Taky někdy přemýšlíte o tom, kdo je ten kluk věčně zahalený v kapuci, kterého potkáváte každý pondělek na chodbě ve třetím patře? Anebo kdo je ta slečinka, co se den co den promenáduje po nádvoří? Já jsem si na bradavické osobnosti posvítila. Tedy nemyslím tím osobnosti jako nějaké slavné hvězdy. Těch tu asi moc nemáme. (I když… nikdy nevíte, jestli se váš učitel Obrany ve volných chvílích nevěnuje modelingu, že.) Já myslím ty osobnosti vnitřní. Víte, co myslím? Ne? No, to nevadí…
Jednoho velice dlouhého, ponurého, nudného, a tudíž nijak nenaplněného víkendového odpoledne jsem se rozhodla, že budu něco dělat. A výjimečně to neznamenalo jen sednout si k hromadě úkolů. Hodila jsem na sebe chybějící hábit a vyrazila do knihovny. Většina z vás asi nevidí velký rozdíl mezi děláním úkolů a pobytem v knihovně, ale já jsem měla v plánu něco jiného. Prošla jsem ty méně používané uličky knihovny a vždy náhodně vybrala nějakou knížku. Bylo jich tam fakt hodně a většina z nich vypadala kupodivu docela zajímavě. No řekněte, kdo by nechtěl číst o Komisaři Frankovi a případu ztracených žvýkaček?
Komisaře Franka ale nechme být, zaujala mě jiná knížka. Byla plná přísloví. A při listování touto bichlí jsem narazila na jedno, které jsem se rozhodla prozkoumat. „Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi.“ Napadlo mě, že bych mohla vyzpovídat pár nebohých obětí a zjistit, s kým mám vlastně tu čest. Tady jsou některé moje (bravurní) dedukce:
Začněme mým bratránkem Alexem. Zjistila jsem něco naprosto šokujícího a přelomového. Můj bratranec je vlastně klokan. Věřte nebo ne, je to tak. Má totiž právě rozečtenou knížku „Hop s klokanem“. Výškově na něj víceméně sedí, štíhlý taky docela je. Akorát teda nevím o tom, že by měl na břiše kapsu nebo měl rudé vlasy. Asi se budu ještě muset poptat, jestli si ty vlasy třeba neobarvuje. Možná bych taky měla napsat jeho rodičům…
Druhým poznatkem je, že řady letošních nováčků rozšířila i studna. Malá modrá studna. Jméno té studny z jistých velice tajných důvodů zveřejňovat nebudu, dejme mu krycí jméno třeba Studna. Studna je, jak již zaznělo, na škole nováčkem a řadí se do Havraspáru. Studna ale nevypadá na první pohled jako studna. Protože člověk prostě nemůže vypadat jako studna, pokud ho na ni někdo nepřemění. Teď troška mého logického úsudku – Studna je studna spíš vnitřně. Dle mého názoru, který jsem si utvořila během toho asi desetiminutového setkání, bych řekla, že svoje pocity nenechává proplouvat na povrch, že je udržuje kdesi v hloubi. Jako udržuje studna v hloubi vodu. A když má někdo žízeň, zatahá za lano a vytáhne si vodu (pokud se mu nebude zdát jednodušší vytáhnout hůlku). Takže pokud budete mít žízeň, zatahejte za ruku Studnu. Jo, a proč je Studna studna? Čte povídku „Tajemství čarovné studně.“
Další z bezesporu zajímavých bradavických osobností je golem. Že jste ještě na chodbách žádného nepotkali? Opravdového asi ne, ale tohoto ano. To je totiž místní bradavický golem, který se letos na hradě ocitl poprvé a nejčastější místo jeho výskytu je Severní věž. Pokud se na něj budete chtít podívat, vyšplhejte se tam a třeba ho potkáte. Ale to abychom za chvíli začali vybírat vstupné. Ale i tak… určitě jste ho už někdy potkali, jen jste nevěděli, že ten nenápadný prvák je ve skutečnosti golem. A jestli golemem není (což by ale vyvracovalo pravdivost onoho přísloví), je do golemů minimálně nesmírně zažraný. Má právě rozečtenou knihu „Golemové a jejich konstrukce“. Ale teď mě napadá… No to ne! Co když bude chtít takového golema vytvořit? Proč by jinak četl tuhle knihu, že. Tak to je vážná věc. Kdybyste na chodbě potkali golema (ne toho kluka, golema jako golema – opravdového), dejte mi vědět! Udělám s ním rozhovor.
Nechci totiž přetěžovat můj mozek dedukcemi odhalujícími osobnosti Bradavic, když si je můžete najít sami. Chtěli byste poznat další zajímavé osobnosti? Chtěli byste se dozvědět, s kým máte tu čest? Anebo odhalit tu krutou pravdu o vašem spolubydlícím? Vyzpovídejte kamarády, spolužáky, profesory a Godrikví koho ještě a svoje skvělé poznatky a dojmy mi zašlete! Přece nebudete lakomí a nenecháte své spolužáky v nevědomosti. Co když se nám na škole buduje armáda klokanů nebo golemů?
Annie Burnová, Nebelvír