Rozhodl jsem se udělat rozhovor s jedním z prefektů, protože mi přijde zajímavé porovnat jejich zkušenosti a to, jak na celou záležitost pohlížejí. Jako první se mi ozvala naše prefektka, Arishell Clouser, tudíž jsem si řekl, že si pokecám s ní. Přeci jen, je to nový přírůstek v řadách naší prefektury, názor bude jistě zajímavý. Sešli jsme se ve Velké Věži krátce před obědem a náš rozhovor mohl začít.
Toni: Takže Ari. Mohu ti tak říkat?
Arishell: Ale jo, v pohode. Nebudem kvôli tomu vyčíňať, nemaj starosť.(úšklebek)
Toni: Začneme zlehka. Jakou nejdivnější věc jsi za dobu co jsi tu ve škole viděla? A jak dlouho jsi tady ve škole?
Arishell: (zamyslí se): Najdivnejšiu? Ehm… vlastne ani neviem, čo bych mohla týmto výrazom špecifikovať. Som z čarodejnej rodiny, takže na mnohé som relatívne zvyknutá. A čo ma vyviedlo z miery… Možno tie obrazy, ktoré sú tak iniciatívne roznášať klepy. (smích) A som tu, keď to viac menej upresním, dva a pol roka.
Toni: Zajímavé, zajímavé. Roznesly o tobě někdy obrazy nějakou informaci?
Arishell: O mne ani moc nie. Len raz prešla moja vlastná informácia, ktorú som mala potrebu dodať, keď mi pár z nich nadávalo, že im ničím povlak. Což samozrejme nebola pravda a šlo o nedorozumenie, ktoré ale po chvílke prešlo do autu… (chvíle ticha následovaná úšklebkem) Asi mali iné záležitosti na riešenie.
Toni: Zajímavé. A teď klasická otázka. Jsi ve třeťáku, podle toho co jsi mi řekla, a jsi prefektka. Co myslíš? Proč jsi to dokázala? A jak jsi to dokázala? Myslíš, že ti Mia věří?
Arishell: Keby mi neverila, tak by mi ten post nedala. A proč, proč… nuž, zrejme moje študijné výsledky boli natoľko presvečujúce, že som padla ako vhodný kandidát. Popravde, stále je to pre mňa trochu podivné, že zvolili práve mňa.
Toni: To je samozřejmé. Změnilo se pro tebe něco tím, že jsi péčko?
Arishell: Nemyslím si. Stále rovnako praštená ako predtým. Len možno s väčším svedomím a už nežerem deti. Robím si srandu, samozrejme. Ani predtým som nevyhladávala tento druh… obživy. Ale aby som to zhrnula, nebadám na sebe nejakú výraznú zmenu, čo som sa dostala do tohto postu. Ale to by možno museli posúdiť iný. (slova doprovázelo mnoho úšklebků)
Toni: Chovají se k tobě mladší děti jinak? Berou tě za vzor, chodí si k tobě pro radu? (Zeptat jsem se musel, k našemu bývalému primusovi jsem chodil pořád. A stále chodím.)
Arishell: Ťažko povedať, že by ma brali za vzor. Väčšinou tí, s ktorými som nemala nejakú… konfrontáciu či samotný rozhovor, tak si ani nevšimnú, že som prefekt, pokiaľ niesom viditelne označkovaná. (Ukáže na svůj odznak.) Keď si všimneš, tak trochu medzi tými mladšími zapadám. (Asi myslí svou výšku.) A či sa chovajú inak… No, musím povedať, že keď je využitá ráznosť v prejave, tak si to zrejme vezmú k srdcu. Ale to by možno prešlo i bez ocejchovania prefektúrou. S radami je to tak, že… ale jo, pár sa ich zastavilo, keď ma samozrejme našli. Nieže by som sa teda úmyselne schovávala, že.
Toni: Já to bral ze svého pohledu. Jamie byl… z něj ta autorita vyzařovala, nebo jak to říct. Víš, jak to myslím? Tak jsem přemýšlel, jestli to je u tebe stejně. (Ani nevím, proč jsem se to snažil vysvětlovat.) Co říkáš na letošní prváčky?
Arishell: No jo, jasné. Jamie je už ale iná kapacita. On už nejaký ten piatok vo vysokom poste bol. Navyše neviem, ako to vypadalo, keď to pre ňho bolo nové. Ale nemôžem povedať, že by si ku mne niekto niečo veľkého dovoloval, takže možno som si aj nejakú autoritu získala, čo já viem. Nemusím byť „postrachom,“ ktorému treba preukazovať kdejakú prehnanú úctu. Stačí to na normálnej rovine. Prváci… niektorí trošku viac ustrašení, ale myslím, že sa to spraví.
Toni: Děkuju. Za ochotu a celý rozhovor. Hodně to pro mě znamená. (Rád bych v rozhovoru pokračoval, ale bohužel jsem měl lektvary a musel jsem jít)
Arishell: Nemáš vôbec zač. (A ona též musela jít…)