Paní profesorka Liu dostala úžasný nápad, který měl atmosféru z blížících se zkoušek a vysvědčení trošku odlehčit – ve společenské místnosti se uspořádala literární hodinka, ve které se Havránci předvedli jako nejen sečtělí človíčci, ale také jako lidé s fantazií!
Nakonec byla naše schůzka trošičku jinačí, než se myslelo. Havránků se sešlo všehovšudy čtyři, a to i s paní profesorkou, z literární hodinky se stala literární dvou-a-půl-hodinka a… Z Havránků se vyklubali poetici!
Jako první se v místnosti objevila profesorka Liu. Netuším, jak dlouho popíjela kakao, tak či tak jsem se po chvilkové nejistotě vykopala z postele i já. Poté přišel Christian, který nezapomněl zdůraznit, že se celá škola chová jako Šípková Růženka, a Mellisa to zakončila zoufalými pohledy a názorným příkladem naší závislosti na kakau.
Po chvilce jsme všichni našli vyhovující posed a shodli jsme se na literární hře – každá věta, kterou jsme měli stvořit, měla začínat na příslušné písmenko abecedy. Tím jsme si měli procvičit nejen mozkové závity, protože slov na písmeno q, x nebo w opravdu není moc, ale také právě zmiňovanou abecedu. Po třetím kole jsme totiž zjistili, že nám dělá ne malé problémy (nejen že nejmenovaný Havránek zopakoval j, další z nás třebas absolutně vynechal w a nahradil jej káčkem!)… Tyto strasti jsme ale rychle vyřešili a nahradili, vzali jsme si z nich nesmírně obrovské ponaučení a poučení a… tak.
Nutno podotknout, že jsme se tak nějak „domluvili“ na veršovaném tvoření. Protože z toho vznikla krásná óda na spánek a snění, píšu tento článek. Nejenže tímto informuji o průběhu, po chvíli, co jsme začali, jsem se rozhodla naši tvorbu zapsat, následně přepsat a vydat. A tak si tedy přečtěte naše myšlenkové výlevy, které po celodenním učení byly sice unavené, zároveň ale velice poučné a celkem smysluplné.
Ospalá kolej
D: Ačkoliv jaro je v plném proudu,
Havraspár připomíná ospalou hroudu.
M: Bichle z knihovny ztrácejí se,
Havránci učí se o to více.
Ch: Celé je to vážně podivné,
každému se tu spát chce.
L: Do snů se rád každý vypraví,
copak v nich asi objeví?
D: Evropa, Asie, kamkoliv chceš,
tam se díky snům dostaneš.
M: Formule kouzelné však mají nepochybně místo své!
Ch: Genialita je ve snu pouze obyčejné slůvko.
L: Honem sem a honem tam,
rozlítané sny mívám.
D: Chci je roztřídit, najít smysl v nich…
M: … i sny smysl přeci musí mít!
Ch: Jenže občas jejich smysl zůstává skryt.
L: Komu by se líbilo vždycky všechno odhalit?
D: Leckdo sní o létání,
Jiní lásce přednost dávají.
M: Magie však tam stálé místo má.
Ch: Možná je ale nutné ze snů k realitě se vrátit.
L: Nezmizí, když otevřu oči, zdá se mi, že nikde nekončí!
D: Opakovaně si jej přemítám, stále zas a zas… nekončící sen, do kterého chci zpátky.
M: Poté však přišel jeden den,
kdy zapomněl jsem ten svůj sen.
Ch:Quietus použil jsem na každého, kdo zpochybňoval, že se do něj nemůžu vrátit.
L: Realita se však nedá umlčet,
i v ní je hodně na co čučet.
D: Snění nech na spánek, kochej se světa krás…
M: … tak řekl mi ten v hlavě hlas.
Ch: Uviděl jsem náhle krásy světa, avšak pochybnosti ve mně začaly hlodat
L: Vím jak světu čelit,
co je to krása a čemu mám věřit?
D: Wendy, věř, čemu chceš, řekl tehdá Petr Pan,
ale snít nepřestaneš!
M: Xardas, profesor,
ten měl na krásu jiný názor.
Ch: Yureka nám spí tvrdým spánkem, necháme ji, ať opět zítra je v plné síle!
L: Zítřek třeba znenadání,
splní nám naše tajná přání…
Sepsala jsem sice já, Daciana (D), ale na básni se ještě podíleli: Lucia Lex Liu (L), Christian Leighton (Ch) a Mellisa Williamsová (M)
31 prosince, 2013 at 19:12
Snad bude mít literární hodinka více pokračování, tohle by totiž moji postavu docela i bavilo. Teď mě trošku mrzí, že jsem byl v době akce zrovna pryč, ale příště se mnou rozhodně počítejte. 🙂