Bradavičník

Málokdo z vás ví, že byl na hradě spáchán zločin. Viníci ale byli usvědčeni, takže se zdá, že není co řešit. Ale ne všechno je tak, jak se to na první pohled jeví a i zdánlivé maličkosti a detaily mohou sloužit k odhalení něčeho většího. Stačí se jen pozorněji dívat kolem sebe, všímat si svých spolužáků a kamarádů, jejich chování a možná o nich zjistíte něco, co by vás nenapadlo ani ve snu. Třeba, že nejsou tak andělsky nevinní, jak působí na své okolí.

Vzrůšandus Maximus

Agent Česnek vjel do síně na bílém koni, doprovázen svým věrným jezevčíkem Okurkem, za zpěvu andělských chórů svým ohnivým mečem uťal všem stolům nožičky, vše podpálil, potřel se opalovacím krémem a přemístil se na Seychely. Tam ho olízla želva. A pak se probudil.

To by byl skvělý začátek, viďte? Celé to však začalo mnohem obyčejněji. Agent Česnek nenalézal ve své ložnici klid a tak šel se svou věrnou růží Helenkou meditovat do Klubovny. A tam potkal Ashley, zmijozelskou spolužačku ze Základů magie, a dal se s ní do nenuceného přátelského rozhovoru. Vypadala velice sklesle, jakoby na rozhovor s někým, jako je Česnek čekala (nebo taky ne). Už delší dobu totiž měla starosti ve škole, žila v neustálém dni blbec a ještě ke všemu jí někdo ukradl identitu.

O pár dní později Česnek v doprovodu agentky Cibule, večeřel ve Velké síni. Naše známá Ashley si k nim přisedla, a tak si dávali všichni do nosu u jednoho stolu. Čile konzervující společnost brzy obohatila i agentka Mrkev. Škatule, škatule, hejbejte se – Ashley už se asi nadlábla dosyta, takže nás opustila (nebojte, nezemřela, jen odešla ze síně).

Jak bývá zvykem, řeč padla na toho, kdo právě odešel. Agent Mrkev měla informaci, že tato dívenka s dalším kumpánem lítá v nějakém zločinu, ve kterém byl zničen nebelvírský majetek. Česnek s Mrkví nesouhlasil – Ashley vypadala dostatečně unavená svými starostmi, než aby je dělala jiným. Když vzpomínal na jejich nedávné setkání v Klubovně, zmínil se i o ukradené identitě. Ani netušil, že tato slova budou mít účinek kouzla Vzrůšandus Maximus. Agentka Mrkev je sprdla, že takovou megadůležitou informaci si nemají nechávat pro sebe, vyletěla ze síně jako blesk a Česneka s Cibulí ponechala v naprostém zmatení.

Co? Krádež identity je něco důležitého? A jak se vlastně identita krade? Měli bychom to vědět? Co když se to bude zkoušet na hodině?

Upíři na hradě

Další dny plynuly ve znamení hledání odpovědi na otázku, jak se krade identita. To někdo někomu čórkne duši? A jak? A k čemu? A kdo by takovou škaredou věc mohl někomu udělat?

Vzhledem k předchozímu unavenému zjevu Ashley, Česnek s Cibulí usoudili, že jejich úvahy nebudou liché. Začali se tedy více rozhlížet kolem sebe a zkoumat obličeje svých spolužáků, jestli někdo z nich nevypadá na to, že by mohl u sebe duši nebohé zmijozelačky mít. Zjistili, že spousta spolužáků má bezduchý výraz docela často, hlavně tedy na vyučovacích hodinách.

Významným posunem v pátrání Česneka a Cibule byla průzkumná mise ve Velké síni. Díky agentce Petržel, došli k šokujícímu poznání, že v lese se skrývá upír, který arkádovou bází vyměňuje svým obětem duše, na hradě má mezi studenty komplice, kteří mu oběti nahánějí do lesa. Dále, že Mrkev a Petržel jsou s touto aférou obeznámeni a snaží se ji vyšetřit.

Na této strašidelné historii jim pořád něco neštymovalo. Upír? Tady, v Bradavicích? Mizející studenti? Česnek s Cibulí si šli za Petrželí svou teorii ověřit a dobře, že tak udělali. Ukázalo se, že si její informace tehdy špatně vyložili. Agentka Petržel je z této slepé uličky rychle vyvedla zpět na hlavní cestu. Společně si pak znovu položili původní otázku: Jak lze někomu ukrást identitu?

Čachry s identitou

Odpověď nám přinesla jedna přítomná dívka: mnoholičný lektvar. Pátrání Česneka a Cibule tak nabralo nový směr. Jelikož byli oba v lektvarových vědách neznalí, hledali nejprve podrobnější informace o tomto kouzelném nápoji. Několik dní pátrali v knihovně, nakonec jim však pomohl starší student se svými zápisky z hodin.

Česnek a Cibule díky získaným poznatkům o Mnoholičném lektvaru odvodili hrubé rysy pachatele. Musel to být starší a šikovný student, aby byl schopen takový složitý lektvar vyrobit. Zároveň to musel být někdo, ke komu měly oběti důvěru (primus, profesor, oblíbený člověk, nejbližší kamarád), aby jim mohl odebrat kus těla, bez kterého se výroba Mnoholičného lektvaru neobejde.

Nyní bylo potřeba zjistit více informací od Ashley. Shodou okolností se Česnekovi a Cibuli podařilo dívku oslovit zároveň s Alecem, jejím údajným komplicem. Zjistili, že identita jim byla ukradena zcizením identifikačních notýsků, a to přímo ve Velké síni, kde tou dobou zrovna nikdo nebyl. To znamená, že nám po hradě chodí osoba, která se umí zneviditelnit. Možná, že v tuto chvíli sedí vedle vás. Možná, že se vám právě přehrabuje v osobních věcech. Děsivý pocit, že?

A co když Česneka s Cibulí zmijozelští jen tahají za nos? Proč by někdo na ně dělal takovou složitou past? Tyto pochybnosti byly rozmetány dvěma důležitými vzpomínkami. Česnek nevěřil, že by mu Ashley byla schopná tehdy v Klubovně takto lhát – vypadala příliš vyčerpaně a vydeptaně na to, aby si přidělávala problémy navíc. Mnohem zásadnější roli v tomto pátrání však hrála vzpomínka na dobu, kdy byl onen zločin na nebelvírském majetku spáchán.

Vražda sněhuláka

Den před zločinem se totiž odehrála jistá, téměř zapomenutá, příhoda. Zmijozelští studenti měli kolejní koulovačku na nádvoří, která s příchodem Nebelvírských nabrala na divokosti a zvrhla se ve sněhovou bitvu. Rozjívení sněžní bojovníci obou táborů se přesunuli vydovádět k jezeru, kde shodou okolností narazili na havraspárské studenty, kteří si tam mírumilovně stavěli majestátního sněhuláka. Červenozelení nejen, že nevhodně narušili poklidnou atmosféru havraspárské kratochvíle a dali modrým ochutnat své sněhové střely, ale ze svého válečného nadšení nevynechali ani sněžného muže, který nakonec hrdinně padl za kolej. A to je právě ono – vražda sněhuláka!

Tato neuvážená akce mohla být motivem pro zločin. Odplata za padlého. Jak to však udělat, aby byly ztrestány obě koleje válečníků? Odpověď na tuto otázku modří mstitelé zřejmě nalezli ve staré lidové moudrosti: když se dva perou, třetí se směje. Je obecně známo, že mezi nebelvírskou a zmijozelskou kolejí panuje v některých ohledech rivalita. Na té mohli svou pomstu založit a zároveň tak být automaticky vynecháni ze všech podezření.

Česnek a Cibule si tuto úvahu spojili s doposud známými fakty: zničení nebelvírského majetku, ukradené notýsky zmijozelských studentů. Došli k názoru, že tato teorie msty je sice poněkud kedlubnová, ale zároveň dává smysl, a tak se jí dál ve svém pátrání drželi.

Důkazy

Že to není jen zlomyslná past s vymyšleným spiknutím zmijozelských studentů potvrdil i první důkaz, který objevila agentka Mrkev. Šlo o drobný lístek, který Ashley s Alecem objevili ve svých notýscích, jakmile jim byly navráceny. Obsah vzkazu odpovídal tomu, že notýsky byly k něčemu zneužity. Žralok tygří (jen zkoušíme, kdo to dočetl až sem).

Česnek a Cibule měli v plánu po pachateli pátrat podle písma vzkazu, ale agentka Petržel měla rozumnou námitku: nelze zkoumat rukopis celého Havraspáru. Počet podezřelých je nutno nějakým způsobem omezit. Detektivní zelenina přemýšlela podle čeho postupovat a nakonec došla k názoru, že k tomu potřebuje nové důkazy. Proto se rozhodla osvěžit si vzpomínky pomocí starých ročníků Bradavičníku, kam havraspárští často píší. Nějaký zapomenutý článek o této události by se tam snad mohl objevit.

V Bradavičníku bylo článků jako hrachu, ale užitečný byl nakonec jen jeden. Hádejte který. Ano, přesně ten. S jeho pomocí detektivové omezili podezřelé na čtyři studenty, kteří se zúčastnili stavby sněhuláka a měli tak největší důvod se za jeho smrt pomstít. Mimochodem, je zvláštní, že havraspárští v novinách popisují každou prkotinu, která se jim přihodí, ale o útoku a zboření sněhuláka nebyla napsána ani čárka. Že by si svou zlost už vybili už jinde?

K dalšímu posunu Česnekovi a Cibuli pomohla náhoda. Agent Artyčok dokázal identifikovat písmo na vzkazu z notýsku. Ukázalo se, že pravděpodobně patří jednomu z oněch čtyř podezřelých. Tento havraspárský synek, pracovní jméno Křen, byl od té doby podezřelým číslo jedna.

Komplic

Jednoho pachatele bychom měli. Pokud však byly notýsky použity jako krytí při ničení notýsek, museli být pachatelé nejméně dva. Jeden, ukrývající se za Aleca a druhá, vydávající se za Ashley. K podezřelému synkovi Křenovi bylo proto nutno najít dcérku Dýni. Česnek a Cibule však neměli téměř žádné indicie, podle kterých by ji mohli hledat, pouze vlastní odhady, že to bude někdo, komu Křen bezprostředně důvěřuje.

Často zapomínáme na to, že nám mohou být nápomocni ti, kteří nás mohou sledovat na každém kroku; ti, kteří se cítí dotčeni, když je nepozdravíme… Jistě tušíte, o kom je řeč. Kdo tipoval římsy na oknech, tipoval špatně. Správná odpověď jsou duchové. A právě jeden takový detektivní zelenině pomohl svým svědectvím. Potvrdil jim, že u zločinu byl opravdu přítomen nějaký synek a dcérka. Po prvotním nadšení z nálezu svědka přišlo zklamání, neboť ten si na žádné další detaily nemohl vzpomenout.

Česnekovi se po nějaké době podařilo setkat se s Dýní a trochu si s ní nenápadně popovídat. Jeho pozice však byla znesnadněna nepříznivými podmínkami. Česnek, jakožto roztomilý prvňáček, neměl proti Dýni dostatek potřebné autority. Aby ji nevyplašil, nemohl se ptát přímo a její slova tak nebylo možno brát jako důkaz. A ještě ke všemu nebylo pro jejich konzervaci dostatek soukromí. Přestože Česnekovi a Cibuli připadaly Dýniny odpovědi podezřelé, nakonec museli uznat, že platí předpoklad neviny.

Další důkaz

O další posun v tomto případu se zasloužil agent Artyčok. Podařilo se mu nalézt nový důkazní materiál: dopis podepsaný Křenem. Burcuje v něm havraspárskou kolej k pomstě za jistý útok, který se odehrál v den vraždy sněhuláka.

Česnek a Cibule došli k tomu, že se ve svých podezřeních nakonec přeci jen nemýlí. Za sněhovou bitvu se opravdu chystala pomsta. Dopis také potvrdil jejich podezření, že v tom má prsty Křen. Novým a neméně důležitým zjištěním také byl fakt, že o celé akci zřejmě věděla většina, ne-li celá kolej.

Závěr

Z důkazů je jasné, že vinen je nejen Křen, který je organizátorem celé akce, ale v podezření je i celá kolej, protože o komplicovi není známo nic konkrétního. Navíc se prokázalo, že kolej o celé akci zřejmě věděla. Existují sice tací, kteří s celou odvetnou akcí nesouhlasí, ale na druhou stranu jí ani nezabránili.

Jejich proviněním je nejen zločin spáchaný na nebelvírském majetku, ale hlavně a především falešné jednání, ve kterém nejen že okradli své spolužáky, ale dokonce se za ně vydávali a páchali v jejich jméně zločin. Je to tedy přestupek nejen proti školnímu řádu, ale i proti etice.

Na tomto místě bychom chtěli připomenout omluvu za sněhové přepadení a rozboření havraspárského sněhuláka. V zápalu hry jsme neodhadli nepatřičnost našeho jednání. Usmiřovací hrad na břehu jezera už sice roztál, ale lítost nad naším neuváženým činem nikoli.

Zároveň však nemůžeme potlačit naše zklamání. My nebelvíráci nejsme žádní zbabělci a odvetu bychom byli přijali. Pokud však odvetu, tak na férovku, třeba ve formě bitvy v našem oslabení. Osobní spory si vyříkáváme z očí do očí, pokud možno čestně. U havraspárské koleje, proslulé moudrostí a uvážlivostí bychom očekávali podobný přístup. Pokud po naší omluvě stále cítili potřebu se mstít, měli tak učinit za sebe a nechovávat se za jiné.

Z celé „příhody“ plyne ještě jedno poučení: děti, jezte zeleninu (kromě brokolice a růžičkové kapusty, které jsou ble), protože jinak vás napadají škaredé věci.

Agent Česnek, krycí jméno Ian McRoy a agentka Cibule, krycí jméno Annie Burnová

Tagy: agenti, identita, zločin

4x Komentováno