Ono je docela těžké vymyslet nějaké smysluplné téma a obsah článku. No a právě proto, jsem ho nevymyslela.
Jednou v noci jsem nemohla usnout, kupodivu jsem ani neměla nic důležitého na práci a tak jsem se rozhodla napsat článek, čehož jste si již určitě všimli…
Sice jsem nedostala nějaké skvělé nápady, ale jsem ráda, že mě napadlo aspoň něco. Bradavice v noci, není tak těžké projít hrad.
Všude, kde jsem byla, panovalo naprosté ticho. Uslyšeli byste i krysu, jak přebíhá po podlaze, ne že bych nějakou viděla… Tma naštěstí nebyla všude, kdyby ano, určitě bych se někde zranila. Sem tam sice nebylo nic vidět, ale na druhou stranu jsem stále měla hůlku a kouzlo Lumos je zcela povolené.
Dalo by se klidně říct, že hrad je v noci strašidelný, ale to by se upřímně dalo říct o všech hradech, které nejsou vyzdobené růžovou nebo jinými veselými barvami. Netvrdím, že takováhle výzdoba někde na hradě není, ale chodby jsou, řekněme temné a prostě jsou jako chodby ve starých hradech, což není překvapující, když Bradavice starý hrad jsou.
Nejhorší ze všeho jsou obrazy. Občas jsou na nich vyobrazené takové příšery strašidelné věci, že by se každý vyděsil.
Další děsivá věc je klavír v klubovně. K mé velké radosti a štěstí se tuhle noc nikdo nerozhodl uskutečnit večerní cvičení a tak jsem se neměla proč vyděsit, samozřejmě to berte všichni bez urážky. To piáno je přeci nějaké divné, či co jsem to zaslechla. Prostě se na něm nedá kloudně hrát. V noci je takové ticho, že by to pravděpodobně vzbudilo dost lidí. Ten den, kdy by přestalo hrát úplně, by byly moje druhé Vánoce.
To jsou podle mě všechny strašidelné věci. Ovšemže tam párkrát narazíte na nějakou pavučinu, pavoučka, profesora… ale to se dá přežít.
Teď bych zmínila ty pozitivní věci.
Většinou je všude takové prázdno, že si v té místnosti můžete dělat, co chcete. Klidně i předstírat hraní na ten klavír. Nebo třeba házet polštářky přes celou místnost.
Nejlepší na tom ovšem je to, že je všude nádherné ticho. V klidu jde přemýšlet nebo se i třeba učit. Nikdo vás neotravuje hihňáním, křičením a kdo ví čím ještě. Také po vás nikdo nevrhá pohledy stylu: „Promiň, ale mi tu byli první a byli bychom rádi, kdybys odešel/šla jinam.“ Ne, že by to někdy zabralo, ale zase je nepříjemné, když vás všichni pozorují. Takhle vás můžou ledatak pozorovat duchové. No a upřímně… duchové se dají lehko ignorovat, stačí dělat, jakože je nevidíte a díváte se skrz ně, což není tak těžké, když vezmu v úvahu, že jsou průhlední, bez urážky. Jestliže se rozhodnou vámi proletět, ta ignorace je mnohem těžší. Každopádně já žádného ducha nepotkala.
I obrazy. Ale ty také spí, takže spíš ne.
Jestli někdo rád dělá nepořádek, noc není zrovna ideální na hlasité průšvihy. Zvuk se dost rozléhá a když jsou chodby tak prázdné, klidně by to někoho nežádoucího mohlo vzbudit. Na druhou stranu, ty tiché jsou ideální, tímhle nikoho nenabádám, prostě jen oznamuji skutečnost.
Asi jde i víc věcí, ale mě už nic nenapadá. Navíc si polovinu můžete domyslet.
Snad poslední věc, jestli máte strach ze tmy, pavouků, úzkých chodeb, duchů, klavíru (což je dost iracionální fóbie) a různých zvířátek a tak dále, asi byste neměli nikdy vylézat z ložnice. Vlastně byste neměli být vůbec v Bradavicích. Vrchol toho všeho by byla fobie z kouzel…
Pokud jste čekali, že tenhle článek bude mít nějaký hlubší smysl a význam, budu vás muset zklamat. Jsou to jen chabé výhody a nevýhody noci na hradě.
Vaše milovaná redaktorka,
Katie Susanne Wolfans.