nedávno jsem zjistila, že pocházím z Ameriky, konkrétně z New Yorku, ale jelikož jsem vyrůstala v Anglii v severní části Londýna, dalo by se říct, že pocházím odtamtud.
Felicia: Skotsko
Georgiana: Londýn.
Katie: Jsem přímo z Londýna.
Lusy: Sama se neřadím k zahraničním studentům, i když z Velké Británie nepocházím. Původem jsem z Irska, kde také bydlím, ale jsem toho názoru, že to není zase tak daleko.
Mex: New York.
Remy: Většina rodiny je – velmi nepřekvapivě – ze Severního Irska, ale nějaké tetičky z pátého kolene máme i ve Francii. Teď žijeme na jihu Anglie (kousek od Southamptonu).

6) Zrzci jsou prý velice mstiví. Když ti někdo něco udělá, řešíš spor dohodou nebo se uchyluješ ke sladké mstě?

Blogfar: Záleží na tom kdo a kdy. Možná spíš ta msta, ale nic nepřeháním do extrémů.
Cassidy: Počítá se jako msta nakopnutí?
Elizabeth: Oplacím raději stejnou mincí.
Emily: Jednoznačně sladká msta, ale záleží na situaci. Samozřejmě, pokud mi někdo polije svetr čokoládou a omluví se, nechávám to být. Ale pokud se stane něco vážnějšího a pachatel se ani neobtěžuje omluvit, potká ho peklo.
Felicia: Neřeším to nijak „utíkám“
Georgiana: Oko za oko, zub za zub.
Katie: No já jsem spíš uražená. Zásadně se nemstím.
Lusy: Sladká pomsta či ďábelské plány mi nic neříkají, spory prostě na rovinu vyřeším.
Mex: Sladká pomsta.
Remy: Radši se v klidu nějak vypečeně pomstím, ale taky ne vždycky, kdo má ty „kanadské žertíky“ a „nehody“ pořád vymýšlet, žejo. Většinou zavrtím hlavou a nechám to být.

7) Zrci mají rádi zelenou barvu. Jaká je tvá oblíbená barva?

Blogfar: Zelená. Jednoznačně zelená.
Cassidy: Fialová.
Elizabeth: Oblíbených barev mám víc: zelená, oranžová, červená a zlatě žlutá, ale nejvíc asi ta zelená.
Emily: Jednoznačně zelená.
Felicia: Zelená
Georgiana: Všechny jsou v pohodě.
Katie: Oranžová.
Lusy: Oblíbené barvy jsou modrá a zelená. Pro obojí mám takový „obecný“ důvod – zelená proto, že jsem Irka, a modrá, protože jsem z Havraspáru.
Mex: Zelená, hlavně taková tmavá smaragdová.
Remy: Jablíčkově zelená.

8 ) Zrzci jsou zbrklí a vášniví. Necháváš se často unést? Udělal/a jsi někdy něco zbrklého?

Blogfar: Dalo by se říct, že ano. Dokážu se během chvilky opravdu velmi zapálit pro danou věc. Zbrklé věci dělám asi skoro pořád, dokonce i když o nich přemýšlím. (smích)
Cassidy: V jednom kuse.
Elizabeth: Unést se moc nenechávám a zbrkle většinou taky nejednám.
Emily: Jestli se nechávám unést? Ano, poměrně často. A ano, zbrklé věci dělám v jednom kuse…
Felicia: No to bych neřekla, že se nechávám unést. Nu ano jednou ve škole jsme chtěli s kamarádkou přeměnit barvy kolejních fáborů.
Georgiana: Jak se to vezme. Záleží na situaci.
Katie: Ano, to ano. Dříve jednám, než přemýšlím.
Lusy: Každý někdy udělá z náhlého popudu něco, čeho lituje.
Mex: Ano a ano.
Remy: No, jsem prý takové pako. Přesně ten typ, co skočí i z mrakodrapu, když mu řeknou, že to bude sranda. Ale já si to nemyslím, nad věcma přemýšlím, fakt! (To by muselo být hodně velké kouzlo okamžiku!)

– – – – – – – –

Vlasy. Někdo s nimi denně bojuje, jiný si je upravuje k obrazu svému (si představte, že jsem potkal holku s modrýma vlasama! Modrýma! Chápete to?), jiní si na ně patlají olej nebo co (třeba můj kámoš Andy), další zapomínají na to, že nějaký porost na hlavě vlastně mají. Pokud tedy vlasy nějak ukazují naši osobnost, tak rozhodně ne barvou či tvarem, ale tím, jak si je sami upravujeme.

Na dotazy odpověděli:
Blogfar O’Dian, Cassidy Vinceton, Elizabeth Paterson, Emily Goldberg, Felicia Moon, Georgiana McRowellová, Katie Santiago, Lusy Hopatostylik (z Havraspáru!), Mex Connorová a Remy K. Delargeová.
Pokud jsem někoho neoslovil a přitom by měl zájem se této ankety zúčastnit, omlouvám se mu. Vyptával jsem se lidí, které znám nebo které mi druzí doporučili. Výběr je proto omezený a z hlediska věku, kolejí i pohlaví nerovnoměrný.

Ian McRoy, 1. ročník

Tagy: anketa, fámy, zrzci

Jeden komentář