Stereotyp znamená, že je něco zatraceně pořád stejné… A pořád se to opakuje. Tento jev může být spojen prakticky s čímkoliv, každopádně já se zaměřím především na stereotyp tady u nás. V Bradavicích…
„Hej, vstávat!“ Tak takhle to začíná. V mé soukromé hitparádě nejhorších vět by se probojovala na jedno z prvních míst. Takže dejme tomu, že vás kdosi probudí a vy se silou vůle (nebo díky rámusu, který vydávají spolubydlící) vyhrabete z postele. Jedinou radost vám způsobí potkan u vás pod postelí, kterého nezbývá nic jiného jak pozdravit (slušní za všech okolností, že?)
Nějakým způsobem na sebe navlečete školní uniformu. Nezbývá si než gratulovat, že ve vší té ospalosti nezaměníte levou a pravou botu, případně nezapomenete brašnu v ložnici. Je na čase se zvednout a společně s průvodem ostatních lidí klesat dolů.
Mimochodem, je neskutečně zajímavé sledovat, jak se unavenost společně s věkem stupňuje. Zatímco zástup zelenáčů (čtěte prváků) vypadá vcelku živě, šesťáky byste si mohli spolehlivě splést s oživenými mrtvolami. Ale pst, neslýchají to rádi.
Dorazili jste ke kolejnímu stolu, a proud lidí vás zanesl k vaší oblíbené skupince. Tam se dozvíte, co všechno jste na daný den měli mít hotové, a že polovina věcí vám unikla.
Přestože se dopoledne tváří jako perfektní doba na usnutí, při vyučování je obecně doporučováno nedospávat. Potom musíte dopisovat starší úkoly a zároveň ty aktuální, což narušuje dobu vašeho spánku, a spolubydlícím prostě nevysvětlíte, že ten Lumos je potřeba, a že jim do těch očí nesvítíte schválně. Takže vlastně musíte dospávat dopoledne, čímž přijdete o další úkoly, a všechno se zase nahrne. Mimo to, váš dopolední spánek většinou narušují naprosto nepřiměřeně rozčilení učitelé, že prý nedáváte pozor. Pch.
Přes všechny předpoklady, že ta hodina dějin nikdy neskončí, pomalu se to blíží. Doba oběda. Všichni vaši spolužáci drtí brky mezi ukazovákem a palcem, neustále se hrabou v tašce, nebo nervózně zírají na hodiny. Ve třídě panuje mnohem větší hluk než obvykle, šramot, šeptání a podobně. Dávejte si pozor! Tato doba je všeobecně uznávaná za nejvhodnější pro hysterické záchvaty, a to ať už ze strany profesorů, tak studentů. A ty neprospívají nikomu.
„Ticho!“ Ozývá se každou chvíli. Na tuto větu ale nikdo nereaguje, což v profesorských tvářích obvykle způsobuje zbarvení do růžova, v horších případech do tmavě rudé.
Konečně zazvonilo. Všichni se naráz zvednou. S tím se zároveň ozve: „HODINU KONČÍM JÁ.“ takže se všichni zase sborově posadí, a to s mučednickými výrazy.
Když se učitel dostatečně vyvzteká, konečně máte možnost odkráčet do velké síně. A to s poněkud skleslým pocitem, protože rozčilení učitelé dávají v zásadě mnohem větší sadu úkolů, než by dělali v období dobré nálady.
U oběda se dozvíte o nejnovějších drbech. Bývalá kolejní proklela Zmijozel, támhleta učitelka má hezčí knír jak Oliver (toť náš primus) a támhleten kluk prej jede po támhletý holce. Poté přicházejí otázky jako: „Co to znamená po někom jet?“ a trapné ticho, kdy se od vás starší studentky odvrátí a vám nezbývá nic jiného, jak si v tichosti dopřát svou dávku kuřete.
Přichází okamžik pravdy. Zvládnete během odpolední hodiny dopsat všechny úkoly, které byste měli mít dávno hotové? Odpověď je: ne! Tedy pokud chcete výbornou nebo vynikající, V jiném případě dostanete známku: dobrý (což není špatný, ne?) a všichni budou spokojení.
Odpolední vyučování se neskutečně táhne, a přestože venku je neskutečná zima, vy uvažujete o tom, že by možná bylo lepší mrznout tam než se potit nudou ve třídě. Čekáte na sníh. Ten ještě nenapadal, ale až přijde zima, určitě se celé dny budete koulovat a stavět sněhuláky!
Jakmile skončí odpolední vyučování, přichází na řadu večeře, při které jste tak mrtví, že nejste schopni ani v nejmenším schopni vstřebat to, o čem lidi kolem vás hovoří. Jakmile se dostavíte na pokoj, řeknete si: „Jsem dneska moc unavená. Ráno si přivstanu a všechny úkoly dopíšu.“
A musím se vám s něčím svěřit. Ráno si nepřivstanete, uslyšíte tu příšernou větu: „Je čas vstávat“ a všechno přijde na novo.
Skye O. Duritia
Tagy: stereotyp, stupňování, usnutí