Při úklidu mého pokoje ve sklepení (jednou za studium by si měl člověk uklidit) jsem našel básničku vytvořenou ani nevím pro jaký účel. Pravděpodobně za tím stojí nějaká soutěž, nebo chvilka nudy na hodině, ale řekl jsem si, že bych se měl s Vámi o ni podělit. Berte prosím při čtení na vědomí, že jsem ji psal v nějakých 12 letech, takže ta úroveň není dokonalá a od té doby se také změnily mé názory, myšlenky, i postoj k různým věcem.
Zelená báseň
Zelená je celá kolej naše,
jeden by řekl: „Zelené je i srdce vaše.“
Kousek po kousku zelenají prváci,
nejzelenější jsou však sedmáci.
Už od základů je to kolej zvláštní,
založil ji Salazar Zmijozel se svou básní.
Leč nedochovala se zrakům našim,
přesto není u nás nikdo větším.
Byl to ten, jenž hadím jazykem hovořil,
do našeho znaku hada položil.
Barvu zelenou a stříbrnou zvolil nám,
ty já samo sebou rád dávno mám.
Sklepení domovem je a bude,
zdobí ho krása a teplo všude.
Zmijozelská kolej je věčně hravá,
Vánoční stromek či hádanku vyhrává.
Své prefekty a primuse jako všichni máme,
my zelení, ale po chodbách nebloumáme.
Ve famfrpálu tvrdě bojujeme,
nikomu samozřejmě nic nedarujeme.
I roztleskávačky jsou nám blízké,
pro ně sklepení není slizké.
Síla a odvážnost všem nechybí,
v úkolech snad nikdo nepochybí.
Držíme vždy po spolu jako rodina,
jako celek, jeden velký hrdina.
Oddanost a cílevědomost prokazujeme,
bez důvodu nikoho nekritizujeme.
Kolejního ducha jsme kdysi měli,
po uzavření jsme ale osaměli.
Redaktory školních novin máme,
Hadím jazykem svou sekci nazýváme.
Píli a pracovitost vždy oceníme,
jako odměnu stříbrný pohár uplatníme.
Jsem rád, že je mým domovem Zmijozel,
ten mě mým životem vždy doprovázel.
Tím zakončím svou báseň zelenou,
snad nebude jen za bezcennou.
Rád bych se s Vámi všemi tímto rozloučil, jelikož Bradavičník tu byl pro mě už téměř od prvních chvil ve škole. Můj čas na hradě vypršel a nastala pravá chvíle jít o dům/ústav dál. 7 let uteklo jako voda, našel jsem si tu spoustu kamarádů, dobrých přátel i známých jak v řadách studentů, tak mezi profesory, na které budu určitě vzpomínat. Stejně tak jsem na naší škole prožil různé oficiální i neoficiální akce, ať už byli školní či kolejní nebo soukromé. Když se pořádně ohlédnu do minulosti a mého působení na škole, mohl bych tu vyprávět hodiny a hodiny své zážitky. Začal jsem jako obyčejný prcek, spolu s Alexem (všichni jistě pamatují našeho (už ex)kapitána) a jednou slečnou jsme založili kapelu, která se nakonec dostala i k hraní na Zmijozelském dni (celkem úspěch). Následovalo období s prefektským odznakem a spousta starostí na všech stranách, což způsobilo konec kapely. Konec prefektování přinesl částečně chvíle volna a také post šéfredaktora. Na pozadí všech těchto událostí se toho událo mnoho, vyrostl jsem, dospěl jsem, studoval jsem, skládal zkoušky a také jsem se bavil a užíval si.
Takže všem pozůstalým přeji, přežijte ve zdraví! A nezapomeňte se bavit a užívat si, protože bez toho tu nepřežijete!
Váš Sherlock